Aby dávné „šmakulády“ byly v přírodě poživatelné, museli jsme je složitě dotvářet v ešusu. Pak nastoupila éra speciální expediční stravy zalévané horkou vodou. Směsi barevných prášků a tuku nás sice zasytily, ale chutnaly jako Mendělejevova soustava chemických prvků. Dnes si v horách běžně dávám guláš, kuřecí křidélka na medu nebo třeba hovězí na tymiánu. Nemusím do hospody, stačí si na treku jen ohřát sáček se sterilovaným outdoorovým jídlem. Nad ohněm to voní skoro jako v opravdové restauraci.
28. března 2021
