RECENZE: Po románu Soběstačný už člověk ve frontě u kasy nedá oči v sloup

Bůh mi dal ramena, dává mi i břemena, píše spisovatelka a violoncellistka Zuzana Dostálová v novém románu Soběstačný. Kniha, která rozhodně nebude přítěží v autorčině bibliografii, však čtenáře několikrát podrobuje zátěžovému testu hrudního koše.

Zuzana Dostálová se svým románem Soběstačný | foto: Nakladatelství Paseka – Agáta Dolejší

Býti soběstačným. Pro jedny záležitost děsivá, pro druhé osvobozující a pro některé zcela nevyhnutelná. A bohužel také předčasná. Třeba pro jedenáctiletého Štěpána, hlavního hrdinu třetí autorské knihy Zuzany Dostálové. 

Maminka Elen je často smutná, unavená a bez peněz. Sestra Eliška tragicky zemřela. Děda Dany spolu s mámou nemluví a otec Hugo se rozhodl odejít žít s jinou ženou, nosit krátké kalhoty, kostkované košile a konzumovat tofu s dýňovým bulgurem.

To je jen začátek. Štěpán postupně dospívá a s tím mu do života vstupuje spoustu nových témat, tužeb i vjemů. A rozhodně nejde jen o holky, chytré telefony a počítačové hry. 

Dostálová mu dala do vínku tolik empatie i racionality, že tam, kde se ostatní mladistvé charaktery rozhodují pro útěk nebo sahají po omamných látkách, stává se on opěrnou zdí starších. Jev, o kterém se mluví a píše jen zřídka. Je příjemné vidět, že o dnešních teenagerech umí někdo smýšlet i takto.

Vypravěčem příběhu však není jen Štěpán. Je to i jeho maminka, prodavačka v Bille, jež si na duši nese hned několik šrámů – smrt dítěte, odchod partnera, špatné vztahy s otcem a nakonec i vážnou nemoc. Její hlas se ve vyprávění liší od toho Štěpánova, je konstantní, souvislý a navzdory všemu stále mateřsky hřejivý. 

Štěpánův se oproti tomu postupně proměňuje, až vyústí ve finální, soběstačný. Tak jako v případě předchozích Hodinek od Ašera Dostálová dokazuje svůj cit pro dialog a situaci. Všímá si nepatrných maličkostí, které dětem často uváznou v paměti na celý život.

Témata i propříště

Pracuje s motivy životní nepředvídatelnosti, očekávání, průměrnosti, hrdosti i (ne)porozumění. Scény odehrávající se v prostorách prodejny potravin jsou svou všedností na hranici geniality a samy by vydaly na knihu. Stejně tak jako jen lehce pootevřená dvířka k aktuálním problematikám léčitelství i obtěžování dětí na internetu. Se svým fabulačním talentem si je autorka určitě může schovat napříště.

Soběstačný

70 %

Zuzana Dostálová

Paseka, 2020, 272 stran

Více pozornosti by si však určitě zasloužily vedlejší postavy. Motivace otcovy nové přítelkyně Jany lze například pochopit jen těžko. Jako by je autorka čtenáři ani nechtěla prozradit a raději postavu držela v šuplíku té mrchy konzumující tempeh a tofu, co odvedla chlapa od rodiny. 

Přitom by pro to prostor v knize byl. Stejně jako pro hlubší vhled do vztahů, především otce a matky. Možná by i trochu oživil utahaný a předvídatelný závěr, který je však zároveň zcela střízlivým a srozumitelným rozuzlením.

Soběstačný je přesto přesvědčivý román, po jehož přečtení si každý dvakrát rozmyslí, zda opravdu musí ve frontě na kasu protáčet víčka. A možná si uvědomí i to, že od náctiletých se lze přiučit mnohem více, než se předpokládá.