S Martou jsme byli manželé téměř dvacet let. Poznali jsme se v práci, byla to taková šedá myška v účtárně. Pozval jsem ji na rande a ona souhlasila. Měla krásné oči, ostatně krásné je má pořád, také milý úsměv... Byla jiná než holky, které jsem do té doby poznal. Tenkrát jsem s žádnou nechodil, i když u mě to bylo dost nárazové. Neměl jsem chuť se vázat, bylo mi pětadvacet a holky se na mě celkem dost lepily. Jenže já si chtěl užívat. Tak jsem to plánoval i s Martou, byla taková nezkušená, nevinná a to mě přitahovalo.
Poprvé v životě jsem se opravdu zamiloval
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Jenže všechno dopadlo úplně jinak, ta holka mě dostala. Já se snad poprvé od dětských let opravdu zamiloval. Marta byla skvělá, úžasná povaha, milá, bezelstná, empatická. Zkrátka jsem jí propadl. Mí kamarádi nechápali, co se se mnou děje, měli mě za drsňáka. Po dvou letech jsem ji požádal o ruku, dokonce jsem poklekl, a ona souhlasila. Pocházela z moravské vesnice, takže svatba byla dle místních zvyklostí jeden velký vesnický mejdan.
Po roce se nám narodila dcera, po dalším syn. Marta byla s dětmi doma a já vydělával peníze. V práci mě povýšili a měl jsem celkem slušný příjem, spláceli jsme sice hypotéku, ale ne nějak velkou částku. Martini rodiče nám na koupi bytu přispěli podstatnou částkou. Marta je jedináček a tchánovci mají velké hospodářství, takže jsme neměli nouzi o přísun masa, zeleniny, ovoce, slivovice a dalších dobrot.
Marta je skvělá hospodyně, dokázala doma opravdu vykouzlit takové to teplo domova, do kterého každý chlap rád večer spěchá. První roky jsem si toho vážil a užíval si to. Z vlastního domova jsem to neznal, naši se rozvedli, když jsem byl ještě dítě, máma byla věčně v luftě a mě si na střídačku přehazovaly babičky, občas jsem byl u táty. Zkrátka jsem nikdy nezažil takové to domácí zázemí. Poznal jsem ho až se svou ženou a dětmi.
Párkrát jsem byl ženě nevěrný
Jenže mě takzvaně pálilo dobré bydlo a párkrát jsem byl Martě nevěrný. Občas se mi totiž zastesklo po tom svobodném životě, který jsem měl předtím, než jsem svou ženu poznal. Bylo to z mé strany naprosto nezávazné, jen jsem si chtěl užít ten zakázaný mimomanželský sex. A rád jsem se ke své ženě a dětem vracel. S žádnou milenkou jsem nikdy nebyl déle než měsíc, nechtěl jsem, aby si na mě začaly dělat nárok.
Jenže jednou to na mě prasklo. Marta mi tenkrát odpustila a já si sám sobě přísahal, že už nikdy jí nebudu nevěrný. Ona byla tak nešťastná a já měl na sebe vztek, že takový hodný ženský tak ubližuju. Pár let jsem to vydržel, ale pak jsem potkal Olinku. Je o dvacet let mladší než já, holka krev a mlíko, krásná jak obrázek a já jí po čase propadl. Scházeli jsme se u ní, žije sama. Občas jsem doma nahrál dlouhé jednání nebo schůzku se zahraničními partnery, která se protáhla pomalu do rána. Marta mi všechno věřila, kolikrát na mě i čekala, aby mi mohla v noci uvařit čaj na dobrou noc. Neskutečně jsem se styděl, ale Olinkou jsem byl jako posedlý. Byla taková živočišná, divoká, naprostý opak mé ženy. Já se opět zamiloval. Ale stále jsem miloval i svou ženu. Nemohl jsem být ani bez Marty, ani bez Olinky.
Olinka zpočátku náš vztah brala naprosto nezávazně, mám pocit, že jsem jeden čas nebyl v jejím životě jediný. Ovšem po nějaké době mě nejdřív nenápadně, později celkem tvrdě začala tlačit do toho, abych se rozhodl, se kterou ženou chci vlastně být. Já bych nejradši obě, ale to pochopitelně nešlo. No snažil jsem se kličkovat, co to šlo, neměl jsem v tom jasno, nechtěl jsem přijít ani o jednu.
Konec, rozchod
Pak jsem jednoho dne přišel domů a Marta mi řekla, že o Olince všechno ví. Znala takové podrobnosti, až jsem žasl, kde se je mohla dovědět. Neřekla mi to. Dnes ale vím, že za ní přišla Olinka a všechno jí řekla. Svou milou a klidnou ženu jsem nepoznával, řekla mi, že už to ví minimálně týden a celou tu dobu přemýšlela, jak se k tomu postaví. Ve mně ale něco explodovalo, ani jsem ji nenechal domluvit a řekl jí, že mě to moc mrzí, ale že odcházím. Že je prostě s naším manželstvím konec. Čekal jsem slzy, pláč, přemlouvání, ale Marta řekla jen fajn, je to tvoje volba, sbal si věci a běž. Tak jsem šel. Hrdý a s hlavou vztyčenou, i když jsem se v nitru cítil jak spráskaný pes. Tohle jsem opravdu nečekal. K Olince jsem hned jít nechtěl, něco mi říkalo, že bych vypadal jak blbec, kdybych u ní zazvonil s kufrem. Bydlel jsem pár dní u kamaráda, starého mládence.
U Olinky mě ale čekal další šok. Ona mě vyhodila, řekla mi, že už mě nechce. Poznala mou ženu a pochopila, jak jí ubližovala, jak se chovala naprosto hnusně k takové hodné ženské. Prý místo aby ji Marta vyhodila, tak jí nabídla kávu a o mně prý mluvila moc hezky. Olinka mě odmítala i přesto, že jsem jí řekl, že jsem od Marty odešel. Plakala, ale stála si za svým.
Tak jsem zůstal sám. S Martou se rozvádím, žádost podala ona. Přesto se ke mně chová pořád hezky, i když jsem jí tak ublížil. Ona už asi jiná nebude. Děti mě také odsoudily, jsou pochopitelně na straně mámy. Olinku občas vidím, ale už se jen pozdravíme a jdeme dál. Obě mi moc chybí, ale Marta víc.
Ivo
Názor odbornice: Hledejte cestu ke svým dětem
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážený Ivo! Variantu Vašeho příběhu najdeme ve starém vyprávění o oslíku, který se tak dlouho rozhoduje mezi dvěma stejně lákavými kupkami sena, až z toho pojde hlady. Vyústění, kdy nevěrníka neschopného se rozhodnout, zároveň opustí jak zákonná manželka, tak milenka, z manželské poradny důvěrně známe a pokoušíme se (s různým úspěchem) před ním klienty varovat. Ptáte se, jak nyní dál?
Pokoušet se restaurovat vztah s jednou z žen nemá v aktuální situaci moc šancí na úspěch. Měly již dost Vašeho váhání a radikální řez byl jen nevyhnutelným výsledkem.
Vydejte se cestou, která povede směrem k Vašim dětem. Zřejmě to nebude snadná cesta, ale definitivně je důležitá jak pro Vás, tak pro Vaše potomky. Zkuste s nimi znovu vybudovat vztah. Možná to bude znamenat, abyste se omluvil (a možná ne jednou). Píšete, že se k Vám Marta chová v mezích možností vstřícně. Požádejte ji při snaze obnovit vztah s dětmi o podporu.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 12. prosince 2016. Anketa je uzavřena.
