S manželem jsme se seznámili před třemi lety. Jsme oba rozvedení a oba máme děti z minulých manželství. Naši starší kluci se hlásili na stejnou střední školu, a když jsme na ně před školou čekali, jak dopadli u přijímaček, dali jsme se do řeči.
Petr mne zaujal na první pohled
Petr se mi líbil od prvního okamžiku. Byl takový klidný, empatický, zkrátka na mě působil přímo blahodárně. Můj exmanžel byl totiž hrozný pruďas, cholerik a když si začal své občasné vzteklé nálady vybíjet i na dětech (nemlátil je, to nikdy, ale často na ně řval za každou pitomost), požádala jsem o rozvod.
To Petr je úplně pravý opak, neskutečně mi imponovalo, jak mluvil o svých dětech. Už z prvních vět jsem pochopila, že je to prototyp starostlivého otce. Tím mě dostal. Vůbec nevím, kde se to ve mně vzalo, ale já ho úplně normálně sbalila, pozvala jsem ho na kafe a on přijal.
Byla jsem už dva roky sama a on byl typ muže, kterého jsem hledala. Muže, který žije pro rodinu. Ne, že bych se už viděla po jeho boku jako jeho žena, tak daleko jsem opravdu nedohlédla, ale bála jsem se, že se rozloučíme a už se nikdy nepotkáme.
Po pár týdnech schůzek se mi Petr přiznal, že jsem mu to hrozně ulehčila. Taky tenkrát poprvé uvažoval, že mě někam pozve, ale bál se odmítnutí a zároveň i toho, že se třeba před tou školou vidíme naposledy.
Vzali jsme se
Po první schůzce následovaly další a za třičtvrtě roku jsme se vzali. Nechtěli jsme spolu jen tak žít na hromádce, protože se mnou bydlí moje děti a Petrovi to připadalo nevhodné.
Jeho děti žijí se svou matkou. Ona tenkrát od Petra odešla, dala se dohromady se svým kolegou z práce, ke kterému se nastěhovala.
Petr po rozvodu prodal jejich společný byt, s manželkou se vypořádal a sám si pořídil dvougarsonku. Tu po našem sňatku pronajímal a bydlel u mne v třípokojovém bytě (byt byl můj už před svatbou s prvním manželem). Jeho dvě děti u nás občas přespávají. Naštěstí si rozumí s mými syny, takže je u nás často hodně veselo.
Na Petrovi se mi také vždycky hodně líbilo, že o své první ženě nikdy neřekl nic špatného. Velmi mu ublížila, ale je to matka jeho dětí a on jí prý všechno odpustil. Pochopila jsem, že jeho povaha, která mně imponuje, ji naopak dost iritovala. Podle toho, jak o ní občas mluvil i podle toho, co jsem se dozvěděla od jeho dětí, je Petrova bývalka tak trochu nepraktická hysterka. To jsem asi trochu přehnala, ale to, jak se chová teď, mým představám o ní jen nahrává.
Exmanželka se vrátila
Před půlrokem se Petrova ex rozešla se svým přítelem a najednou stála před problémem, kam i s dětmi půjde. První, komu zavolala, byl pochopitelně Petr. A ten jí okamžitě nabídl svou dvougarsonku, za bydlení nic od ní nechtěl, jen aby hradila služby, vodu, elektřinu. Své protesty jsem spolkla, ostatně je to jeho byt a mně na domácnost dává dost. Také jsem chápala, že nejde jen o jeho bývalou, ale i o děti.
Protestovat jsem začala ve chvíli, když mu tak dvakrát třikrát týdně volá a stěžuje si, že se jí něco v domácnosti porouchalo. Jednou nesplachoval záchod, podruhé nesvítilo světlo v koupelně, potřetí jí nešla televize. Petr se pokaždé sebral a jel to řešit.
Poprvé, podruhé i potřetí jsem mlčela. Pak jsem začala mít narážky, křičela, že já jsem teď jeho žena a jeho doma je u mě a ne u ní, ona ať si zavolá instalatéra nebo opraváře televizí. Petr mě ale vždycky uzemnil, že jí přeci nemůže pomoc odmítnout, že je Ilonka v nesnázích a jeho povinností je, aby jí pomohl. Když jsem mu udělala žárlivou scénu, že se bojím, že ho jeho bývalka chce zpátky, urazil se, že to by Ilonka nikdy neudělala a on miluje jenom mě. Nikdy by mě neopustil, tak co prý vyvádím. Na to opravdu nemám slov.
Teď nevím, jak z toho ven. Kdykoliv Ilonka zavolá, že něco potřebuje, Petr jí běží pomoci. Jak tak nad tím přemýšlím, funguje, jako kdyby měl dvě rodiny. Je fakt, že já jsem ta hlavní žena, se mnou se miluje, tráví volné chvíle, pomáhá v domácnosti, jezdí na dovolenou, chodí na výlety. Iloně pomáhá s chodem domácnosti, zařizuje, co potřebuje, vozí ji na velké nákupy, stará se i o děti. Tento víkend mi oznámil, že Ilonka potřebuje vymalovat byt a on mi dopředu říká, abych s ním nepočítala, celý víkend nebude doma. Ale na noc prý přijde...
Petra mám velmi ráda, je mi s ním dobře, ale jeho poskakování kolem bývalé ženy už dlouho nevydržím. Prosím, poraďte mi, co mám dělat. Mám mu dát ultimátum, buď se dál bude chovat jako doposud a pak, ať si sbalí kufry a nastěhuje se ke své bývalé, nebo se svou péčí definitivně skončí a zůstaneme spolu?
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 20. prosince 2010. Anketa je uzavřena.
názor psycholožkyDobrý den Evo, vaše situace je dost napjatá a taky celkem běžná. Je opravdu těžké hledat hranici, kde ještě pomoci a kde už situaci chápat jako manipulaci nebo využívání. Váš manžel zřejmě zatím všechny situace s Ilonou vyhodnocuje jako možnost pomoci jí a dětem, možnost být potřebný a užitečný. Vaši hranici to už však dávno překročilo. Máte obavu o to, že manžela ztratíte. Opravdu si nemyslím, že by ultimátum nebo výčitky něčemu napomohly. Dokážu si představit, že má váš manžel stále ještě pocit, že opravdu nedělá nic špatného. Důležité je, že vy cítíte, že jste stále na prvním místě. Zkuste v sobě vyloupnout ještě trochu trpělivosti a zaměřte se na své pocity. Zkuste manžela neobviňovat, ani mu neklást požadavky. Seznamte se s tím, co s vámi celá ta situace dělá pocitově. Zkuste to udělat v moment, kdy na sebe budete mít čas a kdy pro to bude prostor. Zkuste si i rozmyslet, jak byste si přála, aby manžel s exmanželkou fungoval. Zkuste mu to představit, ale ne jako ultimátum, ale jako fantazii něčeho, v čem by vám bylo dobře. Když se bude jednat jen o vaše pocity, přání a fantazie, nebude se muset váš manžel zuby nehty bránit a možná nahlédne vaše vnímání situace. Pak nechte i jeho o tom volně mluvit. Možná tak dojdete k vzájemnému pochopení a nastavení určitého kompromisu, nebo rytmu, který by vyhovoval vám oběma. |
