Léto končí, teplých dnů je čím dál tím méně a tady u moře silně fučí. Sice se nikdo nekoupe, přesto je tu spousta lidí. Procházka v příboji kolem uschlých pahýlů větví a stromů, které vytváří až surrealistické scenérie, je totiž lákavá bez ohledu na počasí.
To nejlepší je ale o pár kilometrů dál v písečných dunách Wydmy ruchome. Jsme na severu Polska v Pomorskem vojvodství v Słowińském národním parku. Park byl vyhlášen v roce 1967 na rozloze 186 km2 v centrální části polského pobřeží.
Evropský unikát
Na území parku najdeme tzv. Łebskou kosu, Gardeńsko-Łebskou nížinu, Morenu czołowu s Rowokółem (115 m), nejvyšším vrcholem parku a také celou řadu jezer v čele s Łebsko jezioro a Gardno jezioro.
V prostoru národního parku bylo postupně vyhlášeno 12 přísně chráněných rezervací. Význam celé oblasti jen podtrhuje skutečnost, že v roce 1977 byl park zahrnut organizací UNESCO mezi biosférické rezervace.
V roce 1995 přišel další úspěch, kdy byl park uveden na seznam chráněných území podle Ramsarské smlouvy, která sdružuje národní parky a zvláště významná území s mokřadními společenstvy, která mají mezinárodní význam pro ochranu ptactva.
Když asi před deseti tisíci lety úplně ustoupil skandinávský ledovec, zůstalo po něm na pobřeží Baltského moře několik morén a bludných kamenů. Pravidelné silné větry, mořské proudy a vlnobití přinášely na poloostrov po léta písek, až došlo k vytvoření od moře oddělené písečné zátoky.
Tip na zájezdVybírejte z pestré nabídky zájezdů do Polska na dovolena.iDNES.cz. |
Tato oblast se neustále zvětšovala a dnes je 35 km dlouhá a 1–15 km široká. Kromě dun takto vznikla i sladkovodní jezera a proces jejich tvorby probíhá doposud. Duny kromě jiného pohltily i osady Słowińców, Boleniec nebo Rabka. Prvně jmenovaná osada dala parku jméno.
Ze zvířat jsou nejvýznamnější ptáci, postupně zde bylo popsáno na 260 druhů. Polovina z nich patří mezi vodní a bažinné druhy. Mezi běžné druhy pak patří racci, labutě, kachny, lysky černé a jespáci. V lesích ale žijí také losy, daňci a divočáci a občas je možné na pobřeží zahlédnout tuleně a sviňuchy.
Možnosti turistiky a poznání
Náš již tradiční noční přejezd na lokalitu proběhl až na malé nepříjemnosti s autem celkem v pohodě. Dopoledne stavíme v kempu stany a vyrážíme k Baltu a na vyhlášené písečné duny Wydmy ruchome.
Kemp stojí hned na červené turistické značce, která vede do Rabky. Čeká nás asi 20 km z části po lesních širokých cestách a hlavně přímo po mořském pobřeží v písku. V Rabce stojí budova správy národního parku. Platíme denní vstup ve výši šest zlotých a vyzbrojeni poučením, co všechno můžeme a co ne, vyrážíme k moři.
Většina polských národních parků je svázána nepříjemnými omezeními a předpisy. Chůze po značených a oficiálních cestách je samozřejmostí. Zvláštní poplatky se platí za povolení ke vstupu do zvlášť chráněných území a mimo turistické stezky. Podobně jsou na tom novináři a filmové štáby a zpoplatněno je dokonce pořizování materiálu pro výukové potřeby učitelů.
Než se vypravíme k moři, uděláme krátkou odbočku k jezeru Łebsko jezioro. Nad rákosem porostlým pobřežím stojí rozhledna poskytující nádherný výhled na jezero a malý přístav pro výletní lodě. Na zahradě správní budovy najdeme interaktivní expozici věnovanou zdejší fauně a flóře a v prosklených panelech obdivujeme venkovní výstavu fotografií.
Asi 80% zdejších lesů je borových. K moři to je necelý kilometr a čím víc se blížíme, tím víc se brodíme v písku. I když je docela chladno, sundáváme sandály a pokračujeme bosky.
U obřího rozcestníku s nápisem Rabka se dáváme vlevo a nohama šouráme v chladných vodách Baltu. Cestou jsou informačními cedulemi vymezené části pláže, kde je povoleno i koupání. I když silně fouká a podle předpovědi má dnes i pršet, potkáváme spousty lidí.
Přímo po pobřeží je vyznačen červenou značkou takzvaný „Szlak Nadmorski“, neboli „pobřežní trek“ z Łeby přes Rowu do Ustky, který měří 36,5 km. Pouze před Rowou se vzdalujeme od pobřeží, vstupujeme do nádherných borových lesů a obcházíme nejprve Jezioro Dolgie Duže a pak i druhé největší jezero národního parku Jezioro Gardno, které má rozlohu 24,5 km2.
Podobně jako u rozlohou největšího jezera Łebsko (71,4 km2), je i zde vyhlášeno území zvláštní ochrany zaměřené na unikátní a vzácné druhy ptáků. Kromě této hlavní trasy, kterou ale v celé délce a jednom zátahu projde málokdo, je možné výlety účelně zkracovat a přizpůsobit tak svým představám a potřebám.
