Pondělí 10. května 2021, svátek má Blažena
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 10. května 2021 Blažena

Patálie polárníka Poláčka, 3.díl: Krmím soby s jedinou holkou v tajze

Jako by všechny Děti z Bullerbynu sežral medvěd a zbyla tam jen jediná malá holka – v takové já jsem teď vesnici. Jmenuje se Ema-Laila, je jí pět, chodím s ní krmit soby. Ona si s nimi i povídá, a já, neznaje švédštiny, bořím nos do sobích kožešin a saju to pižmo, připomínající vůni psího šampiona.

Dobrou chuť kluci | foto: archiv Tomáše PoláčkaMF DNES

Ale popořádku. Když dorazím na skútru do zapadákova jménem Viikusjärvi, ocitnu se v prekérní situaci. Hledíme na sebe se dvěma Sámy, tak trochu nervózně. Dvaašedesátiletý Emil si u kamen zapálí cigaretu bez filtru, jeho ještě o dost starší bratr Vilhelm nacpe fajfku levným tabákem.

Vůbec nevypadají jako ti akční Sámové dole v civilizaci, kteří si nechávají platit za svou akčnost od turistů. Tihle dva jsou mnohem všednější. Namísto sobích kožešin na sobě mají jen obyčejné košile, plátěné kalhoty, gumáky. Klidně by mohli bydlet v trampské osadě, kdyby tam přišel mráz...

Mumláme na sebe, naše jazyky se dost míjejí, ale legrace to je. V první hodině se nad nezbytnou kávou dobereme k jediné plodné diskusi: zeptám se Emila, jestli hrával v dětství s klukama na tom obrovském jezeře za svojí chatou hokej.

Když moji otázku pochopí, začne se smát, prý vůbec nevěděl, že nějaký hokej existuje. Nejbližší další vesnice je odtud skoro třicet kilometrů a televize nebyla. "Elektřina je tady teprve od roku 1982," vysvětluje Emil spíš rukama a očima než pusou. Jestli si v dětství nějak hrál, tak se sobími parůžky.

Emil u svých krav

Emil u svých krav

Los z mikrovlnky

No potěšpánbů, říkám si, co tu budu další tři dny dělat? Na procházky tajgou to moc není – všude se propadám po pás do sněhu.

Jenomže pak někdo otevře dveře Emilovy chalupy, je to žena neurčitého věku, tvář má mladou, ale přísnou, vlasy šedivé, ale dlouhé a rovné jak indiánka. A umí anglicky, může mi dát nějaký návod na použití vesnice!

Nejprve si vysvětlíme, kdo všechno tu bydlí, složité to nebude.

Tři staří bratři: Vilhelm, Eldar, Emil.

Dva z nich jsou svobodní, v tajze se těžko hledají ženy, ale ten prostřední udělal terno – vzal si tuhle Lailu. A má s ní pětiletou dceru Emu-Lailu, toť vše.

Pak už tu žijí jen tři stovky sobů, dvě kočky, dva psi. "Lailo," ptám se té ženy, "nemohl bych vám tu s něčím pomáhat?" Za prvé nějaký program potřebuju, za druhé bych si rád vysloužil její důvěru, trochu si šplhl, za třetí bych si od Laily klidně nechal podstrčit něco k jídlu.

Mám štěstí, práci mi dají. A jídlo ještě dřív: "Už jsi někdy jedl losa?" Zbytečná otázka, nejedl, tak Laila vytáhne z mrazáku jakési karbanátky, naprosto neromanticky je šoupne do mikrovlnky, přidá k nim vařené brambory a brusinkovou marmeládu: "Tak si dej, toho jsme nedávno ulovili. Chutná? A teď si dej ještě sušené sobí maso, protože to je ze všech mas na světě nejlepší – sobi se živí houbami a bobulemi v lese, prostě vybranými pochutinami," krájí sušené maso na tenké plátky: "Jsou lepší než chipsy, že jo? A skvěle se hodí k pivu," provokuje mě, protože tady žádné pivo neseženu, všichni čtyři dospělí obyvatelé Viikusjärvi jsou přísní abstinenti.

