Býti soběstačným. Pro jedny záležitost děsivá, pro druhé osvobozující a pro některé zcela nevyhnutelná. A bohužel také předčasná. Třeba pro jedenáctiletého Štěpána, hlavního hrdinu třetí autorské knihy Zuzany Dostálové.
Maminka Elen je často smutná, unavená a bez peněz. Sestra Eliška tragicky zemřela. Děda Dany spolu s mámou nemluví a otec Hugo se rozhodl odejít žít s jinou ženou, nosit krátké kalhoty, kostkované košile a konzumovat tofu s dýňovým bulgurem.
To je jen začátek. Štěpán postupně dospívá a s tím mu do života vstupuje spoustu nových témat, tužeb i vjemů. A rozhodně nejde jen o holky, chytré telefony a počítačové hry.
Dostálová mu dala do vínku tolik empatie i racionality, že tam, kde se ostatní mladistvé charaktery rozhodují pro útěk nebo sahají po omamných látkách, stává se on opěrnou zdí starších. Jev, o kterém se mluví a píše jen zřídka. Je příjemné vidět, že o dnešních teenagerech umí někdo smýšlet i takto.
Vypravěčem příběhu však není jen Štěpán. Je to i jeho maminka, prodavačka v Bille, jež si na duši nese hned několik šrámů – smrt dítěte, odchod partnera, špatné vztahy s otcem a nakonec i vážnou nemoc. Její hlas se ve vyprávění liší od toho Štěpánova, je konstantní, souvislý a navzdory všemu stále mateřsky hřejivý.
Štěpánův se oproti tomu postupně proměňuje, až vyústí ve finální, soběstačný. Tak jako v případě předchozích Hodinek od Ašera Dostálová dokazuje svůj cit pro dialog a situaci. Všímá si nepatrných maličkostí, které dětem často uváznou v paměti na celý život.
Témata i propříště
Pracuje s motivy životní nepředvídatelnosti, očekávání, průměrnosti, hrdosti i (ne)porozumění. Scény odehrávající se v prostorách prodejny potravin jsou svou všedností na hranici geniality a samy by vydaly na knihu. Stejně tak jako jen lehce pootevřená dvířka k aktuálním problematikám léčitelství i obtěžování dětí na internetu. Se svým fabulačním talentem si je autorka určitě může schovat napříště.
SoběstačnýZuzana Dostálová Paseka, 2020, 272 stran |
Více pozornosti by si však určitě zasloužily vedlejší postavy. Motivace otcovy nové přítelkyně Jany lze například pochopit jen těžko. Jako by je autorka čtenáři ani nechtěla prozradit a raději postavu držela v šuplíku té mrchy konzumující tempeh a tofu, co odvedla chlapa od rodiny.
Přitom by pro to prostor v knize byl. Stejně jako pro hlubší vhled do vztahů, především otce a matky. Možná by i trochu oživil utahaný a předvídatelný závěr, který je však zároveň zcela střízlivým a srozumitelným rozuzlením.
Soběstačný je přesto přesvědčivý román, po jehož přečtení si každý dvakrát rozmyslí, zda opravdu musí ve frontě na kasu protáčet víčka. A možná si uvědomí i to, že od náctiletých se lze přiučit mnohem více, než se předpokládá.
