O jejich existenci členové rodiny Václava Balcara věděli dlouhou dobu. Jak velký poklad skleněné negativy uložené v jeho domě v Opavě skutečně ukrývají, se ale ukázalo až před třemi lety. Vznikly první skeny, jež daly znovu vyniknout snímkům pořízeným v roce 1919.
Československé legieJednotky zahraničního vojenského odboje za 1. světové války (1914-1918), čítající až sto tisíc dobrovolníků, které se vytvořily zejména v Rusku. Legionáři se tam přidávali na stranu carských vojsk a bojovali proti rakousko-uherské armádě. Po skončení války se legie vypravily po Transsibiřské magistrále přes celou Sibiř až do přístavu ve Vladivostoku, odkud pak pluly přes Japonsko, případně USA a Kanadu do Evropy. Legionáři se vraceli mnoho měsíců (1919-1920) a poté vytvořili základ armády samostatného Československa. Na cestě přes Rusko několikrát bojovali proti nově vzniklým jednotkám bolševiků, zárodku Rudé armády. Působení legionářů v Rusku údajně velmi napomohlo snaze politiků osamostatnit české země ze svazku Rakouska-Uherska a za 1. republiky byly legie velmi významnou a uctívanou silou. Za vlády komunistů byl naopak jejich význam výrazně potlačován. Dnes už žádný z legionářů nežije. |
"Vůbec nevíme, jak se dostal k fotoaparátu. První fotka je až z okolí Omsku. Musel jej získat až tam, kdyby měl fotoaparát z domova, fotil by i dříve," říká Olga Smičková, vnučka Václava Balcara. V nemocnici v Omsku se Balcar ocitl koncem roku 1918 poté, co utrpěl zranění ruky. Tehdy byl šestadvacetiletý legionář už čtyři roky mimo domov.
Rodák z Podkrkonoší fotil rád
Fotografoval od mládí, jeho nejstarší dochované snímky pocházejí z let 1912 až 1914. Fotil v rodné Rtyni v Podkrkonoší, ve Vídni i u Baltu. V roce 1914, na začátku 1. světové války, však musel narukovat do rakouské armády. V únoru 1915 padl na ruské frontě do zajetí, pobýval v zajateckých táborech, pracoval na ukrajinském selském dvoře.
V listopadu 1917 v ukrajinské Nikopoli vstoupil do československých legií. Až do zranění bojoval v okolí Samary. Z nemocnice v Omsku pak byli zranění legionáři převáženi koncem roku 1918 sanitními vlaky do Vladivostoku, odkud v dubnu 1919 vypluli do Ameriky.
A právě od odjezdu z Omsku Václav Balcar celou cestu dokumentoval. Nafotil na pět stovek snímků. Prvním byla fronta na horkou vodu na nádraží ve stanici Tajga na Sibiři.
Václav Balcar při čekání na loď ve Vladivostoku fotil také ostatní armády. Zachytil tak například i přesun japonských jednotek.
Mumraj v přístavu ve Vladivostoku byl nezměrný. Václav Balcar se nalodil 19. dubna 1919 na loď Sheridan, první transportní loď vyslanou americkými Čechy.
Další z fotografií z ruského Vladivostoku. Po skončení první světové války bylo v ulicích ruského přístavního města hodně živo.
"Negativy jsme měli doma uložené v obálkách. Každý z nich byl dědovou rukou popsaný. Otec taky fotil, převzal jeho vybavení včetně negativů, takže vše zůstalo. V 80. letech jsem s nimi různě experimentoval, dělal novoročenky, kalendáře. Co na jednotlivých snímcích je, jsem vždycky usuzoval z pohledu proti světlu," popisuje vnuk Vladimír Balcar. Dodává, že například snímky dětí z japonského Nagasaki či filipínské Manily visely u prarodičů v domě na schodišti.
Kde si lze snímky prohlédnoutVýstavu fotografií s názvem Návrat Domů aneb Cesta legionáře Václava Balcara kolem světa mohou lidé vidět v opavském Domě umění. Potrvá až do 3. listopadu. Je součástí festivalu Bezručova Opava. Představuje sedm desítek snímků - z Omsku, Vladivostoku, z paluby lodi Sheridan, z Japonska, Filipín a Havaje až po Ameriku a následný příjezd zpátky do Prahy. |
Detailně však Vladimír Balcar se sestrou Olgou Smičkovou všechny fotky poznali až v posledních třech letech, kdy připravovali jejich výstavu pro festival Bezručova Opava. "Nechala jsem naskenovat 370 fotek," popisuje Smičková.
Fascinující román bez jediné fabulace
S procházením negativů přišla i další překvapení. Pohlednice, které si děda s babičkou během první světové války psali. I nalezený svázaný ročník 1919 časopisu Český svět. "Po návratu tam vyšlo několik jeho fotografií," poznamenává Vladimír Balcar.
Tříletá práce vnuků legionáře vyvrcholila výstavou jeho fotek, které kromě několika v časopisu nebyly nikdy zveřejněné. Vyprávějí příběh cestujících legionářů i jednotlivých míst, kudy putovali. Dokumentují život ve Vladivostoku, výuku angličtiny na palubě lodi do Ameriky, oslavy sokolského sletu v New Yorku i třeba pohled na New York z jednoho z mrakodrapů.
Každého návštěvníka uvítá ateliérový snímek Václava Balcara z roku 1914 při nástupu do armády. Výstavě také vévodí obří společná fotka legionářů po příjezdu do amerického San Franciska. "Svým objektivem napsal fascinující fotografický román bez jediné věty fabulace," míní sociolog a pedagog Slezské univerzity Jiří Siostrzonek. Ten příběh Václava Balcara podrobně zpracoval do knihy, v níž teď vychází také na 150 Balcarových snímků.
