Postupně se jeho kritické poznámky přesunuly na mě, na to, jak vypadám, čemu rozumím, či spíše nerozumím, co umím, respektive co neumím. Nejdříve jsem to brala jako jeho zájem o mě, že mi chce dobře míněnou poznámkou poradit. Ale nyní, když vidím, jak škodolibě se přitom tváří, je mi jasné, že mi chce ubližovat.
Manžel s kritikou začal už po svatbě
S manželem jsme se museli brát. Asi po roční známosti jsem otěhotněla a tenkrát bylo skoro nemožné, abychom spolu žili takzvaně na psí knížku. Moji ani Petrovi rodiče by to nestrávili a vlastně ani já nechtěla mít status svobodné matky, byť s partnerem po boku. Na malém městě to prostě nešlo.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo v dopisech, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Takže jsme se vzali a za půl roku se nám narodila dcera Petruška. Nikdy jsem nebyla štíhlá jako proutek, ostatně manžel mé tvary miloval (alespoň to vždycky tvrdil), ale ani jsem neměla zřetelnou nadváhu (možná dvě tři kila navíc). Byla jsem zkrátka tak akorát. Jenže během těhotenství jsem extrémně přibrala (ten počet kilogramů se ani neodvažuji přiznat) a bohužel po porodu mi nešla kila dolů. Něco málo jsem shodila, ale velká nadváha mi zůstala. A tehdy manžel se svou neúprosnou kritikou začal. Dnes a denně jsem musela poslouchat, jak hrozně vypadám, jak je možné, že nejsem schopná zhubnout.
Dalo to práci, ale nakonec jsem slavila úspěch. Zhruba za dva roky jsem byla opět na své původní váze. Jenže manžel to nedokázal ocenit. Když jsem se mu pochlubila, že se mohu zase vrátit k původnímu oblečení, prohlásil jen, že mi to tedy trvalo.
Otupěla jsem
Je fakt, že po mém pracném zhubnutí ve svých kritikách trochu polevil, ale přesto alespoň několikrát do týdne pronese něco v tom smyslu: to si fakt chceš vzít na sebe?! Nebo: tys byla u holiče? Vždyť vypadáš hůř než předtím. A nebo: s tím zadkem bys taky mohla něco udělat!
Za ta léta jsem už docela otupěla, tedy alespoň co se týče kritiky mého vzhledu. Pochopila jsem, že ať si vezmu, co si vezmu, ať se jakkoliv namaluju a učešu, vždycky si na mě něco najde. Dříve jsem jeho poznámky komentovala, že mě snad znal už dřív, viděl, jak se oblékám, jaký mám vkus, tak proč si se mnou tedy něco začínal a nakonec si mě i vzal? Dnes už se ani nenamáhám cokoliv odpovědět. Občas mám pocit, že to říká jen ze setrvačnosti.
Ovšem nejhorší na tom všem je, že už prakticky nemám z ničeho pěkného radost. Už mě netěší courat po obchodech a zpříjemnit si den nějakým pěkným kouskem. Tak se aspoň pochlubím dceři (ještě, že ji mám) nebo kolegyním v práci.
Zaměřil se na mé názory
Manžel ale v poslední době přitvrdil. Začal komentovat a kritizovat i mé zájmy, na co se dívám v televizi, co čtu i co vypustím z pusy. Kdyby to ale zůstalo jen mezi námi, tak bych to možná ještě skousla, ale on si své poznámky neodpustí ani před dcerou a našimi přáteli.
Dcera i kamarádky mi už řekly, jak to s ním můžu vydržet, že se chová naprosto trapně a nemožně. Nevím, jak to mohu vydržet, asi jsem si už zvykla a přijde mi to normální. On není pořád takový, občas si spolu i hezky popovídáme, zasmějeme se i sex s ním je fajn. Mám ho stále ráda a vím, že i on mě. Peníze vydělá, o rodinu i domácnost se postará, za ženskými ani za kamarády na pivo neběhá. Jak mi řekla moje máma, když jsem si postěžovala: buď ráda, že ho máš, mohla jsi dopadnout hůř!
Jenže ve mně poslední dobou hlodá takový malý červíček, že už to takhle nechci. Vždyť jsem ještě mladá, docela hezká a udržovaná ženská, tak proč mám snášet neustálou kritiku, která mé sebevědomí sráží k zemi?
Alice
Názor odborníka: Za kvalitu vztahu odpovídají oba
Milá Alice, velmi se mi líbí, že uvažujete jak o tom, co se nedaří, tak o tom, co je ve vašem vztahu pozitivního, protože vztahy (zvlášť dlouhodobé) takové bývají.
V partnerství většinou platí, že za jeho kvalitu odpovídají oba partneři. Zkuste se tedy nejprve podobně podívat na své působení ve vašem vztahu (např. jak dáváte najevo, že jste nespokojená, jak formulujete svá přání týkající se změny nějakého chování, co vnímáte jako největší problém v manželství a podobně).
Domnívám se, že pokud půjdete do společného rozhovoru s manželem s tím, že jste si sama vědoma svých rezerv, může se tento rozhovor rozvíjet mnohem lépe, než když budete mít předem jasno, kdo je ve vašem vztahu viníkem. Pokud by se vám nedařilo se společně domluvit, určitě se nebojte využít služeb odborníka, který vám s vedením rozhovoru pomůže, a vy tak budete mít čas se soustředit na sebe.
Marie Kovářová, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 16. září 2013. Anketa je uzavřena.
