Patálie polárníka Poláčka, 2. díl: Hlupákem na konci světa

aktualizováno 
Jak rychle se může změnit euforie v depresi! Ještě ráno si připadám jak frajer největší, když se nechám od Švédů vyhecovat: My se denně koupeme v řece, říkají. Neboj se toho a zjistíš, že se po pár dnech bez ledových lázní neobejdeš. Tak nebuď srab, přesvědčují mě u řeky Tärendö.

Viikusjärvi, jediné dvě místní ženy - Leila a její dcera | foto: Tomáš Poláček, MF DNES

Řeka ovšem vypadá od září až do konce května jako obyčejná sněhová pláň.

Mám dobrou náladu, protože od rána svítí slunce. Sice je pět pod nulou, ale tenhle mráz je opalovací, a tak do toho jdu.

Na rameno skládám sekeru a rubu si s ní do ledu svůj hrob.

Odhodím bundu, svetr, triko, trenýrky a když lezu do vody, která se tu normálně pije, stejně jako ze všech dalších řek a jezer, zabodnou se do mě asi dva tisíce jehliček. Žádnou paniku, říkají místní, zhluboka dýchej a vydrž minutu, bude to pořád lepší.

Chystá se koupání v řece

Chystá se koupání v řece.

Vysekávám díru do ledu

Vysekávám díru do ledu.

Jako kafe

Jako kafe

Sice cítím, že jsem se celý scvrkl, tahle minuta je nekonečná, ale překonám sebe sama, a vážně se to vyplatí. Když vylezu z hrobu zpátky na led, je mi najednou vedro.

Zůstanu bosý, zapaluju vítěznou cigaretu. Když ji dokouřím, pořád ještě jsem bosý a ani o tom nevím. Sníh mě hřeje a najednou mám energie, že bych...

Zasloužená cigareta

Zasloužená cigareta

Den se láme do průšvihu

... prostě mám pocit, že zvládnu úplně všechno: že ulovím losa a že se stanu sámským šamanem. Všichni si mě tu zamilují a budou říkat Jsi náš pobratim, přijeď zas a už tu zůstaň.

S takový sexy pocitem jdu na stopa směr severo-severo-sever. Je ticho, nic nejede, a tak se courám kilometr, druhý a najednou vidím v závěji vedle silnice umělohmotnou lahev, která mě vytrhne z otužilecké meditace. Co tady, boha jeho, dělá bordel?

V nejčistším cípu Evropy působí jako Dolly Buster ve zpovědnici. Ale nedojdu pro ni, nesbalím lahev do krosny, poněvadž bych se po pás probořil – nemám na sobě jaksi sněžnice.

A nemám toho u sebe mnohem víc, jak zjistím za chvíli, když zastaví první auto.

Kam prý jedu?

Snažím se zpaměti slabikovat: Masugnsabyn. Potom Vittangi. A do setmění chci být rozhodně v Lainiu.

Ty nemáš mapu, ptají se?

Nemám, já jsem otužilec.

Nicméně pořád ještě mi to funguje, vždy ujedu třicet kilometrů, pak kráčím půl hodiny pěšky tajgou a zase mě někdo popoveze. Pár chlapů vypráví, že jsou z jihu, ale že se sem, do zmrzlého Laponska, přestěhovali. Nejsou tu totiž zloději a vrazi. Každý se s každým zná, všichni mí řidiči identifikovali, s kým jsem se svezl před nimi, a všichni taky věděli, za kým do Lainia jedu: "Za Thomasem? Tak ho moc pozdravuj..."

Je tu klid jako na opuštěném ostrově, jenom ten vítr, slabé cinkání sobích zvonců, občas vyštěkne chlupatý pes.

A ještě něco: "Tady je fakt levné bydlení," vysvětlují mi řidiči. "Velký dům koupíš za třicet tisíc eur a hned se můžeš nastěhovat."

Budu o tom přemýšlet...

Posledních třicet kilometrů do Lainia mě hodí školní mikrobus. Ve vesnici není škola, děti musejí každé ráno hromadně do Vittangi.

No, hromadně... Vezeme jenom dva školáky. A asi to mají ve Vittangi přísné, protože teď oba spí, bradičky na prsou.

"Vítej v Lainiu," směje se řidič, když nám na kraji vesnice přibrzdí jízdu sobi, tupí a neochotní jak indické krávy.

Thomas mě veze z Lainia do Viikusjärvi

Thomas mě veze z Lainia do Viikusjärvi.

Jsem velmi chytrý

Thomas z Lainia má rád Čechy. Anebo měl, než potkal mě.

Dostanu od něj bábovku a kafe, dnes asi desátý hrnek, neboť kafe se tu pije pořád.

"To nás právě naučili Sámové, za kterýma se teď chystáš," vypráví Thomas. "Zkus to pochopit, vždycky byli kočovníci. Za svítání se probudili v tee-pee, hodili do sebe kafe a bez snídaně šli shánět do lesa své soby. Až někdy v poledne jim ženy připravily polívku. Dnes už sice Sámové nekočují, ale jak si všimneš, snídani vynechávají dodnes, káva jim stačí. Mimochodem, máš dost jídla?"

Ehm. Nemám nic, Thomasi. Ukaž mi obchod, nakoupím zásoby.

Chytne se za svoji beranici: "Jakej obchod?! Nejbližší je odsud pětadvacet kilometrů! Ty seš, kamaráde, velmi, velmi, velmi," hledá Thomas slušné slovo, "velmi chytrej hoch."

Potřeboval bych skočit do vodního hrobu, abych nabyl dopoledního sebevědomí, ale není na to čas, stmívá se.

