Proč jste se rozhodla vstoupit do politiky?
Politika mě lákala už před patnácti lety po vysoké škole, kdy jsem se rozhodovala, co dál. Nakonec jsem po krátkodobém zaměstnání začala podnikat a náhodou jsem se seznámila s bývalým starostou Prahy 5, architektem Petrem Syrovým. Ten mě získal na svou stranu svými názory a přesvědčil mě ke vstupu do místního sdružení ODS Hlubočepy. Věděla jsem ale, že chci dělat něco, co ovlivní tehdejší situaci ve státě. V roce 1997 probíhala krize vlády, Václav Klaus musel rezignovat, byla úřednická vláda…Tohle všechno mě vedlo k tomu, že jsem chtěla vstoupit do ODS a zastupovat ji.
A co náhlý skok z komunální politiky do Bruselu?
Ono to nebylo tak najednou. Já bych bývala šla ráda již dříve. Ta situace dlouho zrála. Každý vývoj v politice má hodně hráčů a já jsem rozhodně nebyla nejdůležitějším. Mým cílem bylo původně dělat parlamentní práci v Čechách. Jenže jak se říká, je hodně povolaných, málo vyvolených. Politika je o kompromisu, konsenzu, o té cestě. Já jsem přesvědčená, že cestu by si člověk měl vyšlapávat dlouhodobě, ať už v komunální nebo celostátní politice. Můj čas nastal až v roce 2009, a že to přišlo přímo z komunální politiky, je věc celkového vývoje ODS a jejího postavení na politické scéně.
Měla jste velkou kampaň po celé Praze, tehdy se o tom hodně mluvilo. Jak to vzniklo?
Já ani nevím. Najali jsme na to agenturu, protože s tímto nemám vůbec zkušenosti, tak jsem si nechala poradit. Já jsem třeba na začátku moc nesouhlasila s jednou fotografií.
Na jedné jste měla dost výrazné vnady.
Přesně, to je ona. Nakonec jsem ale na všechno kývla a nechala jsem to v jejich rukou. Byla jsem tehdy na devátém místě a čekalo se, že se do Bruselu z kandidátky dostane tak šest lidí. Byla jsem devátá a dostalo se nás devět, takže to bylo o prsa.
Možná o ta prsa na tom plakátu…
Snad ne jenom o ně (smích). I když je pravda, že jsem za plakát sklidila hodně pochvaly.
Europoslankyně Andrea Češková na svém předvolebním billboardu.
Hovořilo se i o financování kampaně. Šlo to všechno z vaší kapsy?
Samozřejmě ne. Byli tam sponzoři, pomáhala mi také velká spousta známých. Ti lidé mi věřili, znali mě a hodně mi pomohli.
Co konkrétně děláte v Evropském parlamentu?
Byla jsem nováček, většina kolegů už byla zaběhnutá ve svých kolejích a člověk nerad odchází od rozdělané práce. Tak jsem si částečně vybrala, částečně jsem byla umístěna do Výboru pro gender otázky, říká se mu výbor Femme. Nakonec jsem ráda, je to velice zajímavá oblast. Výbor pro rozpočtovou kontrolu je oproti Femme až nudná politika, schvalujeme účty ve všech rozpočtových kapitolách a všem agenturám.
O čem se jedná ve výboru Femme?
Jde například o to, jakým způsobem je zacházeno s rodinnými příslušníky evropských občanů, kteří se stěhují za prací. Podle platných mezinárodních smluv i výkladu Komise by všichni měli mít ve všech státech stejná práva a možnosti. Problémů řešíme samozřejmě víc.
Vizitka
|
Považujete se za feministku?
Já sama ne. Jestli moje okolí, to nedokážu říct (smích). Nikdy jsem nad tím vlastně ani nepřemýšlela.
Tak za emancipovanou ženu?
To určitě. I když v porovnání s některými kolegyněmi v Bruselu vůbec ne. Spousta věcí není v Česku vnímána tak automaticky svobodně. Já jsem se třeba setkala s obrovskou kritikou za to, že se mi narodilo dítě po zvolení. Kolegyně z jiných členských států si nosí děti až do hlasovací místnosti a nikdo s tím nemá problém. Vídám kolegyně s bříškem, taky to nikomu vadí. A v Čechách to vypadalo, jako by to problém mohl být. Když muž dosáhne funkce a má malé děti, tak je to v pořádku. Pokud je to žena, tak je to stále velkou částí společnosti vnímáno negativně. V tomhle směru mám tedy určité vyhraněné názory.
Kritika vznikla proto, že si lidé mysleli, že jste svoje těhotenství během kampaně tajila.
Ale já jsem ho netajila, vždyť to každý mohl vidět! Já jsem ho rozhodně neskrývala a není pravda, že by o těhotenství hodně lidí kolem mě i z ODS nevědělo. Ale zároveň to považuji za svoji soukromou věc. Kolegyně v Evropském parlamentu, které mají také malé děti, nikdy neměly podobný problém. A těhotenství také považují za svou soukromou věc. Pokud se rozhodnu to někomu v dobrém říct, tak proč ne. Ale abych někde veřejně vystoupila a řekla: Promiňte, já jsem vaše evropská poslankyně a já jsem teda těhotná, tak to teda rozhodně ne, s tím nesouhlasím. Nerada bych urazila úplně všechny, narazila jsem i na velmi příjemné reakce v tisku, které se mě zastaly. Tak snad to není tak špatné.
