Jeho koncept je neotřelý. Obvykle se písňové texty nesou na vlnách nadčasových, zobecnělých námětů. Jsou o lásce, o štěstí, o kráse, o nejistotě. O zážitcích, pocitech a třeba i konkrétních příbězích, k nimž se však mohou vztáhnout mnozí. Oslovují dