Jmenuji se Soňa a je mi 49 let. S manželem máme dvě dospělé děti, čtyřiadvacetiletou dceru a dvaadvacetiletého syna. Děti už žijí samostatně a já se těšila, jak konečně budu mít čas jen sama na sebe a hlavně na svého muže. Šeredně jsem se spletla, zničehonic mi jednou večer oznámil, že mě opouští. Má už prý dost toho manželského stereotypu, už nechce být spoutaný zodpovědností, v manželství se mnou prý vidí už jen nudu a on chce ještě žít. Být svobodný, užívat si, vždyť mu je teprve 50 let.
Odchod bez varování
Přiznám se, že jsem zpočátku vůbec nechápala, o čem to mluví. Náš vztah byl postavený na lásce, toleranci a důvěře. O jaké svobodě to mluvil? Vždyť já ho v ničem neomezovala. Pak jsem to pochopila. Co jiného mi mohl říct, potřeboval si alespoň sám před sebou omluvit to, že odchází k ženě jen o pár let starší než jeho dcera.
Jeho rozhodnutí mě bolestně zasáhlo. Přišlo jako blesk z čistého nebe, žádné varování, žádné náznaky, že je něco špatně. Poměr se svou novou láskou udržoval více než rok a já si ničeho nevšimla. Po celou tu dobu se ke mně choval naprosto přirozeně a s láskou.
Snažila jsem se ho přesvědčit, že se mýlí, že je jen zamilovaný, že dělá chybu, když bourá všechno, co jsme společně vybudovali. Tenkrát bych byla ochotná na vše zapomenout. Ale on byl ke všem mým řečem hluchý. Pochopení nenašel ani u dětí. Myslel si, že děti mu budou rozumět, ale obě se postavily za mne. Manžel se tedy odstěhoval ke své nové lásce.
Učila jsem se žít sama
Skoro tři měsíce trvalo, než jsem se vzpamatovala. I přesto, že mě manžel opustil, stále jsem ho milovala a byla bych ochotná ho vzít zpět. Konec mému smutnění udělal až týden strávený s dcerou u moře. Když viděla, jak se trápím, koupila pro nás obě zájezd. Nikam se mi nechtělo, ale nakonec jsem byla šťastná, že jsme odjely. Moře, slunce a jiné prostředí dokázalo udělat zázraky. Domů se vrátila úplně jiná žena. Odpočatá, opálená, o pár kilo lehčí a viditelně mladší.
Na svůj nový život jsem se dokonce začala těšit. Byla jsem plná plánů. Manželství bylo minulostí, začala jsem řešit rozvod a plánovat, co bude dál. Mé okolí mě nepoznávalo a vlastně jsem nepoznávala ani já sebe. Těšila jsem se na život, ve kterém budu rozhodovat jen já sama. Nic mě nesvazovalo, děti už jsou samostatné, manžel si užívá svobody jinde.
Naplánovala jsem si nové koníčky, začala jsem chodit na jógu, pořídila jsem si malého psa, abych doma nebyla úplně sama. Obměnila jsem šatník a změnila účes.
Setkání s manželem mě překvapilo
S manželem jsem se poprvé od jeho odchodu viděla asi po pěti měsících. Do té doby jsme si jen občas zavolali. Chtěla jsem s ním vyřešit rozvod i majetkové vyrovnání. I když mě hodně ranil, já už žádnou zášť necítila. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale byla jsem natolik plná euforie ze svého nového života, že jsem se na setkání s ním docela těšila.
V restauraci, kde jsme se měli setkat, mě téměř nepoznal a vlastně ani já jeho. Zatímco já jen kvetla, on zestárl a zešedivěl. Připadal mi takový strhaný, unavený a viditelně nešťastný. Bylo mi ho najednou líto. Díval se na mě takovýma psíma očima a dokola se mi omlouval za to, že mi ublížil. Když jsem mu řekla, že jsem se s tím už dokázala smířit, byl dost překvapený.
Chtěla jsem s ním už jen vyřešit rozvod, abychom měli čistý stůl. Navrhovala jsem mu, že prodáme náš byt a peníze si rozdělíme. Jenže on o tom nechtěl ani slyšet. Prý mi natolik ublížil, že mi byt nechá a sám si vezme jen auto a chatu. Dali jsme si kontakty na právníky, kteří budou většinu nezbytných věcí kolem rozvodu řešit za nás, a rozloučili jsme se.
Myslela jsem, že tím je moje manželství za mnou. Ovšem to jsem se zmýlila. Od našeho setkání mi manžel neustále volá, ptá se, jak se mám, a navrhuje, že bychom si občas mohli zajít na kafe či na večeři. Zatím ho stále odmítám.
Nechápala jsem, proč to dělá, až mi to vysvětlila dcera, která se s manželem smířila. Poznala totiž jeho novou přítelkyni a prý ona je pro něj už sám o sobě dost velký trest. Je velmi náročná, tahá z něho peníze a hlavně - chce mít dítě. Tak to je ta svoboda, za kterou manžel ode mě odešel. Už chápu to, jak vypadá, i to, proč se mi stále ozývá. Chce zpátky, ale je zatím moc hrdý na to, aby se k tomu rovnou přiznal. Dcera mi mé dohady potvrdila.
Jenže já nevím, i když jsem mu prakticky odpustila a dnes ho už jen lituji, stále je ve mně ten pocit zrady. A hlavně, co mé plány? Přeci chci začít nový život...
Soňa
Názor odborníka: Možná pomůže test "Matice změny"
Paní Soňo, nacházíte se v situaci, které můžeme říkat "útrapná svoboda volby". Na jednu stranu je příjemné vědět, že je řešení víceméně na vás, na druhou stranu zodpovědnost za něj a za svou budoucnost tíží.
Po rozchodu s (ex)manželem žijete sama a nový životní styl vám přinejmenším dočasně vyhovuje. Zvažujete však, jak nadále nastavit vztah s tímto mužem, který vás po mnoha letech spokojeného soužití opustil kvůli mladší ženě, s níž udržoval tajný poměr, avšak nyní má možná zájem se k vám vrátit.
Technika zvaná "Matice změny", kterou používáme pro rozhodování v situacích, kde se řešení nezdá být jednoznačným, může být užitečná.
Prázdný list papíru si rozdělíme do čtyř polí. Všechno, co vás k následujícím námětům napadne, zapište a zatím nehodnoťte. Vlevo nahoru si definujte všemožné klady vaší konkrétní situacie, co je dobrého na tom, žít nadále bez manžela. Do pole, které je pod ním, vpište, s čím jste v současném stavu nespokojená. Pravý horní roh slouží k identifikaci kladů změny a pole pod ním slouží k prozkoumání překážek, tedy negativ, které by daná změna přinesla.
Výhodou užití této techniky je vytvoření struktury v nepřehledné situaci a uvědomění si skrytých pohnutek. Třeba pak není ani nejdůležitější, ve kterém poli jsme nashromáždili nejvíce položek, i jediná může převážit nad všemi ostatními. I případný rozhovor s odborníkem může rozhodování usnadnit.
Andrea Šmejkalová, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 3. září 2012. Anketa je uzavřena.
