„Všechny látky jsou jedy, toliko dávka rozhoduje o tom, kdy látka jedem být přestává,“ parafrázuje známý výrok renesančního lékaře Paracelsa (“otce“ moderní farmacie) profesor Pouzar. A zároveň uklidňuje, že obava z toxinů a jedů kolem nás je často přehnaná a to, co nám může uškodit více než třeba zbytky pesticidů, je špatný životní styl.
Polymerní fyzik a popularizátor vědy profesor Miroslav Raab v rozhovoru pro týdeník TÉMA nedávno říkal, že slovo „chemie“ má v současné době jakousi negativní pachuť: „Nechci jíst potraviny, v nichž je chemie!“, „Hlavně aby v tom nebyla žádná fuj chemie!“ Jak to vidíte vy?
Vnímání chemie je spíš psychologický problém. Poměrně dobře se tomu věnuje švýcarský psycholog profesor Michael Siegrist. Zabývá se tím, co nás v obchodě ovlivňuje, jak si vybíráme zboží, co nakupujeme, čemu se vyhýbáme. A řeší i to, jak vyhodnocujeme rizika chemických látek.
U tetování jsme schopni nechat si do těla vpravit komplexní koktejl chemických látek, o nichž víme, že jsou toxické. Ale vůbec nejsme ochotní tolerovat podobně působící látky jako kontaminant potravin.