Naším cílem není projít celou pobřežní trasu, ale vzhledem k pokročilé hodině chceme dojít k vyhlášeným písečným donám a vrátit se navečer do městečka Łeba. Na pobřeží leží spousta uschlých větví a kmenů, které ční z písku jako zbytky a torza kdysi silných stromů.
Písečné duny se zvedají hned z pobřeží. Stromy, které rostou v písečném podkladu u pobřeží časem nevydrží nápor větru a vyvrácené padají na pobřeží. Tam si s nimi časem poradí vítr prosycený mořskou solí a voda. Společnost nám dělají hlavně racci a menší jespáci, kteří pobíhají mezi naplavenými řasami a hledají něco k snědku. Kromě pěších turistů potkáváme překvapivě i cyklisty.
Přímo po pobřeží jdeme necelých osm kilometrů až k rozcestníku, který nás odkazuje cestou vlevo k vyhlášeným pohyblivým písečným dunám Wydmy ruchome s nejvyšší dunou Łacka Góra, který se svou výškou přesahující 40 m daleko převyšuje všechny ostatní duny v okolí.
Od moře vede cesta vymezená provazovým plotem. I když plot zůstává, prostor se najednou rozšiřuje. Přímo před námi se zvedá Łacka Góra. Pokud si odmyslíme stromy na okraji písečných dun, působí krajina za provazovým plotem, kam je vstup povolen jen po uhrazení příslušných poplatků, saharským dojmem. Ze svahů Łacky Góry se ozývá výskot dětí a je vidět jak si zpestřují výlet válením sudů a jízdou po zadku.
Za dunou Łacka Góra se dostáváme do úplně jiného světa, saharský dojem zcela mizí. U hranice lesa koukají z písku pahýly větví stromů, které pohltil postupující písek. Bezděky si vybavujeme fotky z pouště Namib v Africe a ze Sahary se v myšlenkách přesouváme o skoro 12 000 km jižněji do Namibie.
Ne každý den se stane, že se člověk prochází v korunách mrtvých stromů. Obdivujeme se té ohromné nezastavitelné síle přírody, která stejně tak, jako pohlcuje a zabíjí les, zasypala během let i několik osad.
Až skoro k písečným dunám se dá dojet z Rabky nebo Łeby elektrovláčkem a nebo je možné si půjčit kolo a zkrátit si tak skoro osm kilometrů dlouhou cestu lesem po široké cestě.
Asi v polovině cesty do Łeby procházíme kolem muzea protivzdušné obrany. Člověk by očekával, že když už je muzeum v areálu národního parku, je prohlídka zahrnuta ve vstupním poplatku. Všechno je ale jinak a podobně jako další věci, i zde se platí speciální vstupné.
Na zdejších písečných dunách probíhal dokonce v době druhé světové války vojenský výcvik, který měl vojáky připravit na boj v Africe.
Ve městě Łeba
Odpoledne a večer se centrum města mění v tržiště a v jednu velkou turistickou nákupní zónu se spoustou stánků s jídlem. V menu restaurací a stánků samozřejmě dominují ryby a další mořské plody.
Ze sousedního jezera Jezioro Sardsko vytéká kanál Chelst, který po chvíli vtéká do řeky Łeba a do moře. Na kanále kotví rybářské i výletní lodi. Přístavy tu mají i agentury, které nabízejí adrenalinové zážitky, a vůbec se dá říci, že společenský a večerní život probíhá právě tady.
Na stáncích se suvenýry povětšinou vidíme spoustu kýčovitých obrázků, plyšových hraček, magnetek, triček nebo čepic. Vedle tohoto typicky turistického zboží se tu válí kupy lastur a ulit mořských plžů, sušené hvězdice nebo třeba sušené a nalakované ryby. Celkově tak vzniká dojem příjemného turistického letoviska.
Ráno balíme všechny věci a autem přejíždíme do malé vesničky Rowy s cílem projít se před odjezdem domů převážně borovým lesem u jezera Jezioro Gardno a vrátit se zpět k autu po pobřeží Baltu.
Jezero je dlouhé necelých sedm kilometrů a široké pět kilometrů. Vzhledem k tomu, že jeho hladina leží v nadmořské výšce 0,3 m n.m. a jeho hloubka je 2,6 metru, jedná se o zajímavou kryptodepresi.
Kryptodepresí označujeme takové části zemského povrchu, které leží níže než je hladina moře a je součástí dna vodní plochy, jejíž hladina se naopak nachází nad úrovní hladiny moře. Vznik těchto prohlubní v zemském povrchu je obvykle spojen s činností ledovců nebo s přítomností příkopových propadlin.
Odpoledne se nám kazí počasí a tak příjemnou procházku lesy plnými hub kolem Rowy a po pobřeží Baltu zkracujeme asi na sedm kilometrů a už za hustého deště přicházíme k autu.
Slovo závěrem
Słowińský národní park je výborně přístupný a má skvěle vybudovanou turistickou infrastrukturou včetně dostatečných ubytovacích kapacit a jeví se jako ideální destinace na prodloužený víkend.
Cesty jsou většinou skvěle značené a pohodlné a díky prakticky nulovému převýšení zvládne pěší výlety snad opravdu každý, kdo je zvyklý alespoň trochu chodit. Terén se hodí i pro malé děti, které mají jedinečnou šanci projít se po mořském pobřeží a pohrát si v písečných dunách.
Polsko tedy nejsou jen hory a pak nudná rovina táhnoucí se až na sever k Baltu. I na té placce najdeme celou řadu zajímavých míst a Słowińský národní park je toho živoucím důkazem.