Jmenuji se Dáša a je mi 32 let. Jsem svobodná, bezdětná a nemám přítele. Zatím všechny mé vztahy dopadly katastrofálně. Jeden mi zahýbal, druhý byl extrémně žárlivý a třetí ze mě chtěl mít puťku domácí, která na něj bude čekat s teplou večeří.
Nechci dopadnout jak máma, tak si užívám
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Jenže já jsem jiná, chci si užívat života a ne se starat o chlapa, domácnost a děti. Mám je ráda, ale po vlastních netoužím, stačí mi děti mé sestry. Vidím je tak jednou dvakrát do měsíce a to je maximum, které jsem ochotná tolerovat.
Já se prostě pro rodinný život nehodím. Neříkám, že nikdy, kdoví, co bude v budoucnu, ale teď žiju bezproblémovou přítomností a budoucnost neřeším.
Vidím před sebou svou mámu, která byla utahaná a zničená věčnými hádkami s otcem, který byl neskutečně despotický, a ona ho poslouchala na slovo. Nepamatuji se, že by se někdy smála, že by z něčeho měla radost. Ze života vlastně nic neměla, předčasně zestárla a ve 45 letech zemřela. Táta pak hodně pil a do dvou let zemřel i on. Možná i to všechno je důvod, proč se nechci nikde vázat, raději si chci ten svůj život užít.
Pracuji v jedné velké přepravní společnost, kde máme celkem dobrou partu. Myslím, že mě mají kolegové rádi. Jsem dost pozitivní člověk, nestydím se. Už pár chlapů to na mě zkoušelo, ale nikdy jsem si s žádným nic nezačala. Co je v domě, není pro mě. Ovšem po proběhlém vánočním večírku je všechno jinak.
Událost roku a malý flirt
Vánoční večírky naší firmy jsou vyhlášené. Vedení se vždycky plácne přes kapsu a pro všechny zaměstnance je to událost roku. Neznám nikoho, kdo by se dobrovolně vzdal účasti na této akci. Vždy je to na úžasném místě, skvělý program, fantastické jídlo a alkohol teče proudem. Prostě taková radost až do rána. Kdo může, druhý den si bere dovolenou.
A nejinak tomu bylo i letos. Šéfové pro své zaměstnance rezervovali vyhlášený klub, pozvali i pár celebrit, které se nám staraly o zábavu. Bylo to opět velkolepé. Mnozí kolegové či kolegyně měli s sebou i své drahé polovičky. Ti, co byli single, se pochopitelně bavili mnohem víc a lépe. A mezi ně jsem patřila i já.
Zábava byla skvělá, a jak mám ve zvyku, nebránila jsem se flirtování s pár kolegy. Ale všechno v mezích slušnosti. Však mě všichni znají a vědí, jakou mám povahu. Dobře jsem se bavila i s jedním kolegou, který je u nás krátce. Je to docela milý kluk, asi tak v mém věku. Hodně jsme spolu tancovali, vypili i nějakou tu skleničku. A musím se přiznat, že jsme se i párkrát políbili, jednou dokonce trochu víc. Ale domů jsem jela sama, i když mě chtěl vyprovodit.
Po večírku jsem si až do konce roku vybrala dovolenou, takže jsem se v práci už neobjevila. Jen s pár kolegyněmi jsme si vyměnily několik esemesek, jak to zase bylo skvělé a jak se z večírkové kocoviny léčily ještě další den. Vánoce jsem strávila u sestry a její rodiny a pak jsem si užívala zasloužené volno doma.
Lež a stalker na obzoru
Do práce jsem přišla až 2. ledna a hned se na mě vrhla jedna kolegyně, oči navrch hlavy a prý co to slyšela za novinu, že mám známost a nikomu jsem o tom nic neřekla. Vůbec jsem nevěděla, o čem mluví. Tahala jsem z ní rozumy, co jako má na mysli. Ona se smála, ať se nedělám, že už to stejně vědí všichni ve firmě. Všichni všechno věděli, jen já nevěděla nic. A co jsem se pak dozvěděla, bylo i na mě volnomyšlenkáře opravdu silné kafe.
Kolega, se kterým jsem flirtovala na večírku, totiž všude rozhlásil, že se mnou má poměr, že jsme my dva spolu po večírku prožili noc plnou vášní. Já to pochopitelně každému vyvracela, nikdo mi nevěřil, vždyť nás hodně lidí vidělo, jak se líbáme. A navíc kolega je tak přesvědčivý ve svém tvrzení o nás dvou.
Pak si mě našel a okamžitě se ke mně hnal, chtěl mě líbat a prý, kam po práci půjdeme, že by šel do kina, nebo na víno. Řekla jsem mu, že to je všechno omyl, že o něj nestojím, nechci s ním nic mít, ale on si nedal říct. Prý jsme se domluvili, že po Novém roce někam spolu půjdeme a dokončíme, co jsme na večírku načali. Já si ale nic takového nepamatuji, a když jsem se ho ptala, proč všem vykládá, že jsme spolu spali, tak mi řekl, že si myslel, že mi to nebude vadit, stejně k tomu mezi námi brzo dojde.
Jsem z něj na prášky. Já o žádný vztah nestojím, on si ale nedá říct. Pořád za mnou chodí, píše mi e-maily, esemesky, volá mi. Nevím, co mám dělat. Jak se ho mám zbavit? Jsem zralá na to dát výpověď.
Dáša
Názor odbornice: Nastavte kolegovi mantinely
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Dášo! Asi tušíte, že obcházet všechny kolegy a vysvětlovat jim, co bylo a nebylo, je poměrně neefektivní způsob. Lež si už stejně žije svým životem. Naštěstí je také poměrně pravděpodobné, že nynější žhavá novinka, bude za pár týdnů otřepanou nezajímavostí.
Pokládala bych však za poměrně důležité nastavit si neprodleně vůči kolegovi mantinely, které mu budou ukazovat, co dopustíte a co už skutečně ne. Čím dříve kolegovi sdělíte, že si vůči Vám dovolil něco nepřípustného, tím lépe. Podobné chování trvající delší dobu totiž může vyústit v trestný čin nebezpečné pronásledování.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 23. ledna 2017. Anketa je uzavřena.
