Je mi 32 let, mám fajn manžela a dvě skvělé děti, šestiletou Viktorku a tříletého Davida. Byla jsem s nimi doma pět let, sice krásných let naplněných radostí a aktivitou, ale do práce jsem se už opravdu těšila. Viky chodila do školky, po prázdninách ji čeká 1. třída a s Davídkem mi pomohla maminka, čerstvá důchodkyně, zůstala s ním doma, než šel do školky i on.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Vrátila jsem se zpátky na místo, které mi šéf podržel. Prý o mě nechtěli přijít a to mi opravdu lichotilo. Jsme docela velký kolektiv, celkem jedenáct lidí, ženy vždycky převažovaly a jinak tomu není ani teď. Po návratu z rodičovské jsem v práci našla ze staré party jen tři kolegyně. Bohužel mezi nimi nebyly ty, se kterými jsem si před lety nejvíc rozuměla. Ale já jsem dost komunikativní, takže pro mě nebyl problém se spřátelit i s novými.
Jenže teď, když mám děti, už to bylo jiné než za svobodna. Po práci už žádné kafíčko nebo skočit na pivko či víno, ale rychle běžet do školky a domů vařit. Takže mi chvilku trvalo, než jsem se všemi novými kolegy blíž poznala.
Neoblíbená kolegyně
I tak jsem stihla vysledovat, že je v práci nová kolegyně, se kterou se ostatní příliš nebaví. Ona se je snažila zaujmout, ale ostatní jen odsekávali. A hlavně mi bylo divné, že ani šéf ji moc nemusí. S ostatními se baví vesele, nezapomene se nikdy zeptat, co doma, co děti, ale k ní je hodně odměřený.
Příběh JarkyKamarádka neustále loví chlapy a já jí musím asistovat  (Ilustrační snímek) |
Nedalo mi to a zeptala jsem se, co je ta paní zač. Jmenuje se Alena, je prý rozvedená a je jí necelých čtyřicet, děti nemá. Nikdo se o ní nechtěl bavit a prý si jí nemám všímat, je divná. Holky mi říkaly, že je taková úlisná, že z ní mají divný pocit. Prý se, když nastoupila, snažila s každým bavit, vyzvídala, nosila jim dárky, bábovky a dorty, co doma napekla. Ale většina ji odbývala, že to prý bylo dost nepříjemné, jak se chovala. V práci nemáme čas se moc vybavovat a já se přeci jen po pár letech doma potřebovala pořádně zapracovat, na nějaké povídání jsem neměla čas.
Pak se stal průšvih s nějakými fakturami a šéf přiběhl do kanceláře a začal nadávat Aleně, že jí strhne osobní hodnocení alespoň na půl roku a jestli se to bude ještě jednou opakovat, že letí. Jenže to nebyla chyba Aleny, já jsem to věděla a taky jediná jsem věděla, čí to byla chyba. Šéfovi jsem to hned řekla, neprozradila jsem, kdo za to mohl, jen jsem Alenu bránila. Šéf mi sice moc nevěřil, ale nakonec se jí omluvil a varoval nás, že příště už nebude nic tolerovat.
Stíhá mě na každém kroku
A od té doby začalo mé trápení. Alena se na mě upnula, ten den mi neustále děkovala, brečela mi u stolu, že mi to nikdy nezapomene a co prý by mohla pro mě udělat. Ať si prý řeknu, že udělá cokoliv. Mně to bylo trapné, řekla jsem jí, že by to udělal každý, kdyby věděl, že ona za nic nemohla, kdokoliv by se jí určitě zastal.
Po práci na mě čekala, že by se mi ráda revanšovala, jestli bych přijala pozvání jít s ní třeba do cukrárny. Já jí řekla, že běžím pro děti do školky a ona že by mě ráda doprovodila. Mně bylo trapné ji odmítnout, tak šla se mnou, nakonec jsem se jí do večera nezbavila, šla se mnou i s dětmi na nákup a pak dokonce domů a vnutila se k nám. Odešla, až když přišel manžel. Vůbec jí nebylo trapné, že na ni nemám čas a já nebyla schopná jí říct, aby odešla, pořád jsem něco naznačovala a ona nic nechápala, nebo nechtěla chápat. Druhý den přinesla upečený koláč pro mě a mou rodinu, pro Viky donesla panenku a Davidovi autíčko. Nechtěla jsem si to za žádnou cenu vzít, ale ona na tom trvala.
