Celý projekt Legie 100, původně medializovaný před dvěma a půl lety (psali jsme o něm zde) pokračuje, jak nedávno uvedli ministr obrany Vlastimil Picek a místopředseda Československé obce legionářské (ČsOL) Jindřich Sitta.
Ale s menší parádou, než se původně myslelo.
Ministerstvo obrany, které původně bylo hlavním koordinátorem projektu, totiž zčásti vycouvalo. Zastřešení nad projektem přešlo na legionářskou obec a resort se stará jen o některé dílčí činnosti, například o péči o válečné hroby, z nichž první dva opravilo v letech 2005 a 2008 ve Vladivostoku a Jekatěrinburgu.
"Když projekt začínal, byly nějaké vize, pak do médií pronikly nesmyslné částky, které zapříčinily negativní vnímání projektu a podnítily obavu z nesmyslného utrácení," vysvětluje si tajemník legionářské obce Jiří Charfreitag skutečnost, že Alexandrem Vondrou vedené ministerstvo obrany dalo na jaře 2012 od koordinace projektu ruce pryč.
Mimochodem, Alexandr Vondra tou dobou čelil kritice kvůli předražené zakázce pro firmu ProMoPro. Jeho motivací tak mohla být i obava z výtek, že "na legie" dává moc peněz.
Stamiliony se scvrkly na miliony
"Na rozdíl od nás a obecně vlády může legionářská obec nalézt i jiné zdroje financování než pouze ze státního rozpočtu," říká mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek s tím, že resort připraví do konce ledna 2014 pro vládu komplexní přehled všech plánovaných aktivit souvisejících s výročím legií. "Jak už plyne z jejího názvu, Československá obec legionářská je v tomto případě pro stát logickým garantem zajištění důstojných oslav vzniku legií," dodává mluvčí.
Podpora odkazu legiíČeskoslovenská obec legionářská založila pro ty, kteří chtějí finančně pomoci připomínce legií, Nadační fond Legie 100 a sbírkový účet č. 107-3040210217/0100. |
V roce 2011 se skutečně mluvilo o penězích v řádu stamilionů. Například tehdejší Vondrův náměstek pro personalistiku Michael Hrbata řekl, že péče o válečné hroby vyjde do roku 2020 téměř na 200 milionů korun. "Nemalé peníze budou stát výstavy, propagace ve školství, mobilní informační centrum či muzeum legií. Film by mohl stát čtvrt miliardy," nastínil tehdy Hrbata.
Legionářská obec k projektu přistupuje výrazně skromněji a drahé součásti projektu škrtá - alespoň prozatím. "Vize o počítačové hře s tématikou legií či o filmu by se pohybovaly v úplně jiných částkách, než s jakými pracujeme. To by se musel přidat větší partner," řekl iDNES.cz tajemník Charfreitag.
Prioritou tak zůstává replika jednoho z vlaků, s nimiž legionáři ovládli Transsibiřskou magistrálu. Za sedm vagonů, za něž zatím zaplatila čtyři miliony korun, obec už rekonstruovala těplušku (ubytovací vagon), polní poštu a zdravotní vagon. Obec chce ještě jeden vagon přikoupit, další dva by mohlo zajistit Slovensko. Tím má Legiovlak projíždět v roce 2020.
Vlak legionářů |
"Všechny vagony jsou z let 1914 až 1948, odpovídá tomu i jejich stav," říká místopředseda legionářské obce Jindřich Sitta. Jeho lidé teď shánějí ještě 6,5 milionu korun, aby dokončený Legiovlak mohl vyjet na české koleje v roce 2014. Přesně sto let poté, co složily přísahu první legionářské jednotky - Česká družina v Rusku a rota Nazdar ve Francii.
"Legiovlak je nejdražším projektem, který nyní realizujeme. Vagony podle původního memoranda měly dodat České dráhy s tím, že my zajistíme jejich vnitřek. To se ale nedařilo, tak jsme je koupili sami. Legiovlak buď vyjede o něco později, až bude hotov, nebo v ne zcela dokončené podobě," plánuje Charfreitag záložní možnosti pro případ, že obec nesežene dost sponzorů.
