Ukázku z alba najdete v audiogalerii.
Celá Anglie je z těhle ještě ne ani dvacetiletých cápků v naprostém transu. A přitom se o nich ví teprve pár měsíců. Týdeník NME dal téhle desce deset hvězdiček z deseti a všichni jsou přesvědčení, že Arctic Monkeys aspirují na hrdiny ráže Oasis, The Smiths nebo Clash.
Vzhledem k těmto okolnostem se buď můžete podvolit té vlně nadšení a užívat si pocit, že i vy si frčíte na nejžhavější britské kapele, nebo se naopak zaseknout, že podobná šílenství už tu byla tisíckrát a že do pár let i tihle kluci zmizí v archivech jako další mediální rychlokvaška.
Na to, jak to dopadne, bych si zatím nevsadil. Whatever People....je jistě dobrá deska. Arctic Monkeys si vás získají hned v prvním songu. Mají energii, jiskru, jsou syroví, zároveň ale chytlaví a skvěle jim to hraje.
Mají v sobě sympatickou post-teenagerskou frackovitost, ale ne aroganci. Mají výborné texty – civilně opravdové a ze života, žádná falešná romantika a slovíčkaření. Něco jako The Streets v kytarové verzi.
Jdou k jádru věci, stejně jako jejich muzika. Celá deska je zábavná, nabušená, strhující. Je v něčem problém? Vlastně ne. Ale na to, aby se stali opravdovými klasiky, jim zatím chybí jediná věc – osobitost.
Kromě skvěle nakřáplého vokálu Alexe Turnera nemají nic, o čem by se dalo říct, že je to jejich typický poznávací znak. Nechci být tatík, co bude jen tvrdit, že všechno už tu bylo a vytahovat na ně Sex Pistols nebo The Kinks.
Jestli se ale mají stát skutečně trvanlivými hrdiny britské scény, bude to chtít do budoucna něco víc, než jen variace s přívlastky jako "rychlejší The Strokes" nebo "sehranější The Libertines". To ale nic nemění na tom, že Whatever People... je dobrá deska, při jejímž poslechu si bude připadat setsakramentsky... cool.
Arctic Monkeys - Whatever People Say I Am, That's What I'm Not
Domino/Day After, délka CD 41:03
Nej skladby: When The Sun Goes Down, I Bet You Look Good On The Dancefloor, A Certain Romance
Hodnocení Filter: 
