Od moderování počasí se dostal ke sportovním novinám. Jak sám říká, sportu v Česku rozumí každý chlap, a tak má dostatečnou kvalifikaci. „Tohle je určitě lepší, protože při tom nováckým počasí je dost pohybu, kdežto při sportovních novinách sedím za stolkem a je to pro všechny zúčastněné daleko komfortnější. Nejen pro mě, ale i pro štáb,“ míní moderátor.
Kvůli jeho návratu na televizní obrazovky se muselo upravit vysílací studio. „Nebylo to jednoduché, ale jsem tam. Mně to obrovsky pomáhá. Ten pocit, když jsem se téměř po roce vrátil do televize, to bylo jako návrat domů. Když se opravdu nade mnou rozsvítila červená a všechno ve studiu se zhaslo, kromě toho bodla (bodového světla, pozn. red.) na mě, to by se ve mně krve nedořezal. To byl okamžik, na který nezapomenu nikdy,“ prohlásil.
Byl to šok
Když se moderátorův stav po úspěšné transplantaci ledviny zkomplikoval, vyslechl si od lékařů nepříjemnou zprávu o poškození míchy. „Byl to obrovský šok, protože jsem šel původně na transplantaci. Ta proběhla skvěle. Po ní prostě nastaly komplikace, zákrok proběhl skvěle, ale potom se to bohužel zvrtlo a místo toho, abych byl fit, tak je to zatím takhle. Očekával jsem, že to dopadne úplně skvěle a dopadlo to úplně špatně,“ prohlásil.
Michal Jančařík trpí od dětství vážnou nemocí ledvin. Po náročném životním období a velkých problémech, kdy se ledvina mnohonásobně zvětšila a loni v létě praskla, přišla dobrá zpráva v podobě transplantace. Tři dny nato se dostavily komplikace a Michal byl odkázán na invalidní vozík. Absolvoval rehabilitace v Kladrubech i v Berouně. |
Michal Jančařík také prozradil, že poslední výsledky vyšetření lékaře moc nepotěšily. „Doktoři nejsou příliš optimističtí. Z aktuální magnetické rezonance nadšení nejsou a já také ne. Neznamená to, že je to definitivní, ale ta prognóza od neurochirurgů, ta perspektiva není příliš optimistická. Ale věřím, že zázraky se dějí a že to ještě dáme dohromady,“ řekl.
„Tohle když doktoři člověku sdělí, tak ho to nepotěší. To je jasné. Na nějakou dobu mě to dostalo zase dolů, než jsem se z toho otřepal. Než mi zase jiní doktoři z toho malinko pomohli ven. Neurochirurgové to vidí ze svojí stránky, ale zase nemusí vědět všechno. Je to úzká specializace.“
Nyní se zabývá akupunkturou, která mu pomáhá. Jezdí na kraniosakrální terapii, hodně cvičí a snaží se i meditovat. „Samozřejmě ten základ toho všeho je pozitivní mysl, kterou se člověk snaží držet, i přesto že mu řeknou, že ta perspektiva není úplně růžová. Vždycky, když se ráno probudím a říkám si, jéjej zase jsem se probudil do toho špatného snu, třeba mi to chvilku trvá. Ale už jsem se s tím naučil zacházet. Myslím to, že se z té negativní nálady třeba přeorientovat na tu pozitivní a neztratit ten den nějakými pochmurnými myšlenkami. To prostě nejde. To bych si vyčítal,“ prohlásil.
Za slzy se nestydím
„Samozřejmě byly i slzy. Bez toho to určitě nejde. Ono to pomůže. Člověk se uvolní a může jít zase dál. Já se za slzy nestydím a myslím, že by bylo i nezdravé, kdyby ty slzy nebyly,“ řekl moderátor.
„Přichází situace, které tě vykolejí, už si myslíš, že to nějakým způsobem zvládáš a pak zjistíš, že třeba něco nejde, něco nemůžeš. Nebo přijdou děti a chceš s nimi něco dělat a teď to nejde, tak tě to naštve a tak dále. Je to život.“
Moderátor o svých problémech natočil s Karlou Mráčkovou pro Novu sérii reportáží, kterými chtěl lidem přiblížit svět vozíčkářů. „Když jsem sám do toho spadnul, tak jsem nevěděl vůbec nic. Překvapilo mě, že i doktoři v Plzni ve fakultce toho moc nevěděli, tím, že je ta medicína roztříštěná a každý se věnuje tomu svému. Z JIPky jsem šel do Kladrub a vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu, což bylo docela nepříjemné,“ prozradil.
Michal Jančařík je pořád hodně vytížený. Kvůli aktuální situaci rekonstruuje dům, moderuje sportovní noviny, dabuje, v Kladrubech a Berouně mívá čtení pro vozíčkáře a v plzeňské Velké synagoze organizuje také koncerty. Ten nejbližší bude 14. prosince a vystoupí na něm Hradišťan s Jiřím Pavlicou.
„Je to také terapie. Člověk se musí snažit něco dělat, zvlášť ve chvíli, kdy mi žádný důchod nepřiznali, tak musím pracovat. Je to opravdu terapie, když si takhle zajedu každé pondělí na Novu a potom řeším synagogu nebo jedu dělat dabing, který jsem začal dělat a nikdy jsem to předtím nedělal. To vozíček mi otevřel tuto možnost. Dříve to nešlo a teď ho mohu (dabing, pozn. red.) se svým strejdou dělat na České televizi. To je skvělá věc a nesmírně mě to baví,“ dodal.
