Karolína Hrochová vystudovala aplikovanou fyzioterapii na Fakultě zdravotnických věd Univerzity Palackého v Olomouci. Třetím rokem působí v neurorehabilitačním Centru Sarema v Brně, při své práci se zaměřuje převážně na děti s neurologickým postižením, vrozenými genetickými vadami nebo po traumatickém poranění. A je v tom opravdu dobrá.
Dynamic Movement InterventionUnikátní americká metoda DMI (Dynamic Movement Intervention) umožňuje dětem dosáhnout jejich vývojových pohybových milníků díky stimulaci neuroplasticity (potenciál mozku vyvíjet se a měnit). Například schopnost udržet tělo vzpřímené proti silám gravitace vyžaduje spolu se silou a koordinací i zapojení několika smyslových systémů. Metoda DMI se je mimo jiné snaží „oslovit“ a pomoci dětem získat kontrolu nad držením těla od hlavy až k patě. |
„Během svého života jsem vyzkoušela řadu sportů, od lyžování přes basketbal až po jízdu na koni. Při basketbalu jsem si přetrhla vazy v koleni a po roce a půl došlo i na operaci. V rámci pooperační péče mi byla doporučena návštěva fyzioterapeuta a nakonec jsem se po několika terapiích mohla postupně vrátit i ke sportování. Lidské tělo mě zajímalo vždycky, ale právě tato zkušenost mě nasměrovala k fyzioterapii. Na vysoké škole jsem pochopila fascinující souvislosti biomechaniky těla,“ zasvěcuje nás do svých začátků dnes už velmi zkušená odbornice.
Dětská radost a smích
„Během magisterského studia jsem se díky stáži dostala do Centra Sarema, ve kterém se mi tenkrát moc zalíbilo. Proto mám velkou radost, že tu mohu dnes s dětmi pracovat. I přesto, že já sama ještě žádné nemám, k mému životu prostě patří.“
„Od puberty jsem většinu prázdnin a volného času nejraději trávila jako teta na hlídání. Už na začátku studia jsem proto věděla, že se budu dále specializovat na dětskou fyzioterapii. Děti jsou pro mě zdrojem energie a chuti do života. Nic vám nezlepší den tak jako dětská radost a smích, který je navíc velmi nakažlivý,“ říká Karolína Hrochová.
„Doufám, že i já se jednou dočkám a stanu se maminkou. Do té doby si alespoň můžu užívat přítomnosti mých malých svěřenečků. Když z terapií odcházejí veselí a spokojení, cítím spokojenost i já a těším se na další den s nimi. Každé dítě, se kterým intenzivně pracuju, se mi určitým způsobem vryje do paměti. Někdo dělá pokroky velké, jiný malé, ale neméně důležité,“ konstatuje sympatická mladá dáma.
Karolína je nadšenou sportovkyní. „Nepohrdnu žádnou sportovní aktivitou. Moje vysněná dovolená se neobejde bez krosny, spacáku a kvalitní obuvi. I proto se už těším na na jaro,“ dodává. Ve volném čase Karolína navíc na procházky s malým bezsrstým teriérem Xavierem, kterému říká Šavi. I on se prý rád zapojuje do terapií.
Trpělivost růže přináší
Letos v květnu se Karolíně naskytla příležitost pracovat s dvouletým chlapečkem s genetickou vadou vyznačující se celkovou hypotonií.
„Byl schopen sám sedět, ale přesunout se do sedu mu šlo jen s pomocí maminky, jinak zůstal ležet a neměl moc snahy se nějak dostat do vertikální polohy. Maminka mi skvěle asistovala a já mohla začleňovat do terapie i nové prvky z kurzu DMI, který jsem absolvovala.“
„Díky pravidelnému docházení, spolupráci s naší speciální pedagožkou a návaznosti cviků v domácím prostředí se chlapeček nejen sám posadil, ale začal lézt po čtyřech, stavět se a teď už obchází nábytek a celkově se více zajímá o svět. Na terapii zrovna trénujeme samostatný postoj a chůzi, což je neskutečný posun. To je pro mě ta největší odměna,“ neskrývá svou radost terapeutka.
Pečení, ruční práce a jóga
„Denně kolem sebe vidím děti se sociálními potřebami, ne vždy se mi daří ve volném čase úplně vypnout, a proto k odreagování volím různé aktivity. V pěkném počasí se snažím co nejvíc času trávit hlavně v přírodě, jindy si zase odpočinu u pečení, ručních pracích či na lekci jógy.“
„V zimě se chystám stejně jako každý rok na hory lyžovat. A možná dojde i na nějaký výšlap,“ svěřuje se na závěr se svými plány zkušená fyzioterapeutka.
