Německá židle a švédské hnědé kapky
Středověký model mučení Schwedentrunk, na vyobrazení z konce patnáctého století
Pro svou nenáročnost zdomácněla ve světě německá židle. Proč je tak populární? Protože kromě židle a provazu vlastně už nic jiného nepotřebujete. Terorizovaná oběť je přes ni položena na zádech, se zápěstími přivázanými ke kotníkům. Svaly a klouby zemdlí po pár minutách, k poškození páteře může dojít po několika hodinách.
Utrpení má však většinou o dost razantnější nástup, protože na bezbranných a snadno přístupných partiích připoutaného těla pracují mučitelé. Palicemi, obušky, pěstmi, elektřinou. Původně gestapácká praktika německé židle se rychle rozšířila do světa a už během druhé světové války nechyběla ani na sovětské straně.
V posledních letech bohužel zažívá renesanci, pod poarabštěným názvem al-kursi al-almani se s ní můžeme setkat například ve válečné Sýrii. Tam se jejího použití při výsleších neštítí proasadovské ani protiasadovské jednotky nebo mučitelé Daéš. Německá židle je ještě jednodušší než zde dříve tolik populární vyvazování oběti do kozelce a její následné mlácení do bezvědomí, kterému se tu eufemicky říkalo létající nebo perský koberec.
Ostatně, pro svou jednoduchost se v arabském světě ujala i další krutá specialita, kterou jsme do něj importovali z Evropy. Švédský truňk neboli Schwedentrunk. Tímto způsobem už v 17. století dostávali drancující švédští žoldnéři z lidí přiznání o poschovávaných cennostech, se skoro stoprocentní účinností. Do hrdla jim totiž samospádem lili rozehřáté exkrementy, vlastní moč, zkažené mléko. Cokoliv.
Bylo to jako waterboarding na druhou. A vzhledem k tomu, že nejrůznější věznice na východě disponují místo toalety na celách kbelíkem, je materiál pro švédský výslech vždy dostupný.
