Tímhle přerodem se zabývá i česko-německá psycholožka Jiřina Prekopová v knize Když dítě nechce spát. Zamýšlí se v ní nad důvody neklidného spánku u dětí a přidává i několik osvědčených metod, jak dítěti i sobě zařídit příjemnější noc:
Stůjte si za svým a nenechte se rozházet. To platí nejenom v životě, ale i při zacházení s dítětem. "Dítě totiž potřebuje jistotu," píše psycholožka. Zmatený, nerozhodný rodič ho dokáže jedině vyvést z rovnováhy.
Všichni jsme občas nejistí, ale i pevná vůle se dá vytrénovat. Je jasné, že byste miminku snesli modré z nebe a plazili se před ním po zemi, kdyby to vyžadovalo, ale i vaše pohodlí je důležité. "Pro začátek zůstaňte u podmínek, na které jste zvyklí a za kterých chcete, aby dítě usínalo, a neměňte je," radí Prekopová.
Není to tak dávno, co ještě leželo v bříšku, a najednou je kolem něj obrovský svět, ve kterém se může dítě cítit ztracené a bezbranné. Teplo a stísněný, ovšem bezpečný prostor dělohy mu může simulovat náruč rodiče, ale taky "úkryt", který mu vytvoříte.
"Příliš velkou volností jsou totiž malé děti přetíženy a stávají se neklidnými," říká Jiřina Prekopová. Zkuste ho nosit v šátku nebo v klokaní kapse čelem k sobě. Na noc ho pak ukládejte do postýlky, která nebude moc malá, ale ani moc velká.
Nezapomeňte taky dobře větrat a zajistit dostatečnou vlhkost vzduchu.
Dítě potřebuje rituály. Jaký je ten váš? Koupání, kojení, odříhnutí, přebalení, ukolébavka? Čištění zubů, čurání, pohádka a pusa na dobrou noc? Snažte se ho důkladně dodržovat a riziko, že vychováte malého neurotika, bude hned o něco nižší.
Pocit jistoty se ale upevňuje i při probuzení: "Postarejte se o to, aby vaše dítě nacházelo po probuzení všechno tak, jak to bylo, když usínalo," upozorňuje psycholožka.
K příjemnému probuzení může přispět i naprostá klasika, totiž kolébka. Nebo třeba visutá rohož či houpací síť. Podle Jiřiny Prekopové "mají tu výhodu, že probouzejícímu se dítěti okamžitě zprostředkují stejný pocit, se kterým usínalo. Máma u toho bezpodmínečně být nemusí. Dítě se pohybuje a tím je celá kolébka uvedena do houpavého pohybu."
Ale pozor, ne každé dítě má rádo stejnou houpací rutinu: "Některé děti si křikem vyžadují tak prudké kolébání, že se spíš podobá otřásání. Jiné děti reagují na houpání nevolností. Citlivým pozorováním však určitě najdete pro své dítě tu správnou míru rytmu," radí Prekopová.
Když dítě nemůže zabrat, svádí to k tomu, abyste ho vzali do náruče a nosili po bytě. Problém je, že po cestě potkáte tolik podnětů! Světla pouličních lamp, kočku, zvuk myčky, vůni mýdla… Jiřina Prekopová tomu říká "kabaret". Je logické, že po takovém představení bude chvíli trvat, než se drobeček zase uklidní.
