Na začátku kariéry v módním průmyslu svou transsexualitu tajila a pracovala jako cis (souznící s pohlavím, které jí bylo při narození dáno) žena. Až v roce 2014, poté, co ji magazín Candy oslovil, aby rozšířila řadu transsexuálních modelek na jeho titulní straně, se začala ke své identitě otevřeně hlásit a intenzivně bojovat za inkluzi trans lidí do světa módy.
„Představuji něco, co ve světě doposud chybělo: trans krásu ve všech tvarech a velikostech. Reprezentuji Filipíny, Afroameričany a lidi, kteří byli imigranty. Představuji změnu,“ řekla Leyna u příležitosti focení pro Sports Illustrated magazínu New York Times.
Bloomová je inspirací nejen pro svých 250 tisíc followerů na Instagramu, ale celou trans komunitu, která je podle ní jednou z nejpřehlíženějších na světě a často čelí šikaně, násilí i předsudkům.
„Celý svůj život se potýkám s fetišizací. Je důležité uvědomit si, že transženy jsou často fetišizovány a některé z nich se rozhodnou pro práci prostitutek, protože je to jediný způsob, jak mohou přežít,“ zdůrazňuje Leyna. Její život je příběhem nezlomnosti a odvahy.
Místo matky Lara Croft
Krásky, které bývaly mužem. Nejznámější transgender proměny |
Narodila se v roce 1993 v Chicagu matce z Filipín a černému otci. Když jí byly dva roky, byla její matka coby ilegální imigrantka deportována ze Spojených států zpět na Filipíny a její otec ji vychovával jako samoživitel. Tranzicí si prošla už jako dítě se stoprocentní podporou otce, který je jejím superhrdinou.
„Když jsem se probouzela po operacích, které on platil, vždycky tam byl a držel mě za ruku,“ vzpomíná. „Už tehdy jsem vzhlížela k alfa ženám, které jsou připravené převzít kontrolu. Lara Croft, královna Amidala ze Star Wars, Natalie Portman v Leonovi - to byly postavy, které mi pomáhaly bojovat v mém reálném životě,“ vysvětluje Leyna. Otec ji navíc celé dětství vyprávěl o hnutí za občanská práva, Malcomovi X a Černých partnerech.
V šesté třídě se začala intenzivně věnovat tanci. Nejdříve pod vedením své prababičky, která mívala taneční školu, poté v různých institucích včetně Chicago Academy of Arts. To jí nabídlo plné stipendium. Mělo to však háček. Prestižní taneční program uznával jen to pohlaví, které jí bylo přiřazeno při narození.
Leyna se snažila přizpůsobit, oholila si hlavu, pořídila klučičí oblečení a tančila mužské role. Brzy se však začala cítit pod tlakem. „Nežila jsem svoje autentické já. Život je moc krátký na to, abyste byli někým, kým vás chtějí ostatní mít. Já chci žít za sebe a hrdě,“ vysvětlila loni magazínu Los Angeles Times.
A tak si v 17 letech sbalila kufr a svoje úspory z brigád u McDonalda a Starbucks a odjela do New Yorku, kde doufala, že začne nový život. Neměla však dost na placení nájmu, a tak prvních pár týdnů spala ve vagónech newyorského metra, které jezdí 24 hodin denně, a přežívala na trojúhelnících pizzy za 1 dolar. Pracovala jako servírka a pomalu si získávala pozornost coby modelka. A od roku 2014 i jako aktivistka a advokátka diverzity a inkluze.
„Když jsem vyrůstala, v mém každodenním životě nebyl nikdo takový jako já. Trans lidé ve veřejném prostoru neexistovali. Proto považuji za svou povinnost pomoci vytvořit svět, ve kterém pro nás bude místo,“ vysvětluje.
Budoucnost módy je v inkluzi
V září 2017 se jako první trans žena v dějinách prošla po přehlídkovém molu během newyorského Fashion Weeku, v říjnu přišla indická Vogue a v dubnu 2018 Leyna odstartovala virální kampaň, ve které apelovala na firmu Victoria´s Secret, aby začala pracovat s trans modelkami.
Vyvolala diskusi napříč médii a mezi mladými ženami, kterým vadí nedostatek inkluze u legendárního výrobce prádla. Leyna pracovala pro značky jako H&M, Moschino a Lewi´s a časopis Glamour ji spolu s pěti dalšími označil za ženy, které formují budoucnost módního průmyslu.
V říjnu 2018 oznámila režisérka Danielle Lessovitzová, že Leyně svěřila hlavní roli ve svém snímku produkovaném Martinem Scorsesem. Film Port Authority vypráví příběh mladého muže (Fionn Whitehead z Dunkirku), který přijede do New Yorku a neví, co dál.
Seznámí se s místní taneční scénou včetně Wye (Bloomová) a pomalu se do ní zamiluje. Když si uvědomí, že Wye je trans, znejistí a váhá, jestli v románku pokračovat. Když si Bloomová, kterou castingoví režiséři našli v tanečním sále ve Filadelfii, na scéně, na které se pohybovala od svých 15 let, přečetla scénář, věděla, že to je role pro ni jako dělaná.
Transsexuálka v hlavní roli
Režisérka, která tvrdí, že ani na moment neuvažovala o tom, že by Wye hrál někdo jiný než trans herečka, nešetří na adresu Leyny slovy obdivu.
KVÍZ: Jdete s trendy a vyznáte se v genderech? |
„Spoléhali jsme na ni hlavně v intimních scénách a konzultovali s ní všechny detaily. Byl to její první film a poprvé v životě se ocitla nahá obklopená filmovým štábem. Když pomyslíte na všechna ta traumata, která trans ženy potkávají, a způsob, jakým je nahlížena na jejich těla… Je to hrdinka,“ řekla Lessovitzová deníku L. A. Times.
Bloomová překročila další milník. V roce 2019 byl film představen na filmovém festivalu v Cannes a ona se za jeho 72letou historii stala první barevnou transsexuálkou v hlavní roli kritikou velmi pozitivně přijímaného snímku.
Letos si může odškrtnout další prvenství, a to na stránkách magazínu Sports Illustrated, který vyjde v červenci. A zdá se, si na své misi šířit poselství o diverzitě a potřebě sesterství mezi trans ženami vede mimořádně dobře. Přesto je podle ní jejich vnímání ve společnosti stále problematické.
„Vychováváme muže jako ochránce a živitele. Nesmějí ukazovat slabost a chodit s trans ženou je považováno buď za slabost, nebo za fetiš, kdy jste sexuálně přitahováni někým, kdo není skutečný. A my jsme skutečné. Když se říznu, krvácím úplně stejně jako vy,“ vzkazuje světu odvážná exotická kráska.
