„Čmeláci nevyžadují na rozdíl od včel tolik péče či investic. Přirozených dutin, kde mohou založit společenství, ubývá, a tak jsem se rozhodl jim pomoct stavbou vlastního čmelínu. Ten by měl co možná nejvěrněji napodobovat jejich vlastní přirozené prostředí,“ popsal čtenář Martin svoji vizi v příspěvku pro projekt Kutil iDNES.cz.
Čmelín má vnitřní rozměry 28×28×30 cm a je postaven ze dvou vrstev: borovicových desek o tloušťce 20 mm na vnější straně a desek z překližky o tloušťce 9 mm na vnitřní straně. Desky nařezal Martin na stolní pile a pro smontování používal svorky.
Zdi by měly k sobě co nejvíc lícovat, aby mezi nimi nebyly otvory, kterými by mohli proniknout paraziti. Ke spojení desek použil kutil vruty. „Na rozdíl od lepidla spojí desky ve venkovním prostředí lépe a navíc jsem si nebyl jistý, zda by pach lepidla čmeláky neodpuzoval,“ obával se.
Po smontování vnějších desek vrchní část čmelínu seřízl, aby byla spolu se střechou odnímatelná a vnitřek se například po konci sezony mohl snadno vyčistit. Pro střechu použil pozinkovaný plech, který na všech stranách přesahuje, aby na dřevo nepršelo a čmelín tak vydržel co nejdéle.
Umístění čmelínu, jenž bude ve stálém stínu, vybral dopředu. Proto zvolil jako vrchní vrstvu střechy plech, i když si byl vědom, že se nejedná o nejvhodnější materiál, protože existuje nebezpečí, že by se čmelín mohl v létě rozpálit a vnitřek tím příliš zahřát.
Staňte se kutilem iDNES.cz |
„Prostor mezi plechem a dřevem jsem proto vyplnil izolací. Do jedné z desek jsem horní frézou vyvrtal otvor pro větrání. Ten jsem na vnější i vnitřní straně opatřil síťkami kvůli průniku parazitů. Na otvor jsem rovněž přimontoval otáčecí kryt, protože matka čmeláka na počátku potřebuje tmu a větrání je třeba, až se společenství dostatečně rozvine,“ popisuje důležité detaily (provedení vidíte ve fotogalerii).
Speciální částí přišroubovanou ke stěně je přistávací plocha s klapkou. Klapka je vyřezaná z plastu a je důležitá, jelikož znemožňuje parazitům vstup. Je zavěšena na drátcích, aby bylo možné ji zvednout a dostat se dovnitř. Čmeláci se ji postupně musí naučit používat.
V této fázi výroby je důležitá velká pečlivost, aby části mezi sebou neměly mezery. Dovnitř čmelínu Martin připevnil husí krk o vnitřním průměru 26 mm imitující chodbu do hnízda.
Pak čmelín vyplnil výstelkou z přírodního kapoku a surové bavlny nastříhanou na malé kousky. Výstelka dosahuje asi do tří čtvrtin výšky.
Na dno čmelína přivrtal čtenář dlouhé vruty, aby čmelín nestál přímo na zemi. Pod vruty vložil plastová víčka naplněná nejedlým olejem, aby znemožnil přístup dalšímu hmyzu. Hotový čmelín nakonec umístil pro jistotu na cihly.
Povrch pod čmelínem Martin vysypal kamínky, díky čemuž se teď nemusí starat o rostoucí trávu, přes kterou by čmelákům mohli krást nektar například mravenci. Ze dvou stran chrání čmelín proti větru plot.
„Čmeláci mi po rozšíření hnízda zpříjemní svým vzdáleným bzukotem posezení na terase a rovněž pomohou opylovat stromy a zeleň na zahradě. Čmeláky se pokouším chovat prvním rokem a vše jsem si vyrobil sám. Brzy jsem však během výroby zjistil, že toho je hodně, co se dá pokazit. Proto jsem informace čerpal (a snažil se co nejvíc udržet postupy) z webu Čmelácipus, který mi velmi pomohl se zorientovat v celé problematice,“ nezapomněl se Martin podělit o zásluhy.
