Patálie polárníka Poláčka

Celý život umanutě jezdím na východ, do Asie, jelikož jsem vyžírka s jedinou taktikou: já na vás budu milej, občas s něčím lehce pomůžu, třeba nenadělám víc škody než užitku, no a vy se o mě...

Má zapadlá vesnice na konci Švédska zmrzla - jestli tu na mě něco mluví, tak oheň v kamnech. A pod postelí běhá myš... Jinak je tu ještě tři sta sobů, ale ti žádné zvuky nevydávají, ani když vezme...

Jako by všechny Děti z Bullerbynu sežral medvěd a zbyla tam jen jediná malá holka – v takové já jsem teď vesnici. Jmenuje se Ema-Laila, je jí pět, chodím s ní krmit soby. Ona si s nimi i povídá, a...

Jak rychle se může změnit euforie v depresi! Ještě ráno si připadám jak frajer největší, když se nechám od Švédů vyhecovat: My se denně koupeme v řece, říkají. Neboj se toho a zjistíš, že se po pár...

Vypadám jako blázen. A nejspíš taky blázen budu. Snažím se stopovat sto kilometrů severně od polárního kruhu, kousíček za dopravní značkou Pozor, losi! Má silnice je ledová jak tréninková dráha pro...