Menší porodní váha novorozence se většinou přisuzuje genetickým faktorům, nebo rizikovým faktorům jako je kouření nebo špatná životospráva ženy v těhotenství. Lékařům z Bostonské dětské nemocnice se v jejich poslední práci zveřejněné v žurnálu Scientific Reports podařilo najít souvislost mezi porodní váhou novorozence, velikostí jeho mozku a jater a rychlostí přenosu kyslíku placentou.
PlacentaPlacenta nebo též matežské lůžko slouží jako rozhraní mezi matkou a plodem a umožňuje výměnu plynů a živin, ale i odpadních látek od plodu směrem k matce. Placentou dokážou projít i látky jako kofein, nikotin nebo alkohol, i některé viry, například lidský cytomegalovirus. |
Bostonští lékaři se zaměřili na sedm jednovaječných dvojčat, protože jsou vystavena stejným genetickým a rizikovým faktorům. Na rozdíl od dvojvaječných dvojčat sdílejí jednu placentu, která je rozdělena do dvou částí a každá z nich může fungovat jinak. Jedna lépe než druhá. Při některých těhotenstvích s jednovaječnými dvojčaty se tedy stává, že je jedno dvojče větší než to druhé. Právě kvůli zaměření na tuto specifickou a nepočetnou populaci se lékařům podařilo do studie zahrnout pouze sedm těhotných matek. Studii vedla doktorka Ellen Grantová, vedoucí Bostonského dětského centra pro neurozobrazování a vývojovou vědu.
Nový pohled na funkci placenty
Grantová spolu s Elfarem Adalsteinssonem z Massachusettského technologického institutu a dalšími kolegy vyvinuli neinvazivní metodu, díky níž mohli v reálném čase sledovat přenos kyslíku z krevního oběhu matky do placenty a následně k plodu.
Sedmi ženám ve 29. až 34. týdnu těhotenství lékaři po dobu asi třiceti minut podávali čistý kyslík a následně pomocí magnetické rezonance sledovali, jak dlouho trvá, než kyslík dosáhne nejvyšší koncentrace v placentě (anglicky Time To Plateau nebo TTP) a následně jak rychle se kyslík přenáší z placenty k plodu. Zjistili přitom, že některé placenty mají celé části, které přenášejí kyslík k plodu pomaleji, a že rychlost TTP koreluje s menším objemem mozku a jater novorozenců.
U jedné těhotné ženy tak vědci konkrétně spočítali, že průměrná doba přenosu kyslíku pro dvojče označené jako A byla 1,4 minuty, u dvojčete B přitom dvojnásobná a v průměru trvalo dosažení nejvyšší koncentrace kyslíku v placentě 3 minuty. Dvojče A se pak narodilo s větším objemem mozku (168 cm3 vs. 124 cm3 ), většími játry (72 cm3 vs. 50 cm3) a jeho porodní váha byla vyšší o více než 20 %.
Po třetí době porodní byla patoložkou Drucillou Robertsovou z Massachusettské všeobecné nemocnice placenta fyzicky ohledána, část placenty sloužící menšímu dvojčeti B přitom vykazovala více patologií.
Naděje na lepší péči
Lékaři nyní doufají, že by jim nové poznatky mohly v budoucnu pomoci identifikovat ženy jejichž plodům hrozí nižší porodní hmotnost , vyvinout potřebné screeningové metody a celkově tak zlepšit prenatální péči.
„Naším dalším cílem je zjistit, co způsobuje změnu v přenosu kyslíku v placentě a určení hodnoty, od které se rizika podstatně zvyšují, a to i u jednočetných těhotenství,“ vysvětluje doktorka Ellen Grantová. „Poté můžeme uvažovat nad možnými způsoby vedoucími ke zlepšení přenosu kyslíku v placentě a použít naší metodu k okamžitému zjištění, jestli tyto způsoby fungují,“ dodává doktorka Ellen Grantová.