Právě teď mě ale začíná zajímat hlavně ta jediná nedospělá obyvatelka vesnice, malá Ema-Laila.

Ema-Leila obědvá losa

Ema-Laila obědvá losa

Mauglího sestřička

Krásná pětiletá holka. Doma má lego, v televizi se dívá na pohádky, ale tím veškerá podobnost s našimi dětmi končí.

Pracovat půjdeme spolu – v praxi to znamená, že chodíme celé odpoledne tajgou a ona má dvoumetrový klacek s háčkem na konci. Háčkem chytí seschlou větev ve výšce nad svojí čepicí, zhoupne se, větev její dvacetikilovou váhu neunese, zlomí se, Ema-Laila spadne na záda do sněhu, větev spadne na ni, a hned jsou tu i sobi, kteří hltavě žerou lišejníky.

Pochoutka pro soby

Pochoutka pro soby

Děvče se s těmi jeleno-kravami mazlí, jsou to její jediní kamarádi. "Teddy," hladí vůdce stáda, devítiletého samce, který se od ní celé tři hodiny nehne.

Já zatím řežu stromy pilou, aby měla zvířata dost jídla pro příští dny. Lišejník vypadá jak vousy Santa Clause a jednu takovou menší bradku sním i já, abych matku s dcerou pobavil. Matku to ale vůbec nepřekvapí. "Tak co?" zeptá se naprosto klidně. "Je to jako cukrová vata bez chuti," odpovím. "Ale aspoň budeš zdravý, v tom lišejníku je spousta železa..."

Venku je pořád minus deset, ale vadí to jenom na pláních, kde nejsou stromy, mezi chatkami a na jezeře.

Tady, v tajze, nefouká. Mezi stromy je příjemně. Malá Ema-Laila se láduje sněhem, neví, kdy přestat, a stará Laila jakoby roztála – najednou vůbec nevypadá přísně a její vyprávění je až nebývale osobní: "Jediná naděje téhle vesničky je ona," ukazuje na dceru. "My ostatní jsme už staří, porodila jsem ji v sedmačtyřiceti letech."

Nefoť mi pořád tu paničku

Nefoť mi pořád tu paničku

Tady se zarazím, protože u nás by tak stará rodička pravděpodobně strávila půl těhotenství v nemocnici, kde by na ni přísně dohlíželi doktoři. "Já neměla jedinou komplikaci," směje se Laila, "snad proto, že tu žijeme tak zdravě, snad proto, že jsem měla první menstruaci o dost později než ostatní holky, nevím... Ale co chci říct – jak jsi už poznal, tohle místo možná zmizí z mapy. Žije se tu chudě, nic tu není, chybí mládež."

Ale?

"Ale já pořád doufám, že se to nestane... Štěstí je, že ještě máme nějaký čas, tady se totiž neumírá dřív než v pětaosmdesáti letech, většinou spíš po devadesátce. Takže já bych to viděla takhle: můj muž musí žít ještě aspoň dvacet let, aby dceru naučil všechno o lese, jak v něm chodit několik dnů bez mapy a nezabloudit, jak si poradit s medvědy. A já chci žít až do té doby, kdy bude dceři čtyřicet. Do té doby bude studovat, pracovat, poznávat svět dole, v civilizaci, ale tuším, že kolem čtyřicítky začne hledat své kořeny a do tajgy se vrátí. Přijde sem s mužem, budou mít děti. A já jim tuhle vesnici zas předám, pak můžu spokojeně umřít."

Jediní kamarádi Emy-Leily

Jediní kamarádi Emy-Laily

Čímž by bylo efektní skončit, ale v zájmu objektivity dodávám, že ačkoli není široko daleko signál, Laila má ve své chatě zázračný kabel, který mi, když ho strčím do počítače, pomůže odeslat všechna tato písmena až k vám. Ano. I sobí děvčátko z Bullerbynu už má doma internet.

* Cestu do Laponska podpořila CK Periscope Skandinávie.

