Vizitka
Její animovaný videoklip Japan Sugar byl nominován na klip roku MTV v rámci Českého Slavíka 2011. |
Změnilo mateřství vaše hraní?
Víc si teď vybírám, kam pojedu hrát. Dřív, ještě za svobodna, jsem hrála třeba i dvakrát a občas i třikrát za noc, klidně deset hraní za měsíc. Nyní jedu tam, kde to mám ráda a má to nějaký smysl. Přes týden se věnuji převážně svému synovi.
Vzala byste ho na svoje vystoupení?
Byla bych ráda, kdyby se na moje hraní přišel Míša podívat. Ale teď je ještě hodně malý. Takže tak nejdříve za 14 let.
Vaše sestra Qaša je tanečnice a choreografka, vy jste dýdžejka. Máte lásku k hudbě v rodině?
Táta měl v mládí kapelu, hrál v ní na saxofon, jeho máma vyučovala hudbu. Já sama ale na žádný hudební nástroj nehraji. Jsem od malička spíše technický typ, v sedmi letech jsem spravila budík.
Co si rodiče myslí o vaší hudbě? Líbí se jim?
Když ještě žila moje babička, tak na chalupě všem pouštěla mixy, které jí naši přivezli. Pamatuji si, jak moje máma nechápavě kroutila hlavou nad tím, že jsem si koupila gramofony, začala jezdit do Vídně pro desky a hrát. Nechápala, kde se to ve mně bere. Myslela, že budu mít spíše normální zaměstnání někde v kanceláři. Ale rodiče mě nechali dělat, co mě baví. Dnes jsou hrdí na to, co jsem dokázala.
Jak a kdy jste se s elektronickou hudbou skamarádila?
Asi v šestnácti, to jsem byla na gymnáziu, jsem začala chodit na různé akce, kde se hrála především elektronická hudba. Tehdy to u nás bylo něco nového. Šíleně mě to chytlo. Ani ve snu mě ale tenkrát nenapadlo, že bych se tím mohla jednou živit.
A jak jste k tomu tedy dospěla?
Když mi bylo dvacet, bydlela jsem v Brně, pracovala jsem jako hotelová recepční a toužila jsem po tom, abych se stala letuškou. To se mi nepodařilo, tak jsem odjela jako au-pair do Anglie. To je hotová mecca elektronické hudby! Tam jsem poznala ženy, které se "dýdžejováním" zabývaly a to mě fascinovalo. Začala jsem si kupovat první desky a výbavu a ponořovala jsem se do toho víc a víc.
Byly u nás tehdy vůbec nějaké ženy dýdžejky?
Asi tři roky přede mnou tu byla DJ Ladida, já začala až v roce 1999. Když jsem ji poprvé viděla, moc se mi líbila a hodně mě to lákalo a inspirovalo. Být dýdžejkou byla tehdy výhoda. Většinou hudbu mixovali muži. Je pravda, že někteří muži byli dost naštvaní, že kšefty dostávám jen díky tomu, že jsem ženská a bůhví, co v tom je. Ale tím spíše to byla pro mě motivace ukázat jim, že si mě zvou, protože umím především dobře hrát. Kdyby se lidem moje hraní nelíbilo a nebavilo je, tak bych mohla být sebezajímavější holka, ale na velkých festivalech po celém světě bych si nezahrála. V zahraničí jsem u mužských kolegů podporu měla. Nedávno jsem se vrátila z Ibizy, kam mě do klubu Space již podruhé pozval jeden z nejlepších dýdžejů světa Carl Cox. Letos jsem hrála v hlavním čase, před ním. To byla velká výzva a jeden z vrcholů mé kariéry.
Jak dlouho trvalo, než jste byla schopna se touto prací uživit?
Asi dva roky jsem musela chodit do normální práce. Zároveň jsem také za minimální honorář hrála po nocích v klubech. Hraní přibývalo a začala jsem se prosazovat i v zahraničí. Nastal zlom, kdy jsem se musela rozhodnout, zda zůstat v normální, jisté práci, nebo se vydat na nejisté pole dýdžejingu. Pro mě to byla volba rychlá a jasná. Můj táta mi radil, ať si hraní nechám jako hobby, volbu však nechal na mně, byla jsem už dospělá.
Dýdžejové pracují hlavně v noci: jste "noční pták"?
Miluji spánek. Potřebuji spát opravdu hodně hodin, abych se cítila dobře a odpočatě. Pamatuji si ale, že když jsem s hraním začínala, měla jsem se spánkem problémy. Přece jen se vám přehodí celý biorytmus. Teď už jsem na nepravidelný, většinou víkendový režim, kdy hrávám, zvyklá. Přes týden se snažím hodně sportovat, abych se zase brzy srovnala. Taky se snažím jíst zdravě, proto jsem se stala tváří soutěže "Probuď v sobě rytmus s BeBe Dobré ráno", která ale také souvisí s mou prací: soutěží se totiž o nejlepší mix hudby.
Jako dýdžejka máte kolem sebe hodně alkoholu. Dáte si při hraní pár skleniček, nebo hrajete s čistou hlavou?
Někdy si dám před hraním svůj oblíbený drink: campari se sodou. Pak ještě maximálně jeden při vystoupení. To je tak akorát na příjemné povzbuzení. Během hraní piji také hodně neperlivé vody, a když potřebuji energii, tak si dám energy drink. Příliš mnoho alkoholu by negativně ovlivnilo moje vystoupení.
Lidé si myslí, že k tanečním party patří i užívání drog. Máte s nimi nějakou zkušenost?
Lhala bych, kdybych tvrdila, že v prostředí, kde se pohybuji, jsem se s drogami nikdy nesetkala. Každý by ale měl znát svoje hranice, vědět, kdy už má dost. Prostě všeho s mírou.
Chodíte ještě na taneční party si zatančit a poslechnout hudbu jako "běžná" návštěvnice?
Chodím, když hraje můj oblíbený dýdžej.
Jak jste se seznámila s partnerem?
Seznámili jsme se na večírku jedné módní značky, kde jsem hrála. S Michalem mě seznámil majitel té módní značky. Hned jsme si začali povídat, pak přišlo první rande, druhé rande... S Michalem k sobě máme blízko nejen lidsky, ale i pracovně. Například Michal jako klávesák umí používat programy, které se používají ke skládání elektronické hudby. A tak vznikla naše první skladba s názvem Japan Sugar.
Vedete s partnerem dítě k hudbě?
Když byl ještě v bříšku, nosila jsem občas na břichu takový hudební pás s reproduktorky a posílala mu tam muziku, především klasiku, Mozarta a tak. Není prokázané, jestli to má nějaký pozitivní vliv, každopádně ne negativní. Až vyroste, uvidíme, jestli ho hudba bude zajímat. Povedu jej také ke sportu, byla bych ráda, kdyby hrál třeba tenis, ale když to nevyjde, hroutit se z toho nebudu. Chci z něj vychovat především férového člověka a galantního muže.
Plánujete svatbu? A dalšího potomka?
Svatbu výhledově neplánujeme, jsme šťastni tak, jak jsme. Papír na to nepotřebujeme. Druhé dítě bych určitě chtěla, ale až za pár let. S mojí prací je to přece jen náročné a nechci, aby moje děti vychovával někdo jiný.
