Vanda Vrlová není je tak ledajaká valašská „teta“. Svůj kraj, jeho bylinky a lidová jídla studovala celý život, vždyť čtyřicet let pracovala ve Valašském muzeu. Dokonce vydala „knížečky“, jak jim sama říká, o bylinkách s místními recepty. A pracuje pořád, dokonce má profil na Facebooku.
Pro „kluky“ připravila valašskou kyselicu. Ovšem ne jen tak obyčejnou, ale postní, nýbrž dvojctihodnou, sváteční, s vajíčkem a klobáskou. Název kyselica se podle paní Vandy vžil až tak v šedesátých letech, do té doby se jí prý říkalo zelňačka, zelnice či zelná polévka. „Měli jsme ji rádi a zelé (zelí) bylo dost a bylo pořád. Kolikrát vydrželo od starého do nového, když se dobře opatřovalo. A je zdravé,“ popisuje přednosti polévky paní Vanda.
Podle Pohlreicha je zelňačka dokonce zabijákem špatné zimní nálady.
Není pochyb, že je paní Vanda také dobrá hospodyně. Takže nenechala Přemka Forejta a Honzu Punčocháře jen tak zahálet, sami si museli umlít mouku, utlouct máslo i nabrousit nože u kováře. Prostě bez práce nejsou koláče. Když jezdil jako dítě Radek Kašpárek do Beskyd s rodiči na túry, musel si talíř oblíbené kyselice nejdřív zasloužit.
A co dává podle paní Vandy kyselici tu správnou chuť? Někde ji prý koření majoránkou, někde pepřem. „A když si sama našlapu zelí, vykopu zemáky a ledaco kolem toho, tak ta chuť všeckého je úplně jinčí. K sedlákovi pro mléko, máslo, vajíčka, to je pak úplně jiná,“ ví své teta Vanda a tři šéfkuchaři jí nad talíři s její kyselicou přitakávají, že opravdu voní ledasčím.
Že budou každý sám za sebe vařit, to bylo Přemkovi i Honzovi jasné. A chvíli to vypadalo, že to bude právě kyselica, takže už se jim v hlavách doslova vařily recepty, jak tuto polévku povýší na plnohodnotné jídlo. Jenže Radek Kašpárek nakonec své zadání změnil, takže měli vytvořit hlavní jídlo kyselicou „pouze“ inspirované. Vždyť polévku už Radek měl.
Forejt strávníky utáhl na pečený selečí bůček.
Zkušení šéfkuchaři nezaváhali a vaření jako za starých časů si opravdu užili. Jak mletí mouky, tak trhání švestek. A co se masa týká, Přemek Forejt si vybral jako základ selečí bůček, Honza Punčochář kuře. A co tedy nakonec porotě složené z místních zkušených kuchařek a hospodyněk servírovali? Podívejte se na úvodní video, stojí to za to.
Honza kuře naplněné zelím, s uzeným vepřovým kolenem, k tomu ještě omáčku s chutí kyselice a kyselé zelí se švestkami, škvarky a ančovičkami. A pagáče, které si Radek Kašpárek ještě dodatečně vyžádal. Respektive pokus o pagáče, jak šéfkuchař zdůraznil.
Kuře inspirované kyselicou podle Jana Punčocháře
Přemek pak bůček ze selete a vepřovou kotletu, pálené švestky a jako omáčku výpek z bůčku s majoránkou a kysané zelí. Kyselicu naservíroval s konfitovaným zelím, škvarky a drožďovou pomazánkou. A pagáče? Ty neudělal jen tak ledajaké, ale naplnil je škvarky, zelím a brynzou. A aby neponechal nic náhodě, nabídl k nim na namáčení ještě mističku s omáčkou ochucenou česnekem a výpekem z masa.
A detaily asi rozhodly. Nakonec všem o špetičku víc chutnalo menu od Přemka Forejta. Takže si Honza Punčochář vyzkoušel šlapání zelí na „vlastní nohy“. I když ho bylo „jenom“ třicet kilo.