Přesun prostředků z řádu stovek do jednotek nebo nanejvýš desítek milionů zasáhne i další součásti celé stoleté pocty legiím a může její součásti zpomalit či odsunout na neurčito. V plánu je dokončení obsáhlé mnohasvazkové monografie, výstavy, výukové legionářské centrum v Hotelu Legie či muzeum na Křivoklátě.
Čs. legieJednotky zahraničního vojenského odboje za 1. světové války (1914-1918) o počtu až 100 000 dobrovolníků se vytvořily zejména v Rusku (zárodkem byla Česká družina), Francii (rota Nazdar) a Itálii. Legionáři přebíhali na stranu dohodových vojsk a bojovali proti rakousko-uherské a německé armádě. Pro politiky v čele s T. G. Masarykem byly legie nástrojem prokázání příslušnosti Čechů a Slováků k Dohodě a nároku na samostatný stát v poválečném uspořádání střední Evropy. Legie v Rusku zasáhly do tamní občanské války na straně bílých armád, v bojích s bolševiky ovládly Transsibiřskou magistrálu i velká města Sibiře. Z Ruska nakonec odešly (důvody bylo např. svržení poměrně demokratické sibiřské vlády autokratickým admirálem Kolčakem, nenaplněné sliby o pomoci dohodových armád legiím proti stále větší přesile bolševiků či to, že stát, za nějž legionáři bojovali, už vznikl). Legionáři v chaosu Ruska zůstali funkční silou a spořádaně se evakuovali přes Vladivostok a po moři do Československa. Za první republiky byli elitou společnosti, v osudovém roce 1938 veleli armádě připravené k boji, jakkoliv se jevil beznadějně. Nacisté a českoslovenští komunisté je naopak pronásledovali, jejich odkaz se dočkal rehabilitace po roce 1989. |
Vcelku zdárně jde práce na výstavách, které legionáři chystají s ministerstvem a vojenskými historiky. Čtyři už jsou hotové (můžete sledovat na webu legionářů, zda či kdy zamíří k vám), čtyři další se chystají. Naopak nejvíc útlumem financování ze strany ministerstva podle ČsOL trpí aktivity zaměřené na školy.
"Nepodařilo se naplnit cíle v oblasti výchovy mládeže (...) z hlediska historických souvislostí činnosti legií a jejich významu v boji za samostatné Československo," konstatuje lakonicky zpráva.
Příliš ambiciózní plán na obnovu hrobů
Jiného druhu jsou trable spojené s obnovou válečných hrobů zejména (ale nikoliv výlučně) na ruském území. Právě letos práce v Rusku významně zpomalily a z osmnácti pomníků, které měly být hotové do konce roku, se stihne nanejvýš šest. Spíš než o peníze zde ale jde o domluvu s ruskou administrativou.
"Ty původní plány byly ambiciózní," uznává Pavel Filipek z odboru pro válečné veterány na ministerstvu obrany. "Z asi tří set míst, kde byli legionáři pohřbeni, jsme vybrali padesát nejzásadnějších. Někde nám jde místní samospráva na ruku, někde méně," řekl iDNES.cz a připustil, že v Rusku existují různé internetové iniciativy, které proti připomínce legií protestují. "Nepravdami a snůškou lží se snaží argumentovat, že legionáři byli vrazi a zloději," vysvětluje.
Pro revoluční ruské komunisty byli legionáři smrtelnými nepřáteli a tedy i terčem propagandy. Po vítězství bolševiků ruská historiografie (a návazně komunistická československá) vinila legionáře například ze zcizení ruského zlatého pokladu. Publicista a prezident Památníku Čestná vzpomínka Pavel J. Kuthan nicméně obsáhle argumentuje, že tato verze není pravdivá (jeho text si můžete přečíst).
Filipek také s naději v hlase dodává, že zatímco ještě před pěti či šesti lety byl výraznou překážkou odpor ze strany centrálních ruských úřadů, tato hrana se postupem času obrousila.
