RECENZE: Cizinec je reklama na sterilní krásu Angeliny a Benátek

Natočil ho držitel Oscara, navíc v něm hrají hned dvě z nejblyštivějších hvězd Hollywodu - Angelina Jolie a Johnny Depp. Přesto je Cizinec zcela průměrný film. Takový, co neurazí, ale ani nezaujme. V podstatě tak nějak uplyne a za pár minut už si na něj nepamatujete.

Pro tak ambiciózní projekt, kterým tahle bezmála dvoumiliardová koprodukce touží být, musí být efekt "šeď a nuda" horší zpráva, než kdyby byl označován za propadák roku.

Vždyť režisér Florian Henckel von Donnersmarck, mimochodem autor velmi osobitých Životů těch druhých, celou dobu dělal všechno proto, aby byl jeho nový snímek mimořádný. Natáčel ho v těch nejmalebnějších (a nejdražších) místech Evropy (Paříž, Benátky), ke spolupráci přemluvil herce, jejichž jména platí za nejlépe prodávané značky (Depp, Jolie) a především - měl "dokonalou" vizi. Věděl přesně, co chce vytvořit, a neustoupil z ní ani o píď.

Cizinec

50 %

USA, 103 min.

režie: Florian Henckel von Donnersmarck,

hrají: Johnny Depp, Angelina Jolie, Paul Bettany, Timothy Dalton, Steven Berkoff

Streamovací služby: Netflix (CZ titulky)

Kinobox: 57 %

IMDb: 6.0

Paradoxně možná právě tahle umanutost, touha ukázat Hollywoodu, že v Evropě točíme jinak a líp, Cizinci nejdřív podrazila nohy a pak na něj ještě šlápla. Z výsledku tak strašně křičí snaha působit jako něco víc než "obyčejný biják", že je divák o to zklamanější, když nakonec právě jen ten "obyčejný biják" dostane.

Pár snů bez chemie

Umělecká zaslepenost ostatně poškodila také ústřední pár Jolie-Depp. Ten byl totiž evidentně sestaven tak, aby zaujal především svým prestižním "složením". Fakt, že mezi těmi dvěma nefunguje žádná, ale skutečně absolutně žádná chemie (přestože má jít o vztah z kategorie osudových lásek), režiséra ani producenty zřejmě vůbec nezajímal. Hlavně že měli pár snů.

Ale po pořádku. Vše začíná (a bohužel i končí) u záhadné krásky jménem Elise. Tu hraje Angelina Jolie a v podstatě nemá jiný zásadnější úkol, než být dekorativní a nádherná.

Je jedno, zda se ve svém kašmírovém kabátku a sukni perfektního střihu promenuje Paříží ulicí či jenom uličkou ve vlaku směřujícího do Benátek - muži se za ní otáčejí všude jako na povel.

Jak Cizince vidí Angelina Jolie

Exkluzivní rozhovor s herečkou o filmu i Deppovi

Pohybuje se přitom tempem, za který by jeden vraždil. Je až nepřirozeně pomalá a rozvlněná, a zdaleka to neplatí jen pro chůzi: než otočí hlavu na svého hereckého partnera, stihne divák vysosat půl kelímku limonády a poslat domů esemesku, že se nejspíš zpozdí. Vysoustružená krása Angeliny Jolie je nám zkrátka vnucována příliš násilně a nezabírá ani její stylizace a la Sophia Lorenová: Jolie její přirozený italský šmrnc nepochytí, ani kdyby jedla pastu od východu slunce do noci.

Unylý Depp

Pak tu máme ještě Franka. Nenápadného, lehce odulého nemotorného učitele matematiky, na kterého Elise natrefí ve vlaku Paříž - Benátky. Tvrdí, že je turista, ale divák už od počátku tuší, že to nejspíš bude bouda (čímž padne jediné tajemství, na kterém veškerý děj stojí).

Franka hraje Johnny Depp, a když se se svou elektronickou cigaretou a typickým poťouchlým výrazem poprvé objeví na plátně, na chvíli zadoufáme, že by svým pověstným talentem a šarmem mohl leccos zachránit. Ale kdeže: je to smutné zjištění, ale v tomhle filmu funguje jindy charismatický herec jenom jako Angelinin doplněk, pudlík, který panáčkuje, když je žádán, ale jinak zůstává v pozadí.

A i když Depp svým vtipem a sklonem k sebeparodii mnohé zachraňuje, například jeho zcela nehrdinský "pyžamový" úprk po střechách je hezká scéna, zachránit film jako celek ze své chabé pozice nemůže. A možná ani nechce.

Reklama na Benátky a šaty

Co však na von Donnersmarckově snímku dráždí ještě víc než nekompatibilní duo milenců a nedostatek hereckých šancí, je jeho a priori "umělecká koncepce". Od prvních vteřin cítíme, že se po nás chce, abychom od Cizince NĚCO čekali. Abychom v něm nehledali "jen" vzrušení a zábavu, ale také/především povznášející umělecký zážitek, oduševnělost, již "umí" stvořit jenom Evropané (respektive aspoň si to o sobě myslí).

Divák si tak poslušně láme hlavu, i když v skrytu duše od začátku tuší, že tady bylo očividně přání otcem myšlenky. A taky že ano. Nakonec totiž zjistí, že v proklamované výtvarné velkorysosti a "žánrové nadstavbě" (přece bychom od evropského tvůrce nechtěli, aby natočil "jen" špionážní drama s prvky romantiky) není po mimořádnosti ani stopa. Jinými slovy že mu naservírovali jen prachsprostou barvotiskovou reklamu na Benátky a luxusní šaty.

Kdybychom chtěli být hodně zlí, řekneme, že je Cizinec nudný kýč s přešlechtěnými hvězdami. Z úcty k jinak schopnému režisérovi (a také kvůli Deppovi, který se na rozdíl od Angeliny snažil) však zvolím diplomatičtější formulaci: Cizinec je jako dítě, z něhož chtěl mít otec právníka, ale ono zkrátka stačí jen na mytí oken Ústavního soudu.