Myslíte, že kdyby se vědělo o vašem těhotenství, bylo by to v kampani nevýhodou?
To nevím, to už si nedovedu zpětně představit. Ta situace nastala a pro mě nebylo řešením ani odstoupit z kampaně, ani vzdát se dítěte. Myslím, že to byla moje věc. A kromě jednoho zasedání v létě před porodem jsem kvůli svému těhotenství nic nevynechala.
Takže jste nenastoupila na mateřskou?
Ne. Tu jsem nenastoupila ani s první dcerou Kačenkou, když jsem podnikala. Nenastoupila jsem na mateřskou, protože jsem nechtěla. Vzala jsem malou Kačenku ve třech týdnech s sebou do kanceláře a pomocí telefonu a notebooku všechno vyřídila. Klienti to naprosto akceptovali. Podle definice Světové zdravotnické organizace má žena právo na prosazování svých sexuálních a reprodukčních práv, což by mělo platit po celém světě a já s tím souhlasím.
Andrea Češková s dcerou
Dcery poslankyně Andrey Češkové
Vychováváte dcery ve stylu genderové rovnosti?
Co se týče barev, tak už jsme růžovou zakázali i babičce (smích). Jenže když přijdete do krámu, tak se vás zeptají: holčička, nebo chlapeček? A podle toho vám předloží růžovou a modrou nabídku oblečků. U nás doma to ale takhle rozdělené není. Třeba partner hrozně rád vaří, takže je v kuchyni vidět hlavně on. Snažíme se v povinnostech navzájem střídat, ono to jde tak nějak samo od sebe. Záleží hodně na tom, jak byl člověk vychován, podle toho má tendenci se chovat. Já mám velmi moderní maminku, takže pro mě je hodně věcí v oblasti rovnosti pohlaví úplně automatických.
A hrají si dcery spíš s panenkami, nebo s autíčky?
Záleží na tom, co jim dáte. Kačenka i Anička berou do ruky úplně stejně miminko jako autíčka. Mají autodráhu, vláčky, teréňák na dálkové ovládání, ale i kuchyňku s hrnci a kočárek. Obojí je těší stejně. Podle mě člověk nesmí dítě omezovat na jednu stranu, ale nechat ho si vybrat z celé škály hraček.
Očima autorkyAndrea Češková se dlouho rozhovorům s novináři vyhýbala, zřejmě proto že se jí většinou vyptávali na starostu Prahy 5 Milana Jančíka, který za sebou má několik skandálů a podezření z korupce, a se kterým si proto asi nepřeje být v médiích příliš spojována. Zpočátku bylo vidět, že je trochu nervózní, a když jsem se ptala na okolnosti její kampaně, ještě znervózněla a téma opustila. Po hodinovém rozhovoru se mi zdála jako milá žena s vyhraněnými názory, pro kterou je prioritou rodina, což se u političek tak často nevidí. Taky je šetřivá, jak dokazovala zima a téměř tma v její kanceláři v Evropském parlamentu v Bruselu, za což se mi omlouvala. |
Jak zvládáte práci pro Evropský parlament, která obnáší hodně cestování, se dvěma malými dětmi?
To cestování je nejhorší. Vždycky říkám, že bych přestěhovala Evropský parlament do Prahy. Cestování je strašná ztráta času. Ať děláte, co děláte, pokud napadne sníh, tak se vůbec nikam nedostanete. Minule jsem se ze Štrasburku do Bruselu cestovala 10 hodin! A to jsem ještě měla štěstí, někteří kvůli sněhové kalamitě seděli v Bruselu i přes Vánoce. Do Štrasburku beru děti s sebou, dá se tam dojet autem, máme tam kousek za městem vždy pronajatý byt, je tam dětské hřiště a hezká příroda.
Chodí do školky?
Ta je naštěstí přímo v Evropském parlamentu ve Štrasburku. Má ale jednu chybu: každá vychovatelka mluví na děti ve svém rodném jazyce. Minule tam byla moc milá učitelka, ale na Kačenku mluvila španělsky, byla z toho dost špatná, protože jí nerozuměla ani slovo. To je podle mě pro malé děti dost matoucí. Brusel je v tomto ohledu horší, je to město, v němž pro děti moc zábavy nenajdete. Takže zapojuji babičky, partnera, sestru…
Takže partner pomáhá vydatně?
Musím říct, že jo. Partner respektoval, že práce v Evropském parlamentu byla moje životní šance.
Co dělá?
On dělá několik věcí, má vlastně svobodné povolání. Už proběhlo v médiích, že je herec. K tomu ještě podniká, má vinotéku, protože máme oba rádi víno. Takže jeho povinnosti nejsou úplně pravidelné a dají se dopředu naplánovat. Ale není to jenom na něm, velmi mi pomáhá i sestra a maminka.
