Neděle 5. dubna 2020, svátek má Miroslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 5. dubna 2020 Miroslava

Patálie polárníka Poláčka, 2. díl: Hlupákem na konci světa

aktualizováno 
Jak rychle se může změnit euforie v depresi! Ještě ráno si připadám jak frajer největší, když se nechám od Švédů vyhecovat: My se denně koupeme v řece, říkají. Neboj se toho a zjistíš, že se po pár dnech bez ledových lázní neobejdeš. Tak nebuď srab, přesvědčují mě u řeky Tärendö.

Viikusjärvi, jediné dvě místní ženy - Leila a její dcera | foto: Tomáš Poláček, MF DNES

Řeka ovšem vypadá od září až do konce května jako obyčejná sněhová pláň.

Mám dobrou náladu, protože od rána svítí slunce. Sice je pět pod nulou, ale tenhle mráz je opalovací, a tak do toho jdu.

Na rameno skládám sekeru a rubu si s ní do ledu svůj hrob.

Odhodím bundu, svetr, triko, trenýrky a když lezu do vody, která se tu normálně pije, stejně jako ze všech dalších řek a jezer, zabodnou se do mě asi dva tisíce jehliček. Žádnou paniku, říkají místní, zhluboka dýchej a vydrž minutu, bude to pořád lepší.

Chystá se koupání v řece

Chystá se koupání v řece.

Vysekávám díru do ledu

Vysekávám díru do ledu.

Jako kafe

Jako kafe

Sice cítím, že jsem se celý scvrkl, tahle minuta je nekonečná, ale překonám sebe sama, a vážně se to vyplatí. Když vylezu z hrobu zpátky na led, je mi najednou vedro.

Zůstanu bosý, zapaluju vítěznou cigaretu. Když ji dokouřím, pořád ještě jsem bosý a ani o tom nevím. Sníh mě hřeje a najednou mám energie, že bych...

Zasloužená cigareta

Zasloužená cigareta

Den se láme do průšvihu

... prostě mám pocit, že zvládnu úplně všechno: že ulovím losa a že se stanu sámským šamanem. Všichni si mě tu zamilují a budou říkat Jsi náš pobratim, přijeď zas a už tu zůstaň.

S takový sexy pocitem jdu na stopa směr severo-severo-sever. Je ticho, nic nejede, a tak se courám kilometr, druhý a najednou vidím v závěji vedle silnice umělohmotnou lahev, která mě vytrhne z otužilecké meditace. Co tady, boha jeho, dělá bordel?

V nejčistším cípu Evropy působí jako Dolly Buster ve zpovědnici. Ale nedojdu pro ni, nesbalím lahev do krosny, poněvadž bych se po pás probořil – nemám na sobě jaksi sněžnice.

A nemám toho u sebe mnohem víc, jak zjistím za chvíli, když zastaví první auto.

Kam prý jedu?

Snažím se zpaměti slabikovat: Masugnsabyn. Potom Vittangi. A do setmění chci být rozhodně v Lainiu.

Ty nemáš mapu, ptají se?

Nemám, já jsem otužilec.

Nicméně pořád ještě mi to funguje, vždy ujedu třicet kilometrů, pak kráčím půl hodiny pěšky tajgou a zase mě někdo popoveze. Pár chlapů vypráví, že jsou z jihu, ale že se sem, do zmrzlého Laponska, přestěhovali. Nejsou tu totiž zloději a vrazi. Každý se s každým zná, všichni mí řidiči identifikovali, s kým jsem se svezl před nimi, a všichni taky věděli, za kým do Lainia jedu: "Za Thomasem? Tak ho moc pozdravuj..."

Je tu klid jako na opuštěném ostrově, jenom ten vítr, slabé cinkání sobích zvonců, občas vyštěkne chlupatý pes.

A ještě něco: "Tady je fakt levné bydlení," vysvětlují mi řidiči. "Velký dům koupíš za třicet tisíc eur a hned se můžeš nastěhovat."

Budu o tom přemýšlet...

Posledních třicet kilometrů do Lainia mě hodí školní mikrobus. Ve vesnici není škola, děti musejí každé ráno hromadně do Vittangi.

No, hromadně... Vezeme jenom dva školáky. A asi to mají ve Vittangi přísné, protože teď oba spí, bradičky na prsou.

"Vítej v Lainiu," směje se řidič, když nám na kraji vesnice přibrzdí jízdu sobi, tupí a neochotní jak indické krávy.

Thomas mě veze z Lainia do Viikusjärvi

Thomas mě veze z Lainia do Viikusjärvi.

Jsem velmi chytrý

Thomas z Lainia má rád Čechy. Anebo měl, než potkal mě.

Dostanu od něj bábovku a kafe, dnes asi desátý hrnek, neboť kafe se tu pije pořád.

"To nás právě naučili Sámové, za kterýma se teď chystáš," vypráví Thomas. "Zkus to pochopit, vždycky byli kočovníci. Za svítání se probudili v tee-pee, hodili do sebe kafe a bez snídaně šli shánět do lesa své soby. Až někdy v poledne jim ženy připravily polívku. Dnes už sice Sámové nekočují, ale jak si všimneš, snídani vynechávají dodnes, káva jim stačí. Mimochodem, máš dost jídla?"

Ehm. Nemám nic, Thomasi. Ukaž mi obchod, nakoupím zásoby.

Chytne se za svoji beranici: "Jakej obchod?! Nejbližší je odsud pětadvacet kilometrů! Ty seš, kamaráde, velmi, velmi, velmi," hledá Thomas slušné slovo, "velmi chytrej hoch."

Potřeboval bych skočit do vodního hrobu, abych nabyl dopoledního sebevědomí, ale není na to čas, stmívá se.

