"Jedním z velkých překvapení bylo, že tak velká část našeho denního chování je zakódována v genech. Představa, že nám buňky kůže říkají cokoli o našem chování, byla, alespoň pro mě, docela fascinující," uvedl profesor Steven A. Brown z Universität Zürich, který se vztahem biologických hodin a genetickým pozadím zabýval.
Ve studii švýcarský tým zkoumal cirkadiánní rytmy, mozkem řízený fenomén, který ovládá různé tělesné funkce během čtyřiadvacetihodinových cyklů.
Dobrovolníky pro své pokusy najímali při televizní reklamě, která byla vysílána mezi třetí a čtvrtou hodinou ranní. "Tak jsme získali jak časné, tak pozdní typy. Někteří ještě nestihli jít do postele, zatímco jiní už vstávali," uvedl Brown.
Dobrovolníkům pak vědci odebrali vzorky kůže, z nichž vypěstovali v laboratoři nové kultury. Do buněk pak vpravili bioluminescenční gen z DNA světlušek. Buňky se tak začaly rozsvěcovat či zhasínat podle toho, jak se lišily individuální nároky na spánek u jednotlivých jedinců. Skřivani měli podle analýzy výsledků denní periodu nejkratší, zatímco sovy nejdelší.
"Studie odhaluje, že geny, nejen faktory životního prostředí jako délka dne, mají hlavní vliv na naše cirkadiánní hodiny. Denní rytmus lidského těla je složitý, mozkem řízený fenomén, ale je řízen stejnou molekulou, která se nachází v buňkách kůže," vysvětluje v závěru své studie Brown.
"Tyto buňky nám poskytují přesný obraz o individuálních tělesných hodinách. Objevy poskytují první vhled do molekulárního fungování centrálních hodin v našem mozku. Když se podíváme na přidružené hodiny v kůži, pak lépe pochopíme způsob, jak hlavní hodiny v mozku pracují," dodal Brown.
Podle něj by se pomocí tohoto principu daly léčit různé poruchy spánku u lidí, kteří prospí celý den, zatímco v noci jsou vzhůru.
