Na první pohled je to obyčejná krabička. Pro otvírání slouží dřevěný kloub a víko zdobí kumiko, japonská technika zpracování dřeva, jejíž počátky sahají až do středověku. Krabička je vyrobena z dubového dřeva a má rozměry 12 × 11 centimetrů, výška je sedm centimetrů a tloušťka stěn rovný centimetr.
„Rozhodl jsem se udělat rovnou dvě zároveň a to především proto, abych měl rezervní, kdyby se mi něco nepovedlo. Krabičku jsem totiž plánoval využít při žádosti o ruku,“ popsal prvotní záměr.
Z dubového hranolu na stolní pile nařezal zhruba 15 milimetrů tlustou desku, kterou následně vkládal do tloušťkovací frézy, která desku rovnoměrně ohoblovala na definitivní tloušťku stěn. Z desky pak pod úhlem 45 stupňů nařezal stěny na správnou délku a poté do nich vyřezal drážky pro zasazení podkladní desky.
„Stěny spolu s podkladem jsem slepil lepidlem na dřevo a základ krabičky byl hotový. Slepené rohy jsem se rozhodl ozvláštnit proužky z měkkého dřeva, aby měly kontrast oproti tmavšímu dubovému dřevu,“ pokračuje. Zároveň proužky posloužily ke zpevnění spojů.
Staňte se kutilem iDNES.cz |
Po nastavení správné výšky kotouče na stolní pile a vložení základu krabičky do otvoru pak pila vyřezala drážku v rohu slepených stěn. Do drážek vložil spolu s dalším lepidlem připravené dílky. U nich je klíčové, aby měly stejnou tloušťku jako drážka, to jest tloušťku kotouče pily.
„Přesahující části jsem seřezal pilkou a všechny stěny dohladka obrousil smirkovým papírem. Poté přišel na řadu dřevěný kloub. Pro něj jsem nařezal víko krabičky a dodatečnou stěnu tak, aby co nejideálněji pasovaly do vnitřních rozměrů krabičky,“ vysvětloval.
Na stolní vrtačce pak do nich na krajích vyvrtal otvor pro tyč o průměru tři milimetry. Do stěny a víka nařezal čepy, aby do sebe díly zapadly. Ostré hrany okolo vyvrtaného otvoru musel obroušením zaoblit, aby se víko mohlo po spojení tyčí otáčet a otvírat.
Do víka následně vyfrézoval otvor 6 × 6 centimetrů, do kterého plánoval zapustit vzor kumiko. Skládá se z přesně nařezaných anebo opracovaných dílků, které při sobě drží vzájemně působícím tlakem a vytvářejí různé geometrické vzory.
„Já jsem se rozhodl pro vzor Asanoha, jenž byl v Japonsku používán od 8. století. Pro výrobu jsem si nařezal tři milimetry tlusté pásy a pro vytvoření kontrastu jsem se opět rozhodl použít jiné druhy dřeva. Základní rám tvořilo šest dílků zapadajících do sebe díky vyřezaným drážkám a tento rám rozdělil vzor na čtyři stejné čtverce,“ rozhodl se.
Pro ostatní dílky si udělal pomůcku, která se skládá z obyčejného hranolu, u kterého je však důležité, aby byly konce seříznuté pod daným úhlem. Pro vzor Asanoha jsou to úhly 22,5, 45 a 67,5 stupňů.
Do těchto úhlů pak dlátem opracoval konce každého dílku. První dílek opracovaný pod 45 stupni rozdělí přeponou čtverec na dva trojúhelníky. Další tři dílky vytvoří v trojúhelníku nepravidelnou trojcípou hvězdu.
Nakonec v jedné ze stěn krabičky vyřezal malý otvor, do kterého zapustil víko. Pak už jen stačilo nanést na všechny části tungový olej a všechny díly a kumiko připevnit na svá místa lepidlem na dřevo.
„Celý projekt mi zabral asi tři víkendy a to hlavně proto, že jsem výrobu musel schovávat před přítelkyní. Nedlouho poté jsem ji totiž požádal o ruku a zásnubní prsten ukryl do této dřevěné krabičky. Reakcí bylo nadšení, ovšem dosud nevím, jestli bylo větší z prstenu nebo krabičky,“ dohaduje se.
