Jak se stane, že si hodně mladá a skoro nezkušená Češka založí kapelu ve Francii?
Já ji vlastně nezaložila. Kluci ji už měli a já je chodila poslouchat. Pak jsem se jich zeptala, jestli bych si s nimi mohla zazpívat a nějakou dobu jsme spolu zůstali. Potom se moje demo dostalo do rukou francouzských producentů, zalíbilo se jim a podepsali se mnou smlouvu na čtyři desky. Singly se hrály hodně v rádiu a později se mi podařilo vystupovat i s jinými umělci, a to třeba ve slavné Olympii v Paříži, kde předtím zpívala i Edith Piaf nebo Vanessa Paradis.
Do Paříže jste odjela ještě skoro jako dítě, neměla jste strach vydat se do cizí země a bez rodičů?
Bylo mi 14 a já si říkala, to je super, budu bez rodičů a těšila jsem se na to jako malá holka, co bude bez dozoru. Po několika měsících se mi to už tak nelíbilo, začalo se mi stýskat a bylo mi smutno.
Před dráhou modelky, o které sní miliony dívek, jste dala přednost raději zpívání. Modeling Vás nebavil?
Modeling mi nebyl blízký. Jsou holky, co je to baví, ale já se na to nehodila a brzy jsem zjistila, že prostě patřím jinam. Teď o tom píšu i knížku. Jsou v ní různé příběhy, které jsem jako modelka zažila, ale i historky mých kamarádek. Je to takové povídání pro začínající modelky, ale třeba i pro jejich mámy, aby věděly, co takový svět vůbec obnáší, než do něj po hlavě hupsnou jako já. Trochu je to varování, ale jsou tam i příběhy holek, kterým se podařilo v modelingu zazářit.
Jste v kapele jediná žena, nezlobí vás kluci? A jak to funguje, když spolu trávíte několik dní, nemáte někdy třeba "ponorku"?
Kdyby mě zlobili, nezaložila bych s nimi novou kapelu s obrovským projektem, který teď chystáme, ale zatím to je tajemství. Můžu jen prozradit, že budeme zpívat česky. Teď jsme ve fázi příprav a trávíme spolu opravdu hodně času ve studiu a někdy se ta ponorka trochu projeví, ale není to tím, jestli to jsou kluci nebo holky, prostě to je spíš přetažením. Možná by to chtělo odjet někam na dovolenou, jinak se zabijeme.
Natočila jste také klip se známým francouzským hercem Pierre Richardem, kterého všichni určitě znají jako blondýna s červenou botou, je tak vtipný jako na plátně i ve skutečnosti a jak se Vám s ním pracovalo?
Je úplně neuvěřitelný a stejný jako ve filmu. Roztěkaný stresman, kterému se dějí zvláštní historky. Jde a zakopne a přitom si s vámi pořád povídá, pokaždé mu něco upadne, zapomíná, s kým si dal schůzku. Je to ale moc inteligentní člověk s velkým rozhledem, povídali jsme si spolu o hudbě, protože i jeho synové jsou muzikanti. Pracovat s ním byla skvělá zkušenost, ale měla jsem před ním obrovskou trému, což je vidět i ve videoklipu. Kamarádi mi pak říkali, že tam jsem taková ztuhlá.
Píšete i texty. Kde berete múzu a jak si čistíte hlavu?
Múzu čerpám z toho, co prožívám a jak se cítím, je to o pocitech. Je to, jako když přijdete domů a vyprávíte svojí mámě nebo příteli, co jste zažila. Já se svěřuju papíru. Hlavu si čistím procházkou v lese. Vůbec jsem netušila, že tohle mě potká už v mém věku, ale odejít z hektického světa do ticha a klidu je opravdu příjemný pocit. Také mám dvě kočičky a je fajn přijít domů, kde na mě čekají a civí na mě s těma svýma ksichtíčkama a pak se mazlikujeme. Úplně je miluju a pokaždé mám chuť je sníst.
Určitě Vám každý lichotí, jak jste atraktivní. Trpí i hezké holky jako Vy nějakým komplexem?
Naučila jsem se žít s chybami, které mi dřív vadily, ale teď už jim nepřikládám váhu. Prostě jsem se smířila s tím, že mám odstáté uši, malá prsa a velká kolena. No a co. Nemám čas trávit spoustu času před zrcadlem, ale když někam jdu, tak jako každé ženské mi nějakou dobu trvá, než se sebou něco udělám.
Mluvíme tu o kráse, a přestože jste byla modelka, režisér Tomáš Krejčí Vám nabídnul roli strašidla, dokonce spíš takového Zombie, neurazila jste se?
Naopak, jsem nadšená. Ta role, to jsem přesně já – bílá pleť, černé vlasy, tak trochu holčička z filmu Kruh. Natáčení si užiju, ale nejsem herečka, tak uvidíme, jak to dopadne. V každém případě se na to hrozně těším.
Máme tu prázdniny, dobu dovolených, chystáte se někam?
Jak už jsem řekla, teď pracuju na novém projektu, takže na dovolenou čas nemám. Původně jsem plánovala cestu do USA, kam bych se moc ráda podívala, protože jsem tam nikdy nebyla, ale nevím, jestli to letos vyjde.
Máte nějaké přání, které byste si chtěla splnit?
Mám už jen dodatková přání, protože moje největší sny jsem si už splnila a plním si je vlastně pořád – dělám muziku, co mě baví, přičichla jsem k filmu, píšu knížku, co víc si můžu přát? Jsem za to vděčná a denně děkuju Bohu.
