Malá vodní elektrárna
Malá vodní elektrárna, která dodává energii pro chlazení piva.
„Vše začalo před čtyřmi lety, když se mě kamarád zeptal, zda by bylo možné na chatě, kde není elektřina, kvalitně chladit pivo pomocí výčepního zařízení. Problém to nebyl. Vzali jsme akumulátor do automobilu a měnič napětí. Vše fungovalo bezvadně až na to, že těžké olověné baterie jsme museli velmi často daleko nosit je nechat dobít,“ popisuje Vojtěch.
Vzhledem k tomu, že kolem chaty protéká potok, napadlo ho, proč se nepokusit využít její sílu a usnadnit si tak chlazení piva. Tím začalo dlouhé bádání, jaký vodní stroj zvolit, tak aby odpovídal toku a zároveň dával aspoň nějaký výkon.
Stěna z písku
Hotová stěna ze vzorků písku
„Písky jsem začala sbírat náhodou před deseti lety v Brazílii. Stalo se tak poprvé na pláži Copacabana v Rio de Janeiru, kdy jsem si chtěla jako chudší student odnést suvenýr a nebylo v okolí nic, co by mě zaujalo,“ popisuje čtenářka zrození svého koníčku.
Tak vzala písek. A o deset let později má jako nadšený cestovatel už přes stovku vzorků písku z celého světa.
„Nejdříve jsem písky skladovala ve svícnech na čajové svíčky v knihovně, ale postupem času začaly zabírat více a více místa. Když už opravdu nešlo více expandovat horizontálně, tak mě napadlo vertikálně; prostě písky ‚nějak‘ přenést na vedlejší prázdnou stěnu,“ píše Lucie.
Protéza pro helmu
Poškozený držák hledí, opatřený náhradou a namontovaný zpět na helmu
„Je tomu rok, co jsem začala jezdit do práce na skútru. Perfektní věc, doporučuji každému, komu nevadí neohlížet se na aktuální počasí. Ke skútru patří helma. Já tu svoji koupila přes inzerát v bazaru za 250 Kč s tím, že má na jedné straně ulomený držák hledí. Říkala jsem si, to bude dobrý, že se to vždycky nějak zadrátkuje,“ popisuje Lenka.
Staňte se kutilem iDNES.cz |
Podle jejích slov patří mezi lidi, co zkoušejí kde jaký sport. Kolo, lyže, snowboard, windsurf, brusle, rogalo, kite, lezení. Aby na to všechno měla, je naučená kupovat použité věci, někdy i s malými vadami, opravit je a užívat na maximum.
Plastový držák hledí měl ulomenou malou lištu, ve které pojíždí pacička hledí. Naštěstí v okolí oné lišty bylo dostatek místa, do kterého by šla vložit taková malá věcička, čtenářka ji nazývá protézou. Malá vložka, která by nahradila ulomenou část lišty.
Šachové figurky na míru
Zdeňkovy šachové figurky i s jeho šachovnicí
„Celý život jsem pracoval v nevýrobní sféře a nějak jsem začínal mít potřebu něco vyrobit. Rozhodl to dárek celkem drahých šachových figurek. Vypadaly hezky, ale při bližším prozkoumání neměly kvalitní povrchovou úpravu a rozměr ani hmotnost neodpovídaly požadavkům Mezinárodní šachové federace FIDE na turnajové šachy,“ popsal začátek své pouti za úplně novým oborem činnosti.
Podle něj jsou nejhorší figurky, které běžně koupíte v obchodě za šest sedm stovek. „Někdy jsou tak přezdobené, že ani nepoznáte, co je král a co je dáma. Správné figurky mají přesně stanovené rozměry – poměr průměru a výšky, a musejí mít olověné závažíčko, aby se nepřeklápěly,“ vypočítává.
Šachista zakoupil nástroje a začal zkoušet šachové figurky vyrobit. Postupně zjistil, že zakoupené náčiní mu nevyhovuje, a proto je nakonec prodal a začal s výrobou strojů „na míru“ sám.
Multifunkční pracovní stůl
Po stranách jsou police na nářadí a další materiál.