  • Nejčtenější

Plíce planety jsou naruby. Amazonský prales vyrobil víc CO2, než pohltil

Především kvůli požárům a dalším lidským zásahům se převrací přirozené procesy v Amazonském pralese. Alespoň to tvrdí...

Skvělé výlety k vodním hladinám v Česku. Atmosféra těchto jezer vás okouzlí

„Ach, nechoď, nechoď na jezero, zůstaň dnes doma, moje dcero!“ stojí v Erbenovi. Ale to je jenom báseň. Vydat se na...

Německý květinový ráj. Na ostrově Mainau panuje středomořské klima

V německé části Bodamského jezera leží devět ostrovů, přičemž třetím největším je Mainau. Patří šlechtické rodině...

Hory a moře bez turistů? Zajeďte si do Albánie, středomořský stát překvapí

Premium Přirovnání ke šlehačce je opravdu namístě. Mnohdy si ji člověk z nějakých důvodů odříká, ale když zapomene na předsudky...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Rozhledny, lázně i jeskyně. Znáte zeměpisné rekordy v Česku?

Na rozmanité území, na kterém se nachází Česká republika, můžeme být právem hrdí. Ostatně, naši přírodu srdečně...

Pochvaly bych výrazně omezil, víc berou než dávají, vysvětluje psycholog

Premium Stále více čelíme nezdravému tlaku, abychom byli úspěšnější a výkonnější. Jak budovat zdravé sebevědomí? Jak správně...

Opakovaný výstup na osmitisícovku může urychlit demenci, říká neurochirurg Beneš

Premium Špičkový neurochirurg Vladimír Beneš, už třetí v řadě slavné neurochirurgické dynastie, o šťourátku v mozku, hezkých...

Pohodlnější to nikdy nebylo. Velký přehled služeb televize přes internet

Premium Otestovali jsme devět služeb televize přes internet. Vybrali jsme ty, které můžete používat s libovolným poskytovatelem...

  • Další z rubriky

Čtenáři cestují: Čilí důchodci vyrážejí do Hochschwabských Alp za květinami

Někteří cestovatelé preferují samotu a opuštěnou přírodu, jiní si vychutnávají polehávání na pláži, další se hrnou za...

Dovolená snů v Itálii. Lago di Garda je jako moře uprostřed hor

Premium Míříte na dovolenou na italskou Adrii? Pak vás zaujme nejen o něco bližší, ale především mnohem půvabnější alternativa,...

Hory a moře bez turistů? Zajeďte si do Albánie, středomořský stát překvapí

Premium Přirovnání ke šlehačce je opravdu namístě. Mnohdy si ji člověk z nějakých důvodů odříká, ale když zapomene na předsudky...

Ostrov, kde cesty žerou gumy. Sardinie je ráj pro fanoušky vyprošťování

Premium Sardinie není tak dramatická jako sousední Korsika, tak líbezná jako nedaleká Provence ani tak velkolepá jako mateřská...

Výchova šokem: policie vytáhla čumila z auta, aby si prohlédl mrtvolu

Na německé dálnici A3 v Hesensku v neděli zahynuli při dopravní nehodě dva mladí lidé, muž ve věku 35 let na místě,...

Máte jeden z těchto mobilů? Brzy si s ním na mobilním internetu neškrtnete

Letošek je v Česku ve znamení vypínání sítí postavených na zastaralé 3G technologii. Jako poslední ji koncem listopadu...

Kristelová žaluje Novotného. Za zničenou kariéru chce půl milionu

Soud začal projednávat žalobu Kateřiny Kristelové na Pavla Novotného. Moderátorka tvrdí, že jí někdejší bulvární...

Nová Škoda Fabia odhalena, ceny startují na 330 tisících

Škoda odhalila v online světové premiéře čtvrtou generaci modelu Fabia. Automobilka také zveřejnila základní cenu...

KOMENTÁŘ: Konec legrace, teď začne pořádné zdražování

Postupné zpomalování růstu cen, které v Česku probíhalo od loňského července, je u konce. V březnu byla inflace na...