"Nasedej do saní," povídá Thomas, "musíme vyrazit."

Jak Marfuša si vyhloubím důlek v sobí kožešině. Ostatně fanouškům Mrazíka by se tu moc líbilo, cítili by se ve zdejší tajze jako ve tři dé.

"Jak to, že nemáš čepici? A rukavice?"

Není třeba, odpovídám Thomasovi, je mi skvěle, ale můj tón už zní velmi nejistě.

"Pojedeme šedesátkou," konstatuje můj dnešní patron, takže se raději přiobleču. Thomas nastartuje skútr a za tři čtvrtě hodiny dofičíme po bílé pláni mezi zakrslými břízami až do mé sámské vesnice.

Viikusjärvi.

Tady hodlám zůstat čtyři dny.

Viikusjärvi, jediné dítě ve vesnici - pětiletá Ema Leila

Jediné dítě ve vesnici – pětiletá Ema Leila

Moje zahrada ve Viikusjärvi

Moje zahrada ve Viikusjärvi

Nejstarší obyvatel ve Viikusjärvi, je mu 75 let

Nejstaršímu obyvateli ve Viikusjärvi je 75 let.

A odtud jsem chtěl posílat i články, ale ještě než se seznámím se zdejším obyvatelstvem, což jsou čtyři dospělí a jedno pětileté děvče, podívám se na mobil a – nic.

Není signál.

Thomasi!, zaúpím jako raněný rosomák, já tady musím i pracovat, signál prostě potřebuju!

Nemá slitování: "Nejbližší signál je odtud třicet kilometrů. Jsi na konci Evropy, kamaráde. Jsi v sámské vesnici, jak sis přál. Sbohem." A nastartuje skútr...

Podávám si tedy ruku s drobným Sámem Emilem. V jeho chaloupce pro hosty mám bydlet.

Tady máš cigára, Emile.

Vezme si kamelky a začne jim odtrhávat filtry. Neumí anglicky. Míchá švédštinu, finštinu a sámštinu, vůbec si nerozumíme.

Je ale hodný. Dá mi margarín, knäckebroty značky Frukost a igeliťák, ve kterém je půl kila zmrzlého sobího masa. "Stejk," říká mi.

Moje chalupa ve Viikusjärvi

Rozdělám oheň v kamnech a bříza opravdu hoří jak papír. Na pánev hodím margarín, na margarín hodím kousky sobího masa, po pěti minutách hodím maso na knäckebrot.

A je to... slané.

Nemám rádio ani televizi, už v devět hodin večer spím. Kvůli signálu nemůžu slíbit zítřejší pokračování, ale rád bych. Vsadím se, že se Sámem Emilem nás čeká legrace.

* Cestu do Laponska podpořila CK Periscope Skandinávie.

  • Nejčtenější

Dvacet hodin ve vzduchu. Z New Yorku míří první přímý let do Sydney

Z letiště v New Yorku letí první let bez mezipřistání s destinací v australském Sydney. Letadlo australské aerolinky...

Tak vypadala minulost. Dnes se do Krušných hor vrací krása i zašlá sláva

Krušné hory už dávno nejsou zkroušené. Ba naopak. Jsou tajemné, báječné a tak trochu neobjevené. Těžce zkoušené přírodě...

Šanghaj není jako Brno. Netradiční pohled na život v čínské metropoli

Navštívit Šanghaj je něco jako jet na seznamovací kurz na škole. Probudí ve vás zvědavost, poznáte plno nového a...

Dokonalé letiště pro milovníky létání. Do Curychu můžete vyrazit i bez kufru

Mezinárodní letiště Curych-Kloten spojuje Švýcarsko se 170 destinacemi ve více jak šedesáti zemích světa. Za špičkový...

Braniborskem po zchátralých sanatoriích. Sovětská vojska nahradila zkáza

Ve starých vojenských městech a nemocnicích sovětské armády v Braniborsku je všechno, co hledáte. Tedy pokud hledáte...

Premium

Náš kluk umí. Otec talentu Hložka o plánech i batůžku za padesát tisíc

Minulý týden ho v tramvaji načapal revizor: „Lístek, prosím.“ Adam Hložek, sedmnáctiletá fotbalová raketa, zčervenal....

Premium

Sex je snadno dostupný, ale nevěra ještě není důvod k rozchodu

Tolerance je podle něj jen povýšenecký postoj k druhému a vytváří korupční prostředí, proto do partnerských ani jiných...

Premium

Chci chlapa, co má větší koule než ego, říká svobodná matka Nikol Štíbrová

Před pár dny oslavila třiatřicítku a cítí se šťastná a spokojená. Nebylo to ale zadarmo – moderátorka a hvězda...

  • Další z rubriky

Dvacet minut a pauza. Hoďte se do klidu v největším termálním jezeře Evropy

Není to od nás daleko. V maďarském Hévízu můžete zažít dokonalý relax protkaný neopakovatelnou atmosférou. Však bylo...

Dokonalé letiště pro milovníky létání. Do Curychu můžete vyrazit i bez kufru

Mezinárodní letiště Curych-Kloten spojuje Švýcarsko se 170 destinacemi ve více jak šedesáti zemích světa. Za špičkový...

Po stopách dědečkovy válečné cesty. Vnučka chce na vespě dojet do Afriky

Američanka, která žije v Praze, se vydala napříč Itálií. Sama, na vespě, kterou koupila pár dní předtím. Téměř bez...

Nová generace výletních lodí zabaví turisty ponorkami i virtuální realitou

Provozovatelé výletních lodí se předhánějí v tom, co svým klientům nabídnout, čím je zabavit, překvapit či šokovat....

Najdete na iDNES.cz