„Dneska chlap na sebe navlékne jednu mikinu, jedny džíny a v tom absolvuje celý den,“ nebere si servítky „pan Etiketa“, autor mnoha knih o společenském chování, Ladislav Špaček a pokračuje: „Večer v tomto outfitu jde do restaurace, někteří dokonce i do divadla. Zlenivěli jsme. To není o výběru zboží, nejde ani o cenu. Je to lenost! A lenocha poznáte na ulici na první pohled.“
Čtěte v magazínu Rodina DnesA co si myslí Ladislav Špaček o politicích? To a více si přečtete v pátečním magazínu Rodina DNES.  |
Ale přece jen, není muž vizitkou ženy?
To je důležitý poznatek. Já když vidím dobře (nebo špatně) oblečeného muže, můj zrak mimoděk sklouzne na ženu vedle něj. Z osmdesáti devadesáti procent je to její zásluha. Chlapi na to nemyslí, muž je jednozávitový lovec. On řeší důležitější věci. Ale ženy, ty se odmalička starají o to, co mají na sobě, kombinují. Holčička už v pěti letech přemýšlí, které šatičky si obleče do loutkového divadla. Chlapa to nenapadne ani v devadesáti. Proto jsou třeba etiketní předpisy pro muže tak podrobně propracovány. Je přesně popsáno, na který knoflík si muž zapíná sako. Jaký uzel se váže ke kterému límečku, jak mají být dlouhé nohavice, jak rukávy.
Takže žádné ponožky do sandálů nebo krátké k obleku...
Ano. A žádná košile s krátkým rukávem pod sako!
Já osobně bych tedy košile s krátkým rukávem zrušila úplně, něco tak asexuálního se nevidí.
Absolutně souhlasím. Buď na doma, nebo na zahrádku. Já třeba nemám ani jednu.
V čem jsme my Češi nejhorší?
Jednoznačně ve stolování, to neumíme vůbec. My jsme se vlastně naučili jíst od našeho dědečka, od něj se to naučili naši rodiče. A dědeček ještě v mládí jedl lžící. To našim předkům zazlívat nemůžeme. Ale že dneska někdo neumí stolovat, neumí držet příbor, neumí zacházet se sklenicí, to už prostě nelze prominout. Všude je tolik informací, že se nikdo nemůže vymlouvat.
Co si mám myslet o muži, který se hrne do dveří první, ani mi je nepodrží?
Jsou dvě možnosti. Buď neměl v dětství ten správný vzor, podle kterého by se mohl řídit. Třeba jeho tatínek sedával u stolu v trenýrkách a pil pivo z lahve. Nebo druhý případ – je to jakýsi jeho vzdor, provokace. Dává najevo, že se nebude podřizovat žádným konvencím, že je osobitý. Tím se ovšem dobrovolně vyčleňuje z naší kultivované společnosti. Protože my máme pravidla, která jsme zdědili po předcích. Ta pravidla nikdo nevymyslel, utvářela se samovolně, vlivem staletí, dějin. Jsou navíc nepsaná, jen se nad námi vznášejí jako něco nepostižitelného. Obyčejné zákony partička v parlamentu zruší za dvacet minut, pokud se vůbec sejde. Zákony etikety zrušit nelze.
