S širší možností volby přišla také podle socioložky obtížná rozhodnutí a zodpovědnost za ně, protože volby nejsou na nikom jiném než na nich. Mají za svůj život plnou zodpovědnost.
Žena a životŽenám často chybí volný čas, který by měly samy pro sebe. Jak to zařídit, aby si ho dokázaly vyšetřit i po narození dětí? Jaké jsou důsledky odkládání mateřství? To vše se dočtete v rozhovoru ve speciálním narozeninovém vydání Ženy a život, které je právě v prodeji. Spousta čtení (284 stran) jen za 35 Kč!  Časopis Žena a život si můžete objednat ZDE. |
Už tím, jakého si vyberou partnera, rozhodnou o mnoha rysech svého života.
Ano. Žena je zodpovědná za volbu partnera. Když si vybere špatně, žije se jí obtížně. A většinou už to nezmění, nebo to není bez následků. Pokud si nevybere člověka, který ji podporuje a s nímž tvoří vyvážené partnerství, je to těžké. Život ženy je limitován tím, jakého si zvolí muže.
Způsob soužití partnerů se oproti minulosti značně změnil. Mnoho párů žije dnes bez úředního sňatku, ženy tak přicházejí o právní nároky například na podíl na společném vlastnictví, vdovský důchod a podobně.
Ano, ale tyhle věci lze dnes částečně smluvně zajistit. Když si společně pořizují hypotéku a nejsou manželé, mají si sepsat smlouvu. Pokud je žena tak nezodpovědná, že smlouvu neudělá, je to špatně. Všechno jde, ale ženy musejí svou náročnost, kterou dnes už projevují v oblasti vzdělání a práce, prosadit i v partnerském vztahu. Ošetřit svou pozici i v případě, že finance přináší jen muž a žena se na soužití podílí tím, že ho podporuje a věnuje se rodině, je sice obtížné, ale i to by šlo. Ženy to však nedělají. A končí to tragicky. I v manželství byste měla mít předmanželskou smlouvu. Protože i v rámci této instituce můžete dopadnout špatně. Vztahy vždycky byly a budou štěstí, ale i riziko. A to riziko musíte unést.
Socioložka Marie Čermáková
Proměnila se nějak role mužů a žen v rodině? Dělaly se průzkumy, jakým způsobem partneři hospodaří, jak se podílejí na domácích pracích?
Máme průzkumy. Dochází ke změnám. Muži se více podílejí na provozu rodiny i péči o děti, ale pořád málo. Investice ženy do péče o rodinu je stále mnohonásobně větší. Pořád ještě se s ženskou rolí spojuje to, že žena je pečovatelka, že se více angažuje v životě rodiny, že kombinuje zaměstnání s péčí o své blízké - a v žádném případě to nejsou jen děti, ale i staří rodiče a všichni potřební v jejím okruhu. Žena tedy velmi často limituje svoje pracovní nasazení tak, aby zvládla jak práci, tak péči. Samozřejmě se to daří velmi těžko, a znamená to, že žena je víc vytížená, víc vyčerpaná, ve větším stresu. Muž se zase cítí vyčerpaný svou rolí - tím, že se od něho většinou očekává, že přinese do rodiny víc peněz.
Zvýšil se i počet takzvaných dvoukariérových partnerství či manželství?
Ano. Ale formy toho, jak to páry řeší, jsou různé. Buď se žena stává manažerkou takového soužití a sama objednává služby, nebo chce mít pořád domácnost a rodinu pod svou kontrolou a vykonává všechny práce sama. Pak tu máme v praxi i další model, že totiž ani příjmy obou partnerů nestačí na zaplacení pomoci s domácími pracemi či péčí o děti.
České ženy byly vždy hodně orientované na pracovní uplatnění. Vždy měly potřebu vlastního příjmu. Svoji hodnotu vidí nejen v péči o rodinu, ale i ve vlastním přínosu do rodiny, včetně finančního, podporujícího jejich nezávislost.
Společnost však jejich práci nikdy neoceňovala stejně jako práci mužskou. Mění se to?
Už dlouho je život rodiny založený na dvou příjmech. Ten druhý - příjem ženy - byl pro rodinu vždy stejně důležitý jako příjem muže. Ale byl nastaven jako nižší, a tím znehodnocoval nejen ženskou práci, ale dokonce celá odvětví, kde byly zaměstnány převážně ženy. Pracovaly stejnou dobu a stejně náročně jako muži, ale domů přinášely méně. I proto se očekávalo, že se budou věnovat domácnosti a rodině. Kdyby se příjmy vyrovnaly, častěji by nastoupil model, že je možné se v péči o rodinu střídat. Že by zůstal doma muž a žena pracovala. Současný podíl mužů na rodičovské se u nás pohybuje kolem dvou procent, což je v porovnání s jinými zeměmi velice málo.
Po roce 1989 některé politické strany dokonce předpokládaly, že ženy odejdou z trhu práce a budou se starat o rodiny. Našly se i ženy, které říkaly: „To je dobře, ženy si v domácnosti odpočinou a ješitní muži dostanou šanci se uplatnit.“ Ale dva platy zůstaly důležité. Už jen proto, že když jeden přijde o místo, druhý rodinu jistí. Mnoho rodin už to zažilo. Je to dobrý model a Češky to vědí. Jen ženský přínos není uznaný tak, jak by měl být. Ženy stále berou nižší mzdy, dnes je to v průměru o dvaadvacet procent méně než muži. A přenáší se to i do důchodů. Mzdová diskriminace bohužel trvá. Hodně institucí a podniků se odvolává na to, že si ženy o vyšší plat neřeknou. Ale to, že si o něj neřeknou, nemá být zneužíváno. Je to znevýhodňování ženské pracovní síly.
