Sedmatřicetiletá Irina Rybaková, bývalá PR manažerka Transparency International, slouží nyní v ukrajinské armádě a na vojenské základně na východě země čelí ruské invazi. Ještě v prosinci loňského roku se spolu s dalšími ukrajinskými ženami chystala na setkání veteránů ve Spojených státech. Pak ji však povolali, aby se připravila na obranu země proti ruské invazi.
„Agrese nepřítele nás spojuje, všichni jsme připraveni,“ řekla listu The Wall Street Journal v polovině února, kdy se na hranici mezi oběma zeměmi shromáždilo přes 150 tisíc ruských vojáků.
Irina je jednou z dvaatřiceti tisíc žen v ukrajinských ozbrojených silách. Během posledních osmi let, které uběhly od začátku konfliktu v Donbasu, došlo v armádě ke značnému omlazení a role žen prošla obrovskou změnou. Zatímco předtím existovaly velmi striktní hranice toho, co mohou a nemohou, nyní ženy slouží v řadě úloh a tvoří 15 procent veškerého vojenského personálu.
A brzy jich bude ještě víc. V prosinci vydal Kyjev nařízení, aby se zdravé ženy z řady profesí ve věku 18 až 60 let připravily na mobilizaci, protože se blíží válka.
Ženy jako klíčový faktor obrany
Přístup do první linie je už dnes sice pro ženy běžný v řadě západních zemí včetně třeba USA, hlavně ale odráží nebezpečnou realitu současné Ukrajiny. „Když otevřete vojenskou službu pro ženy, je to, jako byste říkali, že jste opravdu zoufalí. Už i ženy musí bojovat. Jde o psychologickou a symbolickou změnu,“ vysvětluje Jenny Mathersová, která se na velšské Aberystwyth University zabývá genderem a válkou.
Dalším takovým příkladem je Izrael, který se cítil ohrožen svými většími sousedy tak moc, že po bok mužů do armády povolal i ženy. Britská armáda umožnila ženám sloužit v bojových úlohách v roce 2018 a americká v roce 2015. Ani v České armádě ženám nic nebrání v tom být součástí elitních bojových jednotek. Slouží například jako pilotky.
Vojáci ze 128. samostatné horské útočné zakarpatské brigády při návratu do Užhorodu (28. prosince 2021)
Nyní, když ruská invaze vypukla naplno, jsou ukrajinské vojačky klíčovým faktorem národní obrany, ať už jako příslušnice armády nebo nových místních obraných jednotek sestavených ze záloh. Po osmi letech trvajícím konfliktu říkají, že jsou připravenější než kdykoli předtím čelit ruské agresi.
„Na frontové linii nezáleží na tom, jestli jste žena nebo muž,“ říká Oksana Kuzmová, svobodnice, která se právě ve vojenské nemocnici na východě země zotavuje ze zápalu plic. „Navléknu si uniformu, vezmu si kosmetickou taštičku a pojedu nebo poletím, kdekoli mě bude třeba,“ dodává.
Ženy, jako je Oksana Kuzmová, která má za sebou čtyři roky u své jednotky, hrály důležitou roli v ukrajinském konfliktu s Ruskem podporujícím separatisty v oblasti Donbasu v roce 2014. Tisíce se jich mobilizovaly v časech, kdy byla ukrajinská armáda slabá a potřebovala jakoukoli pomoc. Sloužily v útoku, jako bojové lékařky a odstřelovačky, podporovaly armádu jako dobrovolnice, které na frontu dodávaly zásoby za jakýchkoli podmínek.
Papírově švadlena, v reálu snajpr
„Pokud jsem součástí profesionální armády a své povinnosti plním stejně dobře, ne-li lépe než muži, proč bych nemohla bránit svou zemi?“ ptá se řečnicky desátnice Andriana Susaková. Během bojů o město Ščasťia v Luhanské oblasti v roce 2014 nedostala oficiální povolení k účasti, a tak si navlékala černou kuklu, aby nikdo nepoznal, že je žena.
Když se o rok později vrátila domů na západ Ukrajiny, byla ostřílenou veteránkou. V dokumentech, které od armády po ukončení služby obdržela, měla však napsáno švadlena. Jiné veteránky byly vedeny jako kuchařky nebo správcové, protože ukrajinská armáda neměla v předních liniích pro ženy oficiálně místo.
Po vyhlášení provizorního příměří v Donbasu v roce 2015 oslavovala několik válečných hrdinek celá země a jejich tváře se objevovaly na billboardech s nápisy Hrdinové Ukrajiny.
Armádní pilotka Naďa Savčenková – jediná absolventka vojenské akademie z roku 2005 – byla zvolena do parlamentu ještě v době, kdy byla stále v ruském zajetí. Později byla osvobozena při výměně zajatců a její politická kariéra rychle skončila. Na jiné ženy bylo pohlíženo jako na rarity na dlouhém seznamu veteránů, kteří si stěžovali na nedostatečnou podporu státu.
Neviditelné bataliony špatných matek
Teprve po tříletém úsilí vojenských veteránek se v roce 2017 ukrajinská armáda uvolila oficiálně povolit ženám působit v 62 bojových pozicích. Do té doby tvořily vojačky jako Andriana Susaková takzvané „neviditelné bataliony“, nepostradatelné pro bezpečnost země, ale přehlížené jejími vojenskými elitami. Trénink, který ženám armáda poskytla, nebyl zpočátku plnohodnotný. „Bála jsem se dokonce používat granáty,“ popsala Andriana Susaková. Na frontu narukovala v roce 2014, ale nedostala dobré vybavení ani padnoucí uniformu. „Granáty jsem nosila v podprsence, abych je neztratila,“ říká.
„Chceme svou zemi bránit stejně jako muži, ale diskriminace je častá,“ uvedla Katerina Prijmaková, osmadvacetiletá paramedička z předních linií před osmi lety. „Když šla žena do války a její dítě chodí do školy, vždycky se našel nějaký idiot, který prohlašoval, že ho opustila. Sousedi říkali, že jako matka selhala a její manžel byl zesměšňován jako podpantoflák.“
Díky lobbingu veteránského hnutí, které Prijmaková spoluzaložila, mohou nyní ženy studovat na důstojnice. Ve vojenských nemocnicích působí dřív neexistující gynekoložky a na světě jsou studie prevence sexuálního obtěžování a efektu vojenské služby na reprodukční zdraví.
Ukrajinské vojačky čelí teď úplně stejnému ohrožení jako vojáci. Prijmaková v roce 2015 unikla smrti jen o vlásek a je přesvědčena, že je naživu jen díky šťastné náhodě. Dnes padesátiletá Kuzmová si pamatuje sovětskou intervenci v Afghánistánu, jejíž neúspěšný konec v roce 1989 urychlil pád Sovětského svazu a při které padl její bratr. Věří, že současná invaze Ukrajiny skončí obdobným debaklem. „Nebojíme se jich. Vrátí se domů v rakvích,“ říká.
Pro Susakovou je válka součástí každodenního života. S manželem si místo narozeninových dárků kupují výbavu do války. Letos dostala neprůstřelnou vestu a je připravena v ní bránit svou zemi před lidmi, které podle ní neposílá na ukrajinské území prezident, ale masový vrah.
