Letní vítr čechrá záclony otevřeného okna v pražské Opletalově ulici. Právě tady je malá ordinace s jedním lůžkem, pracoviště terapeuta Karla Kučery. Počítač, mikroskop, několik knih, základní zdravotnický materiál a pak to hlavní - sklenice plné tmavých „červů“ neboli pijavic.
Takové vybavení stačí k tomu, aby se tento 53letý terapeut mohl věnovat hirudoterapii, tedy léčbě člověka pijavicí lékařskou. Denně mu do ordinace dochází několik lidí s problémy jako neuropatie, ekzémy, záněty a otoky končetin a mnoho dalších, se kterými si malý parazit prý poradí. Jeho léčebná metoda rozhodně není nic zakázaného, byť oficiálně se k ní lékaři staví spíš rezervovaně.
„Hirudoterapie je metoda již velmi zastaralá a lékaři v Česku nepoužívaná, proto v současné době není ani nijak legislativně upravena,“ vysvětluje mluvčí ministerstva zdravotnictví Gabriela Štěpanyová.
V praxi to znamená, že zákonem dosud není vymezeno, jaké pravomoci a jakou odpovědnost tito terapeuti vůči svým pacientům mají. Podle Štěpanyové by to měl v budoucnu změnit připravovaný zákon o léčitelích. To v USA i některé renomované kliniky pijavice využívaly při léčbě určitých pooperačních stavů.
„Třeba když se přišije prst, ale je porušený odtok krve žílami. Tam se nechala přisát pijavice, která mimo jiné pouštěla do rány hirudin, snižující srážení krve. Když se s touto metodou vydrželo dostatečně dlouho, nové cévy začaly prorůstat do tkáně,“ popisoval před lety plastický chirurg Miroslav Tvrdek (více zde).
Na vlastní krev
Ale zpět k příběhu terapeuta Karla Kučery. Svým prvním pacientem byl před deseti lety on sám. „Dvakrát mě při jízdě na kole porazilo auto. Přišel jsem o oko, trpěl jsem velkými bolestmi kolenou. Postupně jsem se přes různé masérské kurzy a jógu dostal právě k pijavicím,“ říká. Přestala mu otékat kolena a zmizela jejich bolest při změně počasí. Tehdy se začal touto terapií známou už ze starověku zabývat profesionálně.
„Pět let jsem procedury studoval, než jsem si dovolil přijmout prvního pacienta,“ říká terapeut s tím, že odbornými kurzy prošel mimo jiné třeba i v ukrajinském Lvově, další ho čekají v Petrohradě - právě na Ukrajině a v Rusku jsou v tomto oboru mimořádně daleko. A právě v Rusku, ale i v USA, Francii, Británii či Německu je léčení pijavicemi dnes velmi populární. Například v Německu jsou některé tyto zákroky oficiálně hrazeny pojišťovnou.
„V Německu a dalších státech Evropy je dle zákona hirudoterapie, s patřičným povolením úřadů, povolena. České úřady dnes provádění hirudoterapie pouze tolerují,“ říká Luboš Mrkus, vedoucí pražského Centra regenerace a zdraví Perla, kde dvě zdravotní sestry terapii pijavicemi lékařskými provádí.
„Je dobře, že to jsou vystudované zdravotní sestry s praxí ve zdravotnictví, protože mají základní znalosti medicíny a anatomie. K tomu mají certifikát od slovenského hirudoterapeuta, který toto osvědčení může na území EU vydávat,“ dodává Luboš Mrkus.
Poradí si i s morem
Na světě se vyskytuje asi 600 druhů pijavic, pouze tři jsou však vhodné k léčbě člověka. Je to pijavice lékařská, její poddruh pijavice lékárenská, do třetice pak pijavice východní, tu ale Evropané nesnáší moc dobře.
Mechanismus léčby je jednoduchý. Pijavice má tři čelisti, její ústní ústrojí je podobné značce firmy Mercedes. Miniaturními zoubky propiluje v kůži malou ranku ve tvaru Y a pak začne do rány vypouštět své blahodárné sliny. „Jejich základ tvoří asi 150 látek, zejména enzymů, které vpraví hostiteli do těla. Slinami si upraví krev tak, aby se nesrážela, ale zároveň i tak, aby ji mohla trávit. Pijavice totiž neví, zda není krev hostitele třeba vysoce srážlivá či nemocná,“ vysvětluje Kučera.
Ovšem ani pro člověka smrtelné nemoci pijavici neodradí. „Když do svých 33 trávicích komor vpraví spolu s krví například mor, sněť slezinnou nebo zlatého stafylokoka, je otázkou jen několika dnů, kdy tyto nebezpečné bakterie ve svém těle sama zlikviduje,“ vysvětluje hirudoterapeut.
„Pokud se pijavice nakrmí, asi rok nemá potřebu se znovu napít. Slinný léčivý sekret, který vypouští do hostitele, se pak tvoří přibližně 150 dnů. Bez napití vydrží až dva a půl roku,“ konstatuje.
Jen na jedno použití
Když pacient sdělí Karlu Kučerovi své obtíže, terapeut vyhodnotí, na které místo na těle pijavice přiloží. Ke každé diagnóze totiž existuje doporučená takzvaná přikládací zóna. Tedy oblast, kde sliny tmavého kroužkovce budou působit nejlépe. „Kolem očí je přikládám na zelený či šedý zákal, pro zvýšení obranyschopnosti zase na břicho, protože 70 procent imunity je ve střevech a pak v játrech,“ vysvětluje terapeut, který občas léčí i vrcholové sportovce.
Pijavice v historii Největší rozkvět léčby pijavicemi je v Evropě zaznamenán v 17. a 18. století, kdy lidé věřili, že veškeré nemoci pochází z narušení krve. „Třeba ve Francii tehdy během šesti let zmizelo 35 milionů pijavic,“ líčí terapeut Karel Kučera. Ovšem metoda se využívala už mnohem dříve. „První zmínky jsou ze starého Egypta asi kolem roku 1500 př. n. l. Přikládání pijavice je popsáno i v Bibli, a to z dnešního pohledu celkem správně.“ |
„Pomáhám pacientům od bolestí šlach, vazů, kolen, umím zmírnit bolesti hlavy, alergie, je toho dost,“ tvrdí. Hirudoterapie má ale i svá omezení. Například to, že pijavice se používají jen jednou. „Rozhodně se nesmí jedna pijavice dát dvěma či více různým lidem, jinak hrozí přenos infekce, třeba žloutenky,“ varuje Kučera.
Přikládat si je nesmí lidé po transplantaci, protože by během zvýšení imunity po použití pijavice hrozilo odmítnutí transplantovaného orgánu. Léčba není vhodná ani pro lidi alergické na hmyzí bodnutí. Lidé si mohou pijavice přikládat i sami doma, to ale vyžaduje základní znalosti, bez nich se samoléčba nedoporučuje. „Mohou se objevit reakce jako otoky či teplota a lidé pak nevědí, co s tím,“ varuje Karel Kučera.
Kromě lidí lze podle zastánců hirudoterapie pijavicemi léčit zánětlivá onemocnění i u zvířat, nejčastěji u psů, koček a koní. K léčbě člověka i zvířat se používá pijavice ze speciálních certifikovaných umělých chovů, protože ty, které žijí v přírodě, byly vyhubeny a jsou přísně chráněné zákonem.