Čtenář Vít poslal nápad, který mu pomáhá při různých kutilských pracích kolem domu. Začalo to tím, že řešil problémy se svou okružní pilou.
„Mám jen takovou kutilskou okružní pilu, takže kvalita zpracování není zrovna profi. Pila stála na pochybných plechových nohách, které se při řezání kroutily, měla snahu se převracet, prostě, nebylo to ono,“ popsal.
Napadl ho vyrobit pojízdný pevný stůl. „Ale když už jsem se do toho pouštěl, tak aby to nebyl jen stůl na pilu, ale takový multifunkční stůl na více pracovních úkonů,“ popsal genezi celého nápadu. A tak dlouho přemýšlel, okoukával, měřil. Výsledkem je pojízdný stůl, na kterém se řeže, vrtá, frézuje, brousí, prostě, co vás napadne.
Záchrana starého karavanu
Jiří strávil čtrnáct dní leštěním hliníku, aby obnovil původní lesk karavanu.
„Podařilo se mi zachránit starý karavan Airstream z roku 1947 a předělat ho na plně pojízdné posezení ve stylu art deco. Třeba to někomu poslouží jako inspirace, jak lze z popelnice ze smetiště udělat obytný karavan, pojízdné bistro, anebo prostě útulné doupě ve stylu tiny house, které si člověk může postavit na zahradu,“ popsal v úvodu svého příspěvku.
Jasně že nejdřív musíte najít karavan, který budete renovovat. Pokud se vám nějaký starý válí ve stodole po dědečkovi, máte vystaráno, ale v devadesáti devíti procentech případů takové štěstí nemáte, a tak jdete hledat.
Je to stejné, jako si kupovat auto. Takže je třeba prošmejdit inzertní servery a hledat (Bazos, sAuto, rajveteranu.cz, Mobile.de, eBay a podobné servery).
Solární ohřev pro zahradní sprchu
Odvod teplé vody je svedený společně se studenou vodou do sloupu z plotových tvárnic, na kterém je kombinace s pákovou vodovodní baterií a sprchou.
„Delší dobu po koupi chalupy jsem přemýšlel, jak nejlépe vyřešit zahradní sprchu, kterou jsem na zahradě chtěl mít. Systémy ohřevu sudu s vodou nebo hadice na trávě mají spoustu nedostatků, dlouho jen studená nebo pak přehřátá voda, nutnost dopouštění vody a podobně,“ popisuje důvody svého kutilského počinu Robert.
Po zkoušce ohřevu vody ve zbytku vodovodní plastové trubky na sluníčku vymyslel svůj systém a poměrně snadno a rychle ho i zrealizoval. Vyrobil plastový box z vyřazených silných plastových desek tlustých 10 milimetrů a do něj příčky s otvory na 10 kusů plastových trubek PPR o průměru 40 mm a délky 4 m, celkem tedy 40 metrů délky v boxu asi 4,5 × 1 metr.
Na objem vody propočítal celkový objem v trubkách asi na 35 litrů vody.
Luxusní domeček pro čmeláky
Čmelín stojí ve stínu, aby se v létě příliš nezahříval.
„Čmeláci nevyžadují na rozdíl od včel tolik péče či investic. Přirozených dutin, kde mohou založit společenství, ubývá, a tak jsem se rozhodl jim pomoct stavbou vlastního čmelínu. Ten by měl co možná nejvěrněji napodobovat jejich vlastní přirozené prostředí,“ popsal čtenář Martin svoji vizi v příspěvku pro projekt Kutil iDNES.cz.
Čmelín má vnitřní rozměry 28 × 28 × 30 cm a je postaven ze dvou vrstev: borovicových desek o tloušťce 20 mm na vnější straně a desek z překližky o tloušťce 9 mm na vnitřní straně. Desky nařezal Martin na stolní pile a pro smontování používal svorky.
Zdi by měly k sobě co nejvíc lícovat, aby mezi nimi nebyly otvory, kterými by mohli proniknout paraziti. Ke spojení desek použil kutil vruty. „Na rozdíl od lepidla spojí desky ve venkovním prostředí lépe a navíc jsem si nebyl jistý, zda by pach lepidla čmeláky neodpuzoval,“ obával se.
