Co vás přivedlo k výrobě čokolády?
Já si takovou svoji čokoládovou terapii aplikuji již mnoho let. Čokoládu miluji, takže tento můj osobní projekt vznikl hodně spontánně během druhé vlny koronavirové pandemie. Byla jsem doma, nudila se a říkala si, že je to něco, co by mohlo i lidem trošku pomoci, povzbudit je. Pro mě je to ten nejlepší zdravý doping.
Dala jsem se dohromady s úžasnou čokoládovnou tady v Praze. Nikdy jsem si nemyslela, že budu mít svoji vlastní čokoládu, a jsem strašně ráda, že jsem s tím začala. Obzvlášť v této době, kdy jsme všichni zavření doma na home officech, mají právě malé každodenní rituály mnohem větší hodnotu. Každé odpoledne se těším, že si dám svoji čokoládovou terapii, dám si k tomu kávu, posedím si, spojím se sama se sebou. Udělám si čas na sebe. Je tady opravdu široký výběr, já jsem to pojala podle sedmi čaker na sedm dnů.
Vymyslela jste to na základě nějaké speciální kultury?
Všech sedm čokolád je podle sedmi čaker. Je to terapie podle různých nálad, a také na sedm dnů, takže vás to neomrzí. Moje nejoblíbenější je zelená, srdeční čakra, která se jmenuje Láskyplná. Je to mléčná čokoláda s růží a jahodami. Ale pak mám třeba pro fajnšmekry hořkou s chilli, je to první a základní čakra, Odvážná. Pak je tu třeba další z mých oblíbených, pátá čakra komunikace, kterou jsme nazvali Pravda. Ta je s borůvkami, což jsou antioxidanty jako čokoláda obecně, používá se i na zvýšení libida.
Modelky samy o sobě moc nejí, a když nejí, tak jsou náladové. Ale vaše mlsání je právě proti náladovosti.
(smích) Náladu tady taky máme! Třetí čakru. Náladovost je něco, čím můžou všichni, co mají rádi čokoládu, svoje pocity povzbudit a trošku se vyladit a zharmonizovat. Proto ta moje čokoládová terapie vznikla. Abych tady to poznání, které jsem si několik let aplikovala doma sama podle sebe, mohla sdílet s veřejností, přáteli, blízkými. Musím říct, že Ondřej, který nemá rád sladké, mi zakázal tu čokoládu domů nosit, protože ji prostě zbožňuje. Úplně tomu propadl.
Ono se mu povedlo zhubnout a vy jste mu tím sladkým trošičku nabourala plány…
Přesně tak. Moc se mu to nehodilo do karet. Vždycky, když je to doma, tak to okamžitě zmizí. Já jsem schopná za večer také sprásknout dvě tabulky.
Letos je to patnáct let, co jste vyhrála Miss World. Chystáte k tomuto výročí něco?
Letos toho chystám hodně, byť je doba, jaká je. Ale těším se na to, nenechám se tím nějak zastavit. Letos je to patnáct let a já jsem si k tomu výročí nadělila knížku. Měla by vyjít v květnu a křest, doufejme, bude také v květnu, případně na podzim. Uvidíme.
Už během první jarní vlny jsem se doma prohrabávala deníky, které jsem si psala od základky, pak také v období Miss World i po něm, až do dneška. Říkala jsem si, že je to místy docela dobré čtení a zajímavé, takže by stálo za to vydat to i knižně. Budu doufat, že by to mohlo třeba někoho inspirovat a nebo že se třeba pobaví jako já. Hlavně tedy nad fotkami. No a když ani to ne, tak že si tím třeba doma podepře almaru. (smích)
Je to vážně nevážná kniha o všehochuti života. Teď jsem měla v prosinci Kristova léta, což byla příležitost se ohlédnout zpátky a udělat něco výjimečného. Takže k patnáctému výročí vznikne celá řada projektů. Doprovodná akce s knížkou bude podpořena ještě dalšími projektíky, bude vycházet moje káva Iconic Coffee, je tam krásná svíčka by Taťána a podobně.
Miss ČR a Miss World 2006 Taťána Kuchařová (30. září 2006)
Jak zpětně reflektujete rok 2006?
Byla jsem asi hodně odvážná vzhledem k tomu, že mi bylo osmnáct. Ale kromě toho tam byla i pokora. Pro mě to byla obrovská škola života. Byl to zásadní moment a start mé dlouhotrvající a úspěšné kariéry. Jsem za to velmi vděčná, za všechny lidi a úžasné zkušenosti. Dobré i špatné.
V tomto období mnozí tráví čas v teplákách. Jak jste na tom za poslední půl rok byla vy?
(smích) Já jsem se konečně po týdnu umyla a vykoupala kvůli vám! A převlékla jsem se z tepláků. Ale ne, dělám si srandu. Snažím se nějak udržovat, ale je pravda, že na příjemnou gumu v pase u tepláků jsem si zvykla a nepřevlékám se moc často. Je to taková zvláštní doba. Ale těším se, že to nemůže trvat věčně. Myslím si, že je to dlouhodobě naprosto neudržitelné a že už snad trošku vidíme světlo na konci tunelu.