Mám v práci pekloZ kolegyně se stala šéfová, je s ní k nevydržení, píše Sylva  Ilustrační snímek |
Už to trvá několik měsíců, jsem z ní unavená, kolegyně si toho pochopitelně všimly, radí mi, ať jí to řeknu rovnou, že s ní nechci nic mít. Ona je jak umanutá, už několikrát na mě čekala ráno u nás před domem, že prý půjdeme spolu do práce a budeme si povídat. Chce se mnou chodit na obědy. Také vymýšlí, že bychom mohli o víkendech i s dětmi jít třeba do ZOO nebo někam na výlet. Když jí řeknu, že víkendy trávíme jako rodina, tak mi řekne, že jí můj muž nevadí.
Jednou jsem podlehla, když byl manžel u svého bratra pomáhat o víkendu se stěhováním, svolila jsem, že s námi může jít na výstavu koček. Viky je miluje a už dlouho mě otravovala, že se tam musíme jít podívat. To bylo v sobotu a v neděli se u nás Alena objevila s malým koťátkem pro Viky. Nechtěla jsem to kotě přijmout, ale když ho dcera uviděla, bylo to marné.
Už jsem naprosto zoufalá, nevím, co mám dělat. Naznačuji jí, že nechci, aby se kolem mě a mé rodiny pořád motala, ale jí se to ani nedotkne. Holky v práci mi řekly, že jí to musím říct přímo, že nejde nic naznačovat. Jenže já se bojím, že jí ublížím a hlavně jsme spolu v jedné kanceláři, jak pak spolu budeme dál fungovat? I manžel mi řekl, že se jí mám zbavit. Že už ji u nás doma nechce vidět.
Kristýna
Názor odbornice: Stanovte hranice mezi soukromím a prací
Milá Kristýno! Vypadá to, že se na Vás upnula kolegyně, které jste pomohla v nepříjemné situaci. Kolegyně se Vám (nekonečně) revanšuje, což Vás brzy začalo obtěžovat. Obávám se, že Vám nezbude, než být vůči své kolegyni otevřená.
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Neznamená to však, že byste musela být hrubá. Zaměřte se na to, co konkrétně chcete kolegyni sdělit. Pomůže, budete-li schopna hovořit o vlastním prožívání. Co s Vámi dělá, když Vám kolegyně plánuje rodinné víkendy? Jaké pocity máte, když připraví Vaší dceři nevyžádaný dárek? Jak se cítíte, když zůstane u vás doma příliš dlouho? Co prožíváte, když ji ráno potkáte čekající před Vaším domem?
Každý z nás má své hranice. Kde stojí, však ví jen ten konkrétní jedinec, okolí může sice tušit, ale jistotu mít nemusí. Bude ji mít ve chvíli, když ukážu, kde moje hranice jsou, pojmenuji, co už je pro mě moc, případně kam ještě okolí přístup má. Definitivně je dobré oddělit soukromou a pracovní sféru. S kolegyní nadále působíte na jednom pracovišti. Zde jsou hranice pro většinu z nás vymezeny pracovní dobou. Po skončení pracovní doby uzavírám počítač, ordinaci, kancelář, spisy, a pomyslně svlékám roli úřednice, doktorky, právničky. Stávám se manželkou, maminkou a v neposlední řadě i osobně, nepracovně sama sebou.
Při troše dobré vůle zaslouží kolegyně poděkování za pozornost, kterou Vám a vaší rodině věnovala. Zaslouží však i zpřesnění hranic, kam ji pustit nechcete a pouštět nebudete. Hraniční stráží na svých hranicích pak budete pouze Vy sama.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 30. května 2016. Anketa je uzavřena.
