RECENZE: Pokrytecká Hra na oliheň. Z kritiky kapitalismu je jeho nejlepší sluha

Hra na oliheň se za měsíc od uvedení na Netflixu stala celosvětovým fenoménem. A jako většina takových fenoménů i ona rychle přerostla sama sebe.

Devítidílná dramatická série, v jejímž centru stojí nelítostný souboj o rekordní výhru 45,6 miliard wonů (asi 846,7 milionu korun) posloužila v posledních týdnech mnoha účelům. Jihokorejským politikům jako předvolební munice, zarytým kritikům kapitalismu jako argumentační rukojmí, mládeži jako kostýmní inspirace k blížícímu se Halloweenu a obuvnické značce Vans jako pravděpodobně nejúspěšnější prodejní kampaň v historii. 

Až se opomnělo hovořit o tom, čím je Hra na oliheň hlavně – strategicky cíleným produktem z dílny Netflixu, globálního televizního giganta, jemuž v seriálu kritizované kapitalistické mechanismy určitě nejsou cizí. Navzdory ambicím tvůrců morálně apelovat na diváka a podat oči otevírající svědectví o stavu jihokorejské společnosti, tak Hra na oliheň posloužila hlavně k posílení pozice Netflixu na trhu. Série totiž společnosti vydělala téměř miliardu dolarů.

Z žánrového ani dějového hlediska nepřináší Hra na oliheň nic nového. Jde o klasický formát ála „souboj o přežití“, jakých v popkultuře uspělo už spousta. Trosečnické reality show, knižní i filmová série Hunger Games, japonský snímek Battle Royale a tak dále. Liší se tedy vůbec v něčem? Ano. Je zase o kus (velký kus) násilnější a bizarnější a její protagonisty, účastníky podivné soutěže sestávající z různých dětských her, pojí tísnivá sociální situace. 

Hra na oliheň je skutečná. V Koreji využívají seriálový hit v politickém boji

Protagonista je zadlužený gambler bez práce, co žije s matkou, další hrdinka uprchla z KLDR, aby našla lepší život pro sebe i své blízké a tak dále... Jejich motivace k vítězství je tedy jasná. Háček je v tom, že za prohru se platí životem. Ani to ale mnohé soutěžící neodradí a tvůrci trefně vysvětlují proč. Podoby lidského strachu, zoufalosti a pomyslného dna vystihují do detailu. 

Svoboda se však dá najít i v nesvobodě a na to jakoby režisér a scenárista Dong-hyeok Hwang zapomněl. Anebo spíše chtěl zapomenout. A tak místo naděje sáhl raději po samoúčelné brutalitě a nehumánních herních pravidlech, které ze seriálu učinily to největší divácké lákadlo. Ať už se to někomu líbí nebo ne.

Navíc – co zprvu působí jako povedená práce s vývojem charakterů, se postupem času promění ve zcela jasný, v mnohém nedomyšlený kalkul. Obzvlášť, když přijde na řadu odhalení toho, kdo že je divákem a strůjcem celé podivné hry.

Hra na oliheň

60 %

Jižní Korea, 2021

Režie: Dong-hyeok Hwang

Hrají: Lee Jung-jae, Park Hae-soo, Wi Ha-Joon a další

Streamovací služby: Netflix

Kinobox: 82 %

IMDb: 8.0

Na druhou stranu, s napětím pracuje Hwang v rámci jednotlivých her znamenitě. Udělat napínavou podívanou z prostého přeskakování ze skla na sklo, je kumšt. 

Stejně tak je třeba složit poklonu kostýmním výtvarníkům a architektům, kteří chytře avšak jednoduše podtrhli bizarnost celého seriálového výjevu... A takový poslech skladby Na krásném modrém Dunaji od Johanna Strausse mladšího už po zhlédnutí Hry na oliheň určitě nikdy nebude jako dřív.

Naposledy se takto významně o jihokorejské kinematografii mluvilo v souvislosti s úspěchem filmu Parazit na Oscarech. Jeho kvalit ovšem Hra na oliheň nedosahuje. A nepomůže tomu ani druhá série, jejíž realizaci už sám režisér připustil.

Ukázka ze seriálu Hra na oliheň: