Když mi bylo dvanáct, měl jsem už osmdesát kilo, v patnácti letech jsem měl sto patnáct, ve třiceti sto padesát a ve čtyřiceti jsem to dotáhl téměř na dva metráky! Trápilo mě to stejně jako moje rodiče, a to už od počátku.
Samozřejmě jsme se radili s lékaři a dětský doktor mě tehdy poslal na odtučňovací pobyt do Karlových Varů, to mi bylo patnáct. Podařilo se mi tam tenkrát pár kilo shodit, ale jak jsem se vrátil domů, bylo to všechno hned zpátky. A ještě něco navíc.
Klasický jo-jo efekt... Maminka dobře vaří a v rodině jsme nikdy nezvládli mít úplně dietní jídelníček.
Obezita mi pochopitelně později vadila i při práci. Ale nejen to, čím dál víc mě bolely klouby, hodně špatně jsem se pohyboval, zadýchával jsem se.
Můj boj s nemocíČlánek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Limitovalo mě to úplně po všech stránkách a zdravotní potíže narůstaly. Proto mi v roce 2001 při hmotnosti sto padesát kilogramů provedli operaci podvázání žaludku. Pak se mi podařilo shodit třicet kilo. Jenže...
Přišly komplikace
Za sedm let mi museli kroužek, který podvazoval žaludek, vyndat. A to proto, že se mi posunul a přirostla mi k němu játra a žaludek.
V roce 2013 jsem absolvoval operaci žaludku. Zákrok, který mi provedli, se nazývá biliopankreatická diverze, při ní se výrazně zmenší objem žaludku, takže následně dochází k rychlému úbytku hmotnosti.
Jsem moc rád, že jsem se k operaci odhodlal, už jsem opravdu chtěl s obezitou něco zásadního udělat. Ze zdravotního hlediska to byla nutnost. Bohužel se mi však půl roku po zákroku zauzlovala střeva a dostal jsem totální otravu břišní dutiny.
Změnil jsem život
Po vyléčení jsem se rozhodl, že musím najít nějakou dlouhodobou odbornou pomoc, a tak jsem se přihlásil do obezitologické poradny docenta Martina Matoulka z III. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Díky jeho péči a práci nutričních specialistek a fyzioterapeutů jsem zásadně upravil jídelníček, začal jsem se pravidelně hýbat, prostě jsem radikálně změnil celý svůj život.
Pravidelně jezdím na kole a také posiluju a nyní mám dole padesát kilogramů. V současné době mám ve svých devětačtyřiceti letech sto dvacet sedm kilo.
Ale aby toho nebylo málo, letos mi byla diagnostikována rakovina tlustého střeva. Při operaci mi vyndali devětatřicet útvarů, z nichž bylo sedmnáct pozitivních. Každé tři týdny dojíždím na chemoterapie do Fakultní nemocnice v Plzni na Lochotíně.
Život jsem rozhodně nevzdal, nad vodou mě drží rodina a přátelé, snažím se zůstat pozitivně naladěný. Pokračuju také u docenta Matoulka, naštěstí to jde všechno skloubit.
Samozřejmě mám trochu jiný režim, vždy po kapačkách jsem několik dní unavený a hýbat se mi nechce, ale pak se zase zvednu, zatnu zuby a pokračuju. Chci to zlé přemoci a vyhrát, nad rakovinou i obezitou. A věřím, že to dokážu.
Názor odborníkaDoc. MUDr. Martin Matoulek, Ph. D., III. interní klinika VFN a 1. LF UK Pacient přišel do naší péče až po biliopankreatické diverzi s poměrně velkými střevními problémy, které se částečně upravily po změně stravy. Během půl roku mu však byl diagnostikován nádor tlustého střeva, který je u pacientů s obezitou a cukrovkou častější. V současné době je na chemoterapii, má pravidelný pohybový program pod dohledem fyzioterapeuta v místě bydliště. Má sice stále pár kilogramů navíc, ale to je pro něj nyní spíše výhodou. Pro dlouhodobou prognózu je klíčová zdatnost, na které může pracovat v případě absence vedlejších účinků chemoterapie. Zatím se mu to docela daří. |