Z pozice ostřílené modelky se musíte podrobovat ještě nějakému přeměřování? Nebo jste v agentuře, která vám nechává volnou ruku a jde jen o to, abyste vypadala hezky před objektivem?
Snažím se udržovat sama pro sebe, to v první řadě. Pro mě vždycky byla priorita zdraví, kvalitní věci, produkty a pak většinou člověk i vypadá dobře. Ale pokud jde o to přeměřování, už jsem ráda, že jsem ve věku, kdy to nemusím absolvovat. Na mě tenhle metr tolik už neplatí, to ať si užijí mladší kočky. Nemusím mít nutně 90-60-90. To už je dávno, dávno za mnou. Ale snažím se vypadat tak, abych se cítila sama pro sebe dobře a abych byla v pohodě.
Řekla byste, že soutěživost, která je v mládí hlavně o tom vzhledu, se u vás překlenula do byznysu?
Spíše jsem ráda, že jsem úspěch a všechny nabyté zkušenosti mohla investovat do vlastních projektů a do něčeho, co má i jiné hodnoty. Například moje nadace Krása pomoci podporuje seniory už třináct let. Co děláme pro naše seniorské klienty, je strašně důležitá práce. Každý den se přesvědčuji, že to bylo správné rozhodnutí. Nebylo to lehké na začátku a někdy je to náročné i teď.
Pomáháte s nadací seniorům, kteří nejsou počítačově zruční, s registrací na vakcinaci proti covidu?
V současné době pomáháme hlavně s registrací na očkování, protože většina našich klientů žije naprosto v offline světě, vlastně by se ani nedokázali zaregistrovat. Takže je provádíme celým procesem, kolikrát řešíme i doprovody na samotné očkování a tak dále. Jsou za tu pomoc obrovsky vděční. Jak říkám, pokud nemají rodinu, která se o ně postará, tak my jsme často tím jediným kontaktem, na který se mohou obrátit.
Rozčílily vás některé kroky během pandemie?
Doufala jsem, že se zákonodárci trošku poučí z dezinformací, diskomunikace. Jeden den něco platí, druhý den něco neplatí a tak dále. Hrozně se to střídá. Je to opravdu nepřehledná situace i pro nás. Naše klienty vždycky ujišťujeme o tom, co platí, co neplatí, na koho se mohou obrátit v případě, že…
Ten lockdown je strašně dlouhý. To jsme si říkali už na jaře, říkali jsme si to i na podzim. Teď je to už neudržitelná situace, která je na jednu stranu asi i nutná, ale myslím si, že zároveň dlouhodobě už nebude ani platná. Další lockdowny nejsou šťastná situace pro nikoho, ani pro seniory. Vnímají to velmi negativně, stresuje je to.
Proto jsme například podporovali a financujeme vznik celorepublikové bezplatné linky Sluchátko, která pomáhá lidem, na které tento stav dopadá o něco víc. Mohou tam volat všechny osoby, ale i senioři, takže vnímáme, jak to dopadá na jejich zdravotní stav, psychiku. Z průzkumu vyplývá, a je to podložené i lékařsky, že u seniorů, kteří ztrácí sociální kontakty a jsou dlouhodobě v izolaci, je až padesátiprocentní vyšší riziko úmrtnosti. Ty dopady to bude mít možná mnohem větší než covid pandemie samotná, a to je strašný.
Měla jste během uplynulého roku někdy problém s tím, abyste v sobě nacházela optimismus?
Jsem naštěstí člověk, který si umí udržet pozitivní náladu, přístup k věcem. Snažím se k tomu sama sebe hecovat a motivovat. Ale toto období je naprosto nestandardní a prověřilo úplně všechny složky člověka jako takového. Musím říci, že jsem měla určité období, kdy jsem si říkala, jestli tohleto celé vůbec dává smysl, a ptala se, jak dlouho to bude trvat. Protože když se člověk nemá k čemu upnout, nevidí deadline nebo datum, to světlo na konci tunelu strašně dlouho, samozřejmě to ovlivňuje všechno, co dělá, vnímá a vytváří.
Taky jsem si prošla určitou krizí. Třeba Vánoce byly strašně nestandardní a nemohla jsem je trávit doma se svojí rodinou, protože byli nakažení. Museli jsme se izolovat. Je to fakt velmi náročné období i pro mě osobně. Vidím to i u našich klientů, ti to odnášejí nejvíce. Strašně se obávám jedné věci. Jsme možná na začátku velké ekonomické krize, jsme uprostřed obrovské krize lidských zdrojů, zdravotníků, sociálních pracovníků, a navíc jsme před volbami.
Bojím se, že kvůli tady tomu mišmaši všeho a depresivní náladě budou senioři a jejich potřeby to poslední, na co se bude myslet. Trošku se bojíme toho, co přijde dál. Tak jenom doufám, že společnost bude nastavena tak, že budeme držet při sobě a nebudeme se rozdělovat.
