Jakub Milý
Vedle fyzického tréninku a stravy je třeba také hlídat psychickou stránku věci. Jedno bez druhého totiž nedává smysl, připomíná. „Sestavil jsem koncept, který vychází z mých životních zkušeností. Vracím lidi zpět do aktivního života,“ říká Jakub Milý.
Sám si prošel téměř peklem. Před sedmi lety se Jakub přestěhoval z Kadaně do Prahy. Demotivovaný a nenaplněný prací v korporátu měl obrovský sen – dělat konečně něco, co dává smysl. Využil svých zkušeností z kulturistiky a znalostí, které nabyl na mnohých kurzech, aby znovu nalezl fyzickou a duševní rovnováhu. A založil program, který už pomohl desítkám otců, manželů a chlapů vrátit sebe sama na první kolej.
Jak se liší váš fyzický trénink od běžného tréninku?
Tím nejpodstatnějším rozdílem našeho programu je, že cvičíme v šesti lidech. Pracujeme hodně s vlastní vahou, strojů máme minimum. A samozřejmě s volnými vahami, jak to v životě bývá. Zaměřujeme se na celkovou funkčnost těla, nikoliv izolovaně na jednotlivé svaly. Základní cyklus cvičení trvá tři měsíce a máme ho sestavený tak, aby byl zábavný a zároveň klienti dostali všechno pro komplexní rozvoj celého těla.
|
Kdo k vám většinou chodí?
Lidé, kteří jsou hodně zaneprázdněni a mají většinou rodinu. Přijdou, protože se začínají „rozpadat“, není jim dobře, bolí je celé tělo, v práci už nejsou tak výkonní. Jejich primárním cílem není dobře vypadat, ale hlavně chtějí zpátky svou dřívější energii. Většinou je jejich problémem nadváha, takže často chtějí zhubnout. Ale s tím úzce souvisí vše ostatní.
Proč nejdou do klasického fitcentra?
Většinou proto, že nesnášejí kulturu sebestředných namakanců před zrcadlem. A taky je nebaví cvičit samotné.
A cvičí všichni najednou?
Vždy tři cvičí a tři odpočívají. Takže trenér kouká na tři lidi, kdy má prostor dát každému individuální péči. Cvičíme dvakrát týdně a každý má ještě dobrovolné týdenní výzvy, kde může udělat něco navíc.
To se také asi dozvídáte o jejich problémech. Jestli to chápu dobře, lidé u vás kromě fyzické stránky řeší i svůj život. Co je nejčastěji trápí?
Jsou přesvědčeni, že na sebe musejí být tvrdí, přísní a musejí dodržovat striktní pravidla. Pravidelně se bičují a já jenom říkám: Spíš se pohlaď, nemusíš trpět. Zároveň vnímám, že pravidlo „čím víc, tím líp“ v určitý moment přestává fungovat a začíná tím řízená autodestrukce.
