Většina vašich knih se zabývá tím, jak obstát v nečekané nebo složité situaci. Dovolím si na úvod lehce morbidní otázku... Napadlo vás někdy, zda by bylo dobré vědět, kdy umřeme?
Mně by to vyhovovalo.
Co byste dělala, kdyby vám řekli, že vám zbývá měsíc, respektive rok života?
To už jsem slyšela. Od lékařů. Bylo mi čtyřiatřicet. I teď bych potřebovala zařídit spoustu věcí, aby po mně nezůstaly žádné resty. Těší mě pocit, že mám splněno, prožila jsem dobrý život, vychovala děti a napsala pár knih, ale mám zodpovědnost za zvířata, která jsem si vzala z útulku. Mám dva psy, čtyři kočky a tři koťata. O ta se musím postarat. Pak už můžu jít. Také se sluší napsat závěť. Ne aby se rodina o majetek handrkovala ještě deset let. Kulturní lidi po sobě nechají čistý stůl.
Když vám sdělí diagnózu, je to naprostý šok. Ten vystřídá panika: Co budu dělat? Jak to zvládnu, abych nebyla na obtíž?
