Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Podporujeme, aby se zvýšily mzdy v regionálním školství (základní a střední školy), což se určitě stalo v posledních letech,“ říká Eva Lehečková. „Ale tím se rozevřely nůžky mezi regionálním a vysokým školstvím. A výrazné je to zejména u těch oborů, které jsou dlouhodobě na vysokých školách nejpodfinancovanější, což jsou humanitní a relevantní sociálně vědní obory.“
32 tisíc pro univerzitního docenta
„Ta situace byla plíživá a souvisí jednak s dlouhodobým podfinancováním vysokého školství a zároveň s oceněním regionálního školství, které potom dopadá i spolu s inflací, s dopady covidu a s válkou na Ukrajině na ty nejslabší,“ uvádí děkanka.
„Rozpočty vysokých škol má samozřejmě v rukou vláda, ministerstvo školství,“ upozorňuje Lehečková. „Ale poté je úroveň rozdělování prostředků na jednotlivých univerzitách. A ty nůžky jsou popravdě rozevřeny mezi humanitními, společenskovědními obory na jedné straně a přírodovědnými či jinými na straně druhé. A to na všech univerzitách.“
Univerzity tedy lépe platí pedagogy přírodovědných oborů než oborů humanitních. Zatímco docent Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze pobíral loni na tarifu 32 400 hrubého měsíčně, docent 2. lékařské fakulty téže univerzity přes 70 tisíc. Přitom oba spadají do stejné kolonky v tarifní tabulce.
„Samozřejmě financování vysokých škol je složité v tom, že existují příspěvky na realizaci vzdělávací činnosti studijních programů a příspěvky na rozvoj vědy. To jsou institucionální prostředky. A pak jsou účelové prostředky typu grantů. Takže všichni naši kolegové na všech fakultách naší univerzity podávají typicky výzkumné projekty i další rozvojové projekty,“ objasňuje děkanka.
Nespravedlivé rozdělení peněz na univerzitách
„A to je třetí složka mzdy, kterou si mohou například docenti a profesoři na Filozofické fakultě dočasně na přechodnou dobu řešení grantu vypomoci. Ale je tam právě ten inherentní rozptyl daný vnitřním mzdovým předpisem univerzity, který umožňuje, aby se základní tarify tak lišily,“ dodává akademička.
Podle děkanky Filozofické fakulty UK to není spravedlivé. „Debatu jsme otevřeli poměrně konstruktivně. Je zjevné, že cena lidské práce roste a že v nějakých pozicích, třeba typicky v případě garantujících docentů a garantujících profesorů, je nutné ohodnotit jejich práci srovnatelným způsobem. Ten rozptyl je příliš veliký.“
Podle děkanky se situace narovnala například v Polsku, kde rozdíly v ohodnocení vyučujících humanitních a přírodovědných oborů nejsou tak výrazné. „Myslím, že na úrovni humanitních a filozofických fakult leží důkazní břemeno spočívající v tom, že naše obory jsou společensky relevantní. Já vždycky říkám, že všech našich 151 realizovaných studijních programů je společensky relevantních a že jsme schopni to těm, kteří jsou ochotni naslouchat, dokázat.“
A je schopno a ochotno ministerstvo školství a speciálně vedení Univerzity Karlovy o narovnání situace jednat? Zvlášť ve chvíli, kdy univerzitu vedou rektoři z přírodovědných oborů?
Plat jako v supermarketu
„Ta jednání určitě nebudou ani na národní úrovni, ani na univerzitní úrovni dokončena za týden, ale v tomto ohledu mám skutečně pocit, že sedíme u jednoho stolu, i když třeba v mediálním prostoru všechny strany volí silná slova,“ myslí si děkanka.
V minulých týdnech vystoupila veřejně, například na sociálních sítích, řada zaměstnanců humanitních fakult. A neupozorňovali pouze na platové ohodnocení, kdy světově uznávaní experti berou měsíční plat na úrovni pokladních v supermarketech.
Stěžují si i na pracovní prostředí. Nemají vlastní pracovny, dělí se o výpočetní techniku s externisty, často jsou nuceni na vědeckých projektech pracovat z domova na svých počítačích.
Vybavení učeben je zastaralé, často pochází ještě z předrevoluční éry. Zaostává doplňovaní odborných publikací v knihovnách a řada renomovaných pedagogů raději odchází učit na základní nebo střední školy, které jim navíc nabízejí mnohem příznivější platy než odborná pracoviště na univerzitách. Tato situace nepanuje pouze v Praze, ale po celé České republice.
Hrozí stávka na vysokých školách?
Někteří vyučující už otevřeně pohrozili stávkovou pohotovostí nebo dokonce stávkou. „Já si myslím, že je to jeden ze scénářů, který může v nějaké variantě nastat,“ míní děkanka.
„Předpokládám, že v momentě, kdy budou mít výbory odborových organizací či akademické senáty nějaký konkrétní plán, tak ho v předstihu zveřejní. Každá stávka v takhle citlivém prostředí vysokých škol nebo v jakémkoliv školském prostředí je avizovaná dopředu, má nějaké fáze typu stávkové pohotovosti či výstražných krátkodobých stávek. Může mít i nějaké symbolické akty, symbolické fáze,“ popisuje děkanka.
Podle ní potřebují české univerzity na vyřešení akutní fáze problému 10 miliard korun ve státním rozpočtu na příští rok a pak i následně v dalších letech. V opačném případě už mnozí kantoři oznámili, že z vysokého školství odejdou. Hrozí tak exodus vyučujících humanitních oborů, který by mohl mít pro české univerzity fatální následky.
„Reprezentace vysokých škol teď jednají s vládou o systémovém i krátkodobém řešení. Myslím si, že tohle je přesně směr, o který nám, děkanům filozofických fakult, šlo, když jsme začali bít na poplach. A můj odhad? Jsem sice realistka, ale s náznakem optimismu,“ uzavírá děkanka Filozofické fakulty Eva Lehečková.
