S Pavlem jsme se poznali před nějakými patnácti lety. Po roce známosti jsme se vzali, chtěli jsme si patřit, mít společné příjmení. Na dítě jsme se ještě necítili, a i když jsme už oba vydělávali, náš společný život byl spíše takový studentský. Žili jsme v pronájmu s minimálním zařízením. Užívali jsme si svobodného života, stravovali se po restauracích, hodně času jsme trávili i s přáteli.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Zhruba po pěti letech jsme se rozhodli usadit se, byl nejvyšší čas, mně už táhlo na třicet a Pavel je o pár let starší, oba jsme zatoužili po dítěti. Naštěstí jsem docela brzy otěhotněla, narodila se nám holka a do dvou let syn. Byla jsme spokojení a šťastní. Akorát bydlení nás štvalo. Žili jsme stále v pronájmu a nevěděli prakticky dne, kdy se majitel rozhodne opět zvýšit nájem. Hledat jiný pronájem jsme brzy vzdali, nakonec jsme se rozhodli pořídit si něco vlastního.
Hypotéku jsme chtěli splatit co nejdřív
Museli jsme se pochopitelně zadlužit, něco málo jsme měli našetřeno, zbytek nám na vysněný byt půjčila banka. Splácíme už víc jak sedm let, zatím to zvládáme, já jsem nastoupila do práce, Pavlovi přidali. Takže se nám dařilo i celkem dost dávat stranou. Ovšem není to snadné, v mnoha věcech se musíme uskromnit. Dovolené trávíme doma, dětem dopřejeme pár dnů na táboře, jezdíme s nimi na výlety nebo hlídají prarodiče na chalupě.
Hlavně, abychom byli brzy bez dluhů. Nenávidím dluhy, hypotéka mě vyloženě ničí, visí nade mnou jako Damoklův meč. Měli jsme v plánu ji co nejdříve splatit, abychom se dluhů brzy zbavili. Také bychom chtěli naspořit na studia dětem. Obě se dobře učí, navíc mají talent na jazyky. Proč to nepodpořit a dát jim šanci studovat i v zahraničí?
Manželka, nebo milenka?Opustil jsem manželku kvůli milence. Už mě nechce ani jedna, píše Ivo  (Ilustrační snímek) |
Před víc jak rokem zemřela moje babička a odkázala mi starý domek. Bohužel nebyl zrovna v místech, kam by se dalo jezdit na chalupu, proto jsme se rozhodli, že domek prodáme. Navíc potřeboval celkem výraznou rekonstrukci, do které jsme se pouštět nechtěli a vlastně ani z finančních důvodů nemohli. Naštěstí se nám podařilo ho celkem výhodně prodat a peníze jsme přidali k úsporám. A já se začala těšit, že jakmile nám skončí fixace, dokážeme velkou část úvěru splatit, a opět budeme o něco svobodnější.
Bez peněz
Jenže dnes je všechno jinak. Je to pár týdnů, kdy jsem zjistila, že nemáme ani korunu. Myslela jsem, že nám někdo vybílil účet. V bance mi ale řekli, že peníze vybral manžel. Doma jsem na něj uhodila, nejdříve zapíral, že to není možné, dělal scény, že nás někdo okradl. Pak se přiznal, že to byl on, zpočátku tvrdil, že peníze půjčil kamarádovi a když jsem na něm chtěla jméno, že si za ním dojdu, zhroutil se.
Brečel, že je ten nejhorší, že nás připravil o všechno. Vylezlo z něj, že se asi před rokem zamiloval, nejdřív měl ten vztah pod kontrolou, ale nakonec té ženě úplně propadl. A ona ho uprosila, aby jí pomohl, že je na dně, nemá kam jít, bývalý manžel ji vyhodil. A ten můj blbec jí dal všechny naše úspory, aby si prý mohla koupit malou garsonku. Jenže ona se už na něj vykašlala. Měsíc poté, co si byt koupila, ho odkopla.
Najednou mi došlo, co mi poslední dobou na manželovi přišlo divné. Byl jiný, zamlklý, nervózní, špatně spal. Přičítala jsem to stresu v práci, ostatně on se na to vymlouval, že si musí jít lehnout, že je unavený, že toho má v práci moc. Mám sama celý den co dělat jak v práci, tak potom doma s dětmi a domácností, tak jsem ho ani moc neřešila. A on přitom byl v pořádném maléru. Bohužel se ale netýká jen jeho, ale celé naší rodiny.
Nenávidím ho, je mi zle z toho, co udělal. Podvedl a okradl mě i naše děti. Vůbec nevím, jak dál žít. On se sice snaží, je na něm vidět, že se mu ulevilo, že už všechno vím a že už to v sobě nemusí dusit. Ale mě to maximálně štve. Snaží se najít další přivýdělek, aby vydělal peníze navíc, ale to mi přijde málo. Já nevím, co mám na něm chtít.
Zatím žijeme dál spolu, ale bojím se, že to dlouho nevydržím.
Klára
Názor odbornice: Zvažte odluku
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Kláro! Potýkáte se s poměrně velkým šrámem na vzájemné partnerské důvěře. Nejen že měl manžel poměr s milenkou, ale také jí v podstatě věnoval vaše společné úspory. Domnívám se, že v aktuální situaci bude pro Vás velmi těžké uvažovat o tom, že by se vztahy s manželem mohly ještě zlepšit. Troufla bych si předpokládat, že i kdybyste napjala všechny síly, vztah nyní stejně bude trpět razantní trhlinou v důvěře.
Nezdráhejte si vzít čas pro sebe, možná by bylo dobré uvažovat o nějaké formě odluky – spíše v řádu měsíců. To je linie partnerská. Nyní k té rodičovské - vaše děti by naopak měly mít zachován kontakt s oběma rodiči, i když se stalo mnohé, děti potřebují matku i otce.
Čas ukáže, zdali je váš vztah ještě životaschopný, či zda mu byl již zasazen smrtící úder. Určitě však považuji za nezbytné, abyste se neváhala obrátit na pomoc k právníkovi. Pomůže Vám se v situaci zorientovat a zjistit případné možnosti, zda se k penězům nemůžete dostat zpět.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 12. června 2017. Anketa je uzavřena.
