Kravata, která není elegantní
Pablo Escobar dovedl kolumbijskou kravatu do ještě krutější podoby.
Na desetileté období, které v Kolumbii nastalo krátce po druhé světové válce, vzpomínají místní neradi. Ono temné období je nazýváno La Violencia. Násilí. Protože zvěrstev se tu organizovaně dopouštěly obě majoritní strany, liberálové i konzervativci.
O život tehdy sice přišla „jen“ dvě procenta místní populace, ale děsivý byl způsob provádění původně politicky motivovaných vražd. Zrodily se například metody picar para tamal, tedy postupného krájení lidí zaživa, nebo bocachiquiar. Poprava stovkami malých bodnutí, vpichů do těla, po nichž byla oběť proděravělá jako cedník a ponechána vykrvácení.
Ovšem kolumbijská kravata, corte de mica nebo corte de corbata, však čněla nad všemi brutálními metodami. Původně to byl zohavující řez, vedený pod spodní čelistí, spojený s následným protažením jazyka ven na světlo.
V zásadě se vždy prováděl posmrtně. Na živých lidech kolumbijskou kravatu ozkoušeli až zabijáci kokainového krále Pabla Escobara. I proto je „vynález“ někdy přičítán jemu. Rozřezané tělo s vlastním krvavým jazykem přilepeným na hrudníku mělo být důrazným varováním.
Všem, kteří by si troufli spolupracovat s „kravaťáky“, tedy státními úředníky, s vládou. Těm, kteří neudrželi svůj vlastní jazyk v krku. Oběť se přitom většinou zadusila vlastní krví.
Přenesenou symboliku později převzaly další kartely, jako trest pro udavače a policejní konfidenty. Kolumbijská kravata brzy kopírovala cestu narkotik světem a z Jižní Ameriky se přes drogovou válkou sužované Mexiko a Spojené státy americké dostala až do jižní Evropy.
