Tre Cime, nejzobrazovanější masiv italských Dolomit, budete mít na dohled snad na všech sjezdovkách. Nebo alespoň jednu z jeho fotogenických špic. Nejčastěji asi tu nejvyšší, tedy Cima Grande, které do 3 000 metrů chybí jediný metr.
Kdysi právě přes její vrcholek procházela hranice mezi Itálií a Rakouskem. Dnes ovšem odděluje provincie Jižní Tyrolsko a Belluno. Pro Čechy je nejbližším střediskem v rámci Dolomity Superski. Nabízí perfektně upravené, většinou poměrně strmé a široké sjezdovky. Najdete mezi nimi i tu úplně nejprudší v Itálii.
„Vede z horní stanice lanovky Croda Rosa a říkáme jí Holzriese. Na osmi stech metrech dosahuje maximálního sklonu 71 %. Padá bez zatáček, lesním průsekem přímo dolů do Moos. Nejstrmější úseky mají sklon přes 60 stupňů, běžné černé sjezdovky přitom mívají něco přes 30 stupňů,“ popisuje šéf programu celého skiareálu Christian Tschurtschenthaler.
V překladu Obří dřevěnou sjezdovku vedoucí z Červené stěny sjel i náš šestiletý lyžař. A moc ho bavila! Dokonce vůbec nechtěl využívat pohodlnou modrou, která dřevěného obra objíždí. Ve skiareálu je podobně strmých svahů víc, přibývá ale pozvolnějších cest, kterými se dají objet.
Projet si můžete prakticky celý skiresort, 115 kilometrů sjezdovek a pět vrcholů spojuje „Giro delle Cime“, tedy cesta po vrcholech. Dohromady má 30 kilometrů a lyžaři při ní překonají 5 600 výškových metrů.
Projedou Monte Elmo – Helm, Stiergarten, Croda Rossa – Rotwand, Monte Croze – Kreuzberg a lyžařskou oblast Val Comelico. Do té zatím bohužel nevede žádný vlek ani lanovka, a tak je nutné využít skibus.
Monte Croze ale často sportovce tak nadchne, že už se dál ani nevydávají. Cesta přitom vede i po „ski veg UNESCO“, tedy pozvolné, někdy i stoupající sjezdovce s úchvatnými výhledy na panoramata Dolomit.
Po cestě stojí za to udělat pár zastávek. Třeba na Croda Rossa, kde je výběh místních sobů. Každé pondělí ve dvě hodiny odpoledne je Christian Tschurtschenthaler s kolegy vypustí z výběhu volně na sjezdovku a k obřím sněhulákům, u kterých probíhá krmení islandským mechem a sobími bonbony, tedy obilnými granulemi.
Výhled od karavanů na hlavní budovu Caravan Park Sexten a panorama Dolomit
„Sobi se občas rádi proběhnou i mimo výběh, takže je můžete vidět třeba z lanovky nebo potkat na sjezdovce. Ale vždycky se vrátí, nemáme strach, že by utekli. Koneckonců jsou to jediní sobi v celých Alpách, tak si je pořádně hýčkáme“, usmívá se Christian. Sobi jsou báječná zábava pro děti i dospělé, na kterou vám stačí platný skipas. Děti dokonce dostanou dřevěný odznáček na památku.
Právě z Croda Rossa se dá taky vyrazit na pět kilometrů dlouhou sáňkařskou dráhu, která se klikatí podél sjezdovek, střídá zelený les s širokými výhledy a končí až u spodní stanice lanovky v Moos.
Adrenalinovým zážitkem může být i večerní úprava sjezdovek. Rolbaři tady na úpravu těch nejprudších svahů berou turisty a říkají tomu „Free Fall Ride“. Zavěšeni na laně v obřím stroji si opravdu můžete chvíli připadat jako akční hrdinové. A ráno pak můžete zkontrolovat, jestli jste práci neodbyli.
San Candido nabízí pět lanovek a vleků, 23 kilometrů sjezdovek a sáňkařskou dráhu.
Christian Tschurtschenthaler rozdává dětem pamětní dřevěný odznáček, aby měly na krmení památku.
Jak už to v Dolomitech bývá, lyžaři sem jezdí nejen kvůli krásným a perfektně upraveným svahům, ale taky kvůli slunci a výtečné gastronomii. Ve středisku San Candido vaří přímo na sjezdovce hvězda televizní show a šéfkuchař Markus Holzer.
„Nejraději mám tatarák připravený ze zvláštního plemene strakatého skotu Pustertaler Sprinzen, podle názvu údolí. Ten málem vymřel, ale místní farmáři se naštěstí rozhodli ho zachránit. A tatarák z něj nejen rád připravuji hostům, ale i sám jím,“ směje se Holzer.
V restauraci Jora Hut, kde poznáte celou Markusovu rodinu, můžete ochutnat i něco z výběru Pasta on the Rock, jak slavný šéfkuchař nazval jednu ze svých kuchařek. Ať už si vyberete cokoliv, rozhodně na talíř dostanete delikatesu z lokálních surovin.
„Bylinky sbíráme celé léto i podzim na okolních loukách. Stejně využíváme i houby z místních lesů. Děláme si zásoby, abychom měli dostatek i na zimu,“ dodává Markus. Z údolí pak mají různé obiloviny a luštěniny, kterých je místní kuchyně plná.
Rodinný ráj Haunold ve výšce 1 500 metrů na svazích Monte Baranaci ve středisku San Candido
Právě ve středisku 3 Zinnen mají taky největší sluneční hodiny na světě. Fungují tedy jen pět hodin denně a letní čas jejich přesnost trochu nabourává, ale Meridiana di Sesto nebo Sextner Sonnenuhr jsou přesto jedinečné. Číslovky tady nahrazují špice masivu Meridiana a ručičkou je samotné slunce, které nad nimi prochází. Masiv Meridiana tak ukazuje čas od 9. do 13. hodiny a najdete tady vrcholy s označením 9-10-11-12-1 podle toho, v jakou hodinu nad jejich špicemi slunce prochází.
Právě podle masivu se jmenují také lázně „Meridiana Spa“, ze kterých je na sluneční hodiny krásná podívaná. Jsou součástí kempu Caravan Park Sexten, který se nachází přímo na cestě „ski veg UNESCO“, a je tak skvělým startovacím místem pro všechny návštěvníky.
Středisko Tre Cime nabízí cestu přes pět vrcholů. Zdoláte při ní 34 kilometrů a 5 600 výškových metrů.
„Podle jednotlivých vrcholů slunečních hodin se u nás jmenují sauny, ze kterých je na osvětlené špice krásný výhled. Vlastně jsme k tomuto místu přišli trochu náhodou. Naše rodina vlastnila pozemek přímo v Sextenu, tam ale chtělo město postavit fotbalové hřiště, a výměnou nám nabídli tento prostor v nedalekém údolí,“ vzpomíná na začátky rodinného podnikání Hans Happacher, majitel kempu.
„I když to ze začátku bylo těžké, dnes vůbec nelitujeme. Využili jsme i původních farem, které jsme restaurovali, a dnes z nich je třeba restaurace nebo herna pro děti.“
