Když pan doktor viděl mé obavy, dohodli jsme se, že pokud se zhoubný nádor potvrdí, probudí mě a domluvíme se na dalším postupu. Bohužel došlo na nejhorší. Spolu s nádorem bylo nutné odejmout část prsu i lymfatické uzliny.
Tím mé trápení neskončilo a další léčba přinesla stresu možná víc než sama diagnóza. V krajské nemocnici mi bez jakéhokoli upozornění ihned po operaci píchli nějakou injekci s tím, že je to chemoterapie. Ale já si potřebovala celou věc ujasnit, s danou situací se nějak sžít, získat nějaké informace. Připadala jsem si jako ve špatném filmu. Nikdo se mnou nemluvil, nikdo nic nevysvětloval. Člověk může bojovat, ale musí vědět, s čím.
Rakovina se vrátila
Nakonec jsem se s pomocí svého operatéra dostala do Fakultní nemocnice, kde mi navrhli ozařování. Vše mi vysvětlili a vlili elán do žil. Chodila jsem na ozařování a pracovala, lehce sportovala a řekla si, že co mě neporazí, to mě posílí.
Měla jsme dvě děti, potřebovaly mě a já chtěla být s nimi. Měla jsem bezvadného přítele, a tak jsem byla moc šťastná, že jsme všichni celou věc ustáli. V roce 1999 se mi v září narodila dcera a já jsem si připadala jako v pohádce. Netušila jsem, jak brzo zazvoní zvonec a pohádky bude konec.
Miminko jsem kojila a samozřejmě chodila na pravidelné kontroly. Podotýkám, že dcera byla chtěná, než jsem otěhotněla, objeli jsme několik odborníků, co oni na to. V zásadě nebylo námitek.
V roce 2001 se při kontrole paní doktorce něco nezdálo. Byl mi odebrán vzorek, ale já byla klidná a přesvědčená, že se mi nemůže už nic stát. Ještě teď vidím, jak jsem si šla pro výsledek, malá se mnou za ruku. Ortel byl jasný. Je to recidiva a prs musí okamžitě pryč. Doma jsem stála nad postýlkou a říkala si, co teď? Musím to zvládnout, už kvůli té malé. Kéž by to byla scéna ze špatného románu. Jenže tohle byla skutečnost.
Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Za pomoci medikamentů jsem okamžitě přestala kojit a ocitla se v kolotoči: komise, operace a chemoterapie. Neměla jsem prs, ztratila jsem vlasy, bylo mi zle, ale měla jsem velikou oporu v manželovi a dětech. Opakovala jsem si stále, že co mě nezabije, to mě posílí.
Rekonstrukce prsu
Nezabilo mě to. Vlasy narostly husté a krásné, jizva se zahojila a zase jsme vyrazili na kola a do hor. Ano, neměla jsem kus ženství, a když pominulo bezprostřední ohrožení života, došlo i na tuhle ztrátu. Manželovi nevadilo, že má doma Amazonku, ale přece jen jsem najednou začala přemýšlet o tom, jak by bylo pěkné jít se koupat a mít normální plavky, prostě být zase komplet.
Jednou jsem viděla v televizi pořad o rekonstrukci prsu přenesením břišního svalu a svitla mi naděje. S manželem a dětmi jsme vše probrali, ale nikomu jinému jsem se nesvěřila se svým úmyslem. Nevím, zda by to třeba moji rodiče pochopili. Všichni měli pocit, že mám být ráda, že žiju. Rozhodla jsem se a podstoupila v roce 2002 rekonstrukci prsu.
Byla jsem opět "celá" a pocit to byl bezvadný. A moc jsem si to užívala. Žila jsem jako ostatní, pracovala, sportovala, ale...
Nádor v druhém prsu
Říká se: do třetice všeho dobrého, ale u mě to bylo spíš zlého. Při kontrolním ultrazvuku v roce 2008 bylo opět objeveno "něco" v druhém prsu. Navzdory všem a všemu jsem věřila, že to bude dobré. Nebylo. Bez diskuse a definitivně jsem přišla o druhý prs. Byla to trochu absurdní situace, když mi zůstal jen vlastní tkání rekonstruovaný prs na pravé straně.
Nevzdávala jsem se a zkusila znovu bojovat i o své ženství. Za rok po odstranění prsu jsem podstoupila operační přípravu tentokrát k zavedení implantátu, kterým by se levý prs mohl vymodelovat. Nastaly však komplikace, rána byla odumřelá a pobyla jsem si poměrně dlouho v nemocnici. Muselo se reoperovat a lékař měl obavy, zda vůbec bude možné implantát aplikovat.
Naděje slábla a v lednu letošního roku zhasla úplně. Byla jsem z toho smutná, ale ne zoufalá. Pomalu jsem se s celou situací smiřovala a říkala si, že to tak asi má být.
Jak použít vlastní tuk
A pak mi život přihrál jedno setkání. Ani nevím proč jsem na jaře vyhledala plastického chirurga, abych se přece jen definitivně utvrdila v tom, že obě prsa mít nikdy nebudu. Potřebovala jsem to nejspíš slyšet z více úst.
Doktor Roman Kufa neměl dobrou předpověď pro implantát, ale zmínil ještě jednu možnost, a to je využití vlastního tuku. Samozřejmě jsem už dříve slyšela o výplni prsu tukovou tkání, ale protože by se u mě jednalo o poměrně velké množství, celou věc jsem tehdy pustila z hlavy.
Dnes jsem čtyři týdny po operaci, kdy mi byl proveden zákrok, ve který jsem ani nedoufala. A jsem nadšená. Opravdu. Po konzultaci jsem věděla, že výsledek je nejistý, že je možné, že se nepodaří dosáhnout stejného tvaru a velikosti a že moje projizvená tkáň všechno ještě zkomplikuje. Ale šla jsem do toho s velkou nadějí a děkuju operatérovi, že to riskl se mnou.
Zhubla jsem na břiše
Operací mi ubyl tuk na břiše a v místě prsu se mi rýsuje prso nové. Jsem sama překvapená, co se mnou operace udělala, jak mě to nakoplo. I nejmladší dcera mi říká, že se jí zdám sebevědomější a usměvavější, že se lépe oblékám. Prostě se cítím skvěle, i když to je vlastně ještě nedokončený příběh, protože vytvořit prs pomocí vlastního tuku vyžaduje vícero opakování, a jak to přesně dopadne, se teprve uvidí.
On ale není důležitý cíl, nýbrž cesta. A já musím říct, že jsem na té cestě poznala, jak bezvadného mám manžela a děti. Jak výborné mám kamarády, kteří při mně stáli. Poznala jsem i citlivé a chápající lékaře. Pomohli mi překonat ty chvíle, kdy jste najednou tak blízko tomu nejhoršímu. A pomohli mi zpět vrátit pocit, že jsem normální ženská.
J.V., 56 let, 3 děti, vdaná, pracuje jako dispečerka kamionové přepravy