"Nasedej do saní," povídá Thomas, "musíme vyrazit."

Jak Marfuša si vyhloubím důlek v sobí kožešině. Ostatně fanouškům Mrazíka by se tu moc líbilo, cítili by se ve zdejší tajze jako ve tři dé.

"Jak to, že nemáš čepici? A rukavice?"

Není třeba, odpovídám Thomasovi, je mi skvěle, ale můj tón už zní velmi nejistě.

"Pojedeme šedesátkou," konstatuje můj dnešní patron, takže se raději přiobleču. Thomas nastartuje skútr a za tři čtvrtě hodiny dofičíme po bílé pláni mezi zakrslými břízami až do mé sámské vesnice.

Viikusjärvi.

Tady hodlám zůstat čtyři dny.

Viikusjärvi, jediné dítě ve vesnici - pětiletá Ema Leila

Jediné dítě ve vesnici – pětiletá Ema Leila

Moje zahrada ve Viikusjärvi

Moje zahrada ve Viikusjärvi

Nejstarší obyvatel ve Viikusjärvi, je mu 75 let

Nejstaršímu obyvateli ve Viikusjärvi je 75 let.

A odtud jsem chtěl posílat i články, ale ještě než se seznámím se zdejším obyvatelstvem, což jsou čtyři dospělí a jedno pětileté děvče, podívám se na mobil a – nic.

Není signál.

Thomasi!, zaúpím jako raněný rosomák, já tady musím i pracovat, signál prostě potřebuju!

Nemá slitování: "Nejbližší signál je odtud třicet kilometrů. Jsi na konci Evropy, kamaráde. Jsi v sámské vesnici, jak sis přál. Sbohem." A nastartuje skútr...

Podávám si tedy ruku s drobným Sámem Emilem. V jeho chaloupce pro hosty mám bydlet.

Tady máš cigára, Emile.

Vezme si kamelky a začne jim odtrhávat filtry. Neumí anglicky. Míchá švédštinu, finštinu a sámštinu, vůbec si nerozumíme.

Je ale hodný. Dá mi margarín, knäckebroty značky Frukost a igeliťák, ve kterém je půl kila zmrzlého sobího masa. "Stejk," říká mi.

Moje chalupa ve Viikusjärvi

Rozdělám oheň v kamnech a bříza opravdu hoří jak papír. Na pánev hodím margarín, na margarín hodím kousky sobího masa, po pěti minutách hodím maso na knäckebrot.

A je to... slané.

Nemám rádio ani televizi, už v devět hodin večer spím. Kvůli signálu nemůžu slíbit zítřejší pokračování, ale rád bych. Vsadím se, že se Sámem Emilem nás čeká legrace.

* Cestu do Laponska podpořila CK Periscope Skandinávie.

  • Nejčtenější

Italská duše trpí. Běžte domů, křičí na sebe sousedé z balkonů ve Florencii

Ulice toskánské metropole Florencie, které jsou jindy plné turistů a kde se milenci z mostu Ponte Vecchio vždy kochali...

Ne každý se chce vrátit. Pět příběhů Čechů, kteří zůstali v zahraničí

Zpřísňující se opatření, rušení leteckých spojů a zavírání hranic dostalo mnoho Čechů ve světě do svízelné situace....

Potíže ve vzduchu i na zemi. Letectví zažívá pád a neví, kde leží dno

Letecký provoz nad Evropou se v posledních týdnech prakticky zastavil. Do hlubokých potíží se přitom neřítí jen...

Kde udělali soudruzi chybu? V Německu uchovávají v duchu NDR celé město

Pokud se občas ptáte stejně jako Jiří Kodet ve filmu Pelíšky, odpověď možná dostanete v braniborském Eisenhüttenstadtu....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Toxická a nádherně modrá laguna lákala turisty, policie ji obarvila načerno

Ani celonárodní karanténa nezabránila anglickým uživatelům Instagramu, aby se hromadně vydávali ke dvěma bývalým...

Premium

KOMENTÁŘ: Po dvou měsících přijde rozvrat. Nečekejme na pomoc, konejme!

Karanténní prázdniny může ekonomika státu vydržet měsíc. Po dvouměsíčním výpadku už hrozí naprostý rozvrat výroby,...

Premium

Španělská nepoučitelnost. Proč zde koronavirus řádí jako v Itálii nebo Číně

Dlouhé týdny Španělé sledovali, co se děje v Číně, Íránu a Itálii. Ale nepoučili se. Laxní politici opakují stejné...

Premium

Storno přijde draho, Češi nechají cestovkám desetitisíce za ­propadlé zájezdy

Přijít o desítky tisíc za neuskutečněné zájezdy je problém, se kterým se potýká řada českých klientů cestovních...

  • Další z rubriky

Kvíz: Sochy, které stojí za to. Otestujte se, jak znáte mistrovská díla

Tluče vaše srdce pro umění a líbí se vám sochy? A jak moc se vyznáte v sochařských výtvorech? Někteří z nás umí zařadit...

Milovníci Lega, pozor, oblíbené kostičky budou v oceánu i za tisíc let

Ve světových oceánech plavou miliony malých plastových kostiček známé stavebnice Lego. Nový výzkum, o kterém informoval...

KVÍZ: I hranice mají historii. Víte, proč vznikl volný pohyb osob v Evropě?

Někteří si pamatují doby, kdy bylo hraniční pásmo naší země téměř neproniknutelnou bariérou. Pro někoho je volný vstup...

OBRAZEM: Svět se uzavřel do samoty. Přelidněná místa teď zejí prázdnotou

Ještě před několika dny tady byla hlava na hlavě, teď byste tu dřív našli pověstnou jehlu v kupce sena. Podívejte se na...

Najdete na iDNES.cz