Velká rodina znamená velkou zodpovědnost. Představa domku s bílým plotem, za kterým si hraje skupinka rozesmátých dětí, se může jevit lákavě, ale s každým členem rodiny roste i počet problémů. Děti musí chodit do školy, navštěvovat všemožné kroužky, což pro rodiče většinou znamená nejen starosti s penězi, ale především s časem.
Různé studie tak například ukázaly, že jedináčci mají lepší známky ve škole, protože je jim doma věnována veškerá pozornost a péče. Podle nového výzkumu se však děti z početných rodin nemusí bát. Být v dětství obklopen otravnými sourozenci může být totiž perfektní přípravou na šťastný a dlouhotrvající vztah.
Sourozenci pomáhají předejít rozvodu
Studie Státní univerzity v Ohiu odhalila, že počet sourozenců může ovlivnit, jak dopadne naše manželství. Vědci, kteří se tímto výzkumem zabývají už přes třicet let, dospěli dokonce ke konkrétnímu zjištění, že každý další sourozenec snižuje pravděpodobnost rozvodu o dvě procenta. To však prý není vůbec nic nového.
"Sourozenci pomáhají předejít rozvodu v dospělosti stejně tak, jako tomu bylo před padesáti lety," konstatuje v Science Daily socioložka Donna Bobbitt-Zeherová, spoluautorka zmiňované studie.
Čím větší rodina, tím větší trénink
Nemusíme přemýšlet příliš dlouho, abychom za tímto fenoménem spatřili logiku. Jak potvrdili vědci, hlavní vysvětlení spočívá v tom, že děti z větších rodin se učí velkému spektru sociálních dovedností. A nejde jen o sdílení jednoho pokoje a dědění oblečení. Mít sourozence znamená neustále vyjednávat: kdo vynese koš, půjde se psem, jaký program se naladí v televizi.
Přítomnost dalšího člena rodiny přitom neznamená volbu žít s někým dalším. Je to nevyhnutelný fakt. Jak komentuje profesor Doug Downey, vedoucí citovaného výzkumu: "Vyrůstat ve velké rodině znamená neustále vyjednávat, zvažovat názory ostatních, naučit se mluvit o problémech. Čím více sourozenců člověk má, tím více má příležitostí si podobné schopnosti vypěstovat."
Musíme se pohádat
Zajímavý pohled na tento kontroverzní fenomén má i jednatřicetiletá Jitka, která vyrůstala v malém domku na vesnici, v němž žila společně s bratrem a dvěma sestřenicemi. "Do Prahy jsem se přestěhovala před dvěma lety kvůli práci, kde jsem i potkala svého současného partnera Davida. Ten zde i vyrostl – v panelovém bytě, jako jedináček. Náš vztah je tak důkazem, že protiklady se přitahují. Největší rozdíl mezi námi potom spočívá v tom, jak přistupujeme ke konfliktu. Zatímco já naše rozepře potřebuji okamžitě vyřešit, David se od našich problémů distancuje. Nikdy předtím se totiž hádat nemusel."
Rodina je základ manželství
Ačkoli v dospělosti není přítomnost sourozenců tak intenzivní, naučené dovednosti nám zůstanou. Zvyklí na neustále hádky a rozepře z dětství se tak s větší lehkostí umíme přenést přes ty, které přináší manželství. Odmalička si pamatujeme, že každý spor musí skončit podáním ruky, že na všem se lze domluvit, že zbytečné osočování tak akorát naštve rodiče. To, co nám dříve vadilo, tak nyní oceňujeme. Jsme si vědomi, že není nic důležitějšího než respektovat jeden druhého.
Vše, co ses v mládí nenaučil, se můžeš naučit nyní
Závěry výzkumu je však třeba chápat s odstupem. Být jedináčkem neznamená mít rozvod předurčený osudem. Jak socioložka Bobbitt-Zeherová dodává: "Existuje mnoho faktorů, které mohou ovlivnit rozvod, a množství sourozenců je pouze jedním z nich."
Schopnost vyjednávání a řešení problémů jsou navíc dovednostmi, kterým se dá lehce naučit. Stačí se jen obklopit lidmi, kteří jsou stejně tak otravní (a zároveň milující) jako sourozenci.
