Ja jsem Ostravak, říká s typicky krátkým místním přízvukem při našem setkání mistr etikety Ladislav Špaček a hned vysvětluje: „Tedy, narodil jsem se v Ostravě, ovšem jedním dechem musím dodat, že omylem. To bylo tak: Mí rodiče bydleli v Praze na Václaváku, na rohu u Krakovské ulice. Tatínek pracoval u firmy, která vyráběla ohýbaný nábytek, maminka byla kadeřnice. Tatínek dostal práci v Ostravě. Z ničeho nic jej firma převelela do Ostravy. Maminka se s ním do Ostravy, kde předtím nikdy v životě nebyla, jela podívat,“ líčí rozený vypravěč.
Špačkova maminka pocházela z Lysé nad Labem. Když vystoupili na nádraží v Ostravě a procházeli kolem jámy Jindřich Nádražní ulicí do centra města, popadla ji hrůza.
„Zkuste si představit, kdy jsem se narodil a jak vypadala Ostrava v té době, jaká v ní byla skladba obyvatelstva. Šlehaly plameny z vysokých pecí, hotové Dantovo Peklo. Maminka tehdy řekla: ‚Tak, tatínku, to se na mě nezlob, ale tady já bydlet nemůžu.‘“
A tak tatínek bydlel v Ostravě a maminka zůstala v Praze. Samozřejmě že tatínek občas přijel do Prahy, maminka občas do Ostravy... „Při jedné takové příležitosti jsem se tady narodil. Maminka se pak pochopitelně přestěhovala do Ostravy a já v ní prožil dětství, mládí i dospělý věk,“ usmívá se Ladislav Špaček. Do Ostravy se pravidelně vrací, zejména do zdejšího Knihcentra, kde pravidelně beseduje nad svými publikacemi.
V naší retrospektivě si například vzpomíná na svou první školu na Poděbradově ulici. „Protože jsme bydleli na Nádražní, tak jsem každý den chodil Stodolní ulicí. Tam, kde dnes duní bary a diskotéky, kde žijí restaurace a čilý společenský ruch, tak v mé době by si tam nikdo neopřel ani kolo. Dnes v ní vidíte bouráky, mercedesy, BMW a podobně,“ popisuje kontrast doby.
Ladislav ŠpačekSpisovatel, pedagog, popularizátor etikety či bývalý tiskový mluvčí prezidenta Václava Havla Ladislav Špaček se narodil 17. srpna 1949 v Ostravě. Vystudoval zdejší pedagogickou fakultu a Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po vojně začal učit, pracoval ale třeba také jako antikvář v Ostravě v Zámecké ulici. Dlouhodobě působil jako zpravodaj v České televizi a jako mluvčí prezidenta republiky Václava Havla (1992–2003). V současnosti je znám zejména coby propagátor společenské etikety. K ní vydal a vydává řadu knih: Velká kniha etikety, Špaček v porcelánu, Komiksová etiketa, Dědečku, vyprávěj anebo tu nejnovější – Rokovy výlety do historie... |
Jednou, když projížděl Ostravou se svými kamarády, tak šli právě Poděbradovou ulicí a zabočili k Frýdlantským mostům. „Najednou vidím červenou cihlovou stavbu. Zvolal jsem: ‚Přátelé, to je škola, do které jsem chodil.‘ Už jsme ji míjeli a v průčelí visela cedule: Zvláštní škola. Je už to pár let, musel jsem vysvětlovat, že v mé době šlo o normální školu,“ vtipkuje Špaček.
V Ostravě vychodil základní i střední školu a také první vysokou školu: pedagogickou fakultu. „Prožil jsem v Ostravě nejkrásnější léta svého života, protože na mládí člověk vzpomíná celý život. A rád,“ dodává Ladislav Špaček.
Na přelomu 70. a 80. let se ale přestěhoval do Prahy. „Stále byla v mé duši a Prahu jsem cítil po rodičích jako svůj autentický domov. Navzdory tomu, že jsem si Ostravu zamiloval. Tolik let žiju v Praze, a když se vracím do Ostravy, tak se pokaždé rozhlížím a říkám si: ‚Tak tohleto je město mého mládí? Vždyť vypadá úplně jinak. Je mnohem živější, krásnější.‘ Přestože jsem vůči ní kritický a říkám si, tohle ještě bych dal do pořádku, tak se sem vždy vracím rád.“
„Jestli je Vesmír pořád Vesmír, tak jsem šťasten“
Kam se chodil v době svého mládí bavit? „Tehdy bylo toho tolik, že jsme každý večer někam chodili. Například do Espresa, kavárny vedle pasáže Vesmír. Pořád se tak ještě jmenuje? Vesmír? Václav Havel říkával, že je rád, když věci zůstávají na svém místě. Když potkám člověka, který před deseti lety měl pleš a on ji má pořád, tak jsem spokojen. Jestliže se pasáž Vesmír jmenuje pořád pasáž Vesmír, tak jsem šťasten. Vedle, když se do ní vcházelo z Nádražní třídy, tak vpravo byla kavárna, ve které se scházela ostravská intelektuální společnost. Studenti, výtvarníci, hudebníci. Víte, jsme v 60. letech a to byla nejkrásnější léta celého 20. století,“ září skvělý vypravěč.
Byla éra hippies, četly se nové knihy, tajně se hltaly nejrůznější samizdaty... „Například Solženicynův dopis ruskému politbyru, což byl dokument, který koloval mezi odbojnou mládeží. Rozkrýval podstatu totalitního režimu. V intelektuálních debatách jsme v této kavárně zráli. Vyhlášená byla ale třeba také Srbská restaurace mezi Holarovou a Stodolní ulicí. Nebo Karkulka u Sýkorova mostu. Byla to vinárna s boxy, kam se chodilo na bílé nebo červené, blíže se to nerozlišovalo. Třeba Nitrianske knieža nebo Pražský výběr, Ostravský kahan, což byly litrovky, které, když nás pak z hospody vyhazovali, jsme dopíjeli cestou na dnešním Masarykově náměstí a táhli to nynější pěší zónou kolem Domu potravin. Bohatší ale chodili na večeře do hotelu Imperial. Také tam chodily nejkrásnější holky z Ostravy. Ale my jenom koukali okny dovnitř,“ vzpomíná Ladislav Špaček.
