Asi dva roky zpět jsem se rozhodl přestat jen sedět u počítače a začít něco dělat. Inu, začal jsem posilovat, a to mě chytlo. Jedl jsem podle plánu, vše mi vycházelo, svaly rostly, ale stále to nebylo pořád ono. Mezitím se mi v hlavě rodila myšlenka běhat, protože při posilování jsem dělal i intervalový trénink, ale pouze na místě, což nebylo úplně ono. Trochu jsem pokukoval po rodícím se webu o běhání, kde se Marek a jeho tým snažili přiblížit běh nám obyčejným lidem.
Václav
|
Zhruba po roce posilování, někdy v březnu, jsem si vzal termo prádlo (což nebyla zrovna správná volba, ale to jsem tehdy nevěděl), boty, co jsem měl na tělocvik, a vyrazil. Když jsem se snažil běžet po rovině, bylo to celkem v pohodě, dokud nepřišel kopec, který jsem nemohl udýchat. Myslel jsem, že tam nechám plíce, tak jsem dal pauzu a následně opět zkusil něco, co možná byl běh. A světe div se, pořád se mi nechtělo domů, tak jsem dal ještě jedno kolečko a šel domů. Nepopsatelný pocit po doběhu, jít či nejít do toho.
Skočil jsem do toho po hlavě. Po prostudování několika článků různě po netu jsem koupil boty a ponožky, no a byl duben. První výběhy byly do sedmi kilometrů, protože jsem víc neudýchal. Až mě to někdy štvalo, že neuběhnu víc jak sedm, ale v květnu jsem to zlomil a zjistil, že 12 a více kilometrů nebude problém.
Taky jsem různě začal sledovat běžecké weby, znáte to. Začalo to nevinně, ale řekl jsem si, proč běhat jen tak... Někde jsem objevil titulek We Run Prague, koukal jsem, že to je takovej pohodovej závod, spíš proběhnutí Prahy, později jsem zjistil sám, že tyhle velké davy v úzkých uličkách byly prostě problém, a můžu říct, že mě ty masy lidí brzdily. V červnu jsem se tedy registroval a v červenci začal trénink na čas pod 55 min /10km.
Koncem srpna jsem úspěšně zaběhl s časem 51:55 a těsně po závodě padl nejeden dotaz: Co chceš dělat dál, kdy tě zase uvidíme? Říkal jsem: „Asi zase za rok, nevím co dál.“ Následovala věta na jaře je tady půlmaraton, to dáš... řekl jsem jen: „Tak jo!“
Proč běhám?
Na tuhle otázku nemám jasnou odpověď.
Běhám, protože mě to baví, dodává mi to energii do života, můžu si konečně večer lehnout a usnout. Běh nikomu nenutím, ale je to jeden z nejlevnějších sportů, stačí boty a můžeš běhat, teda pokud do toho neupadneš a z původně vedlejší koleje se stane hlavní. Jak se říká, za zkoušku nic nedáš. Přijde mi, že běh se tu začal intenzivně rozšiřovat, a mě to taky zasáhlo. A je to jedině dobře.
Běžecký sen
Zatím je to výše zmiňovaný březnový půlmaraton v Praze. Sen je určitě, rozběhat okolí, což se částečně pomalu, ale jistě daří, alespoň myslím. Taky se mi zdá, že lidi se na běžce koukají skrz prsty. Přitom je to něco jako jít na pivo nebo na kávu, jenže běhat můžete, kdy chcete, v tom je ta výhoda.
Oblíbená trasa
Nemám úplně přesně oblíbenou. Běhám podle nálady, buď kopce, nebo jen podél řeky, po cyklostezkách, lesem a tak. Do budoucna se chystám zkusit si nějaký terén, třeba něco objevím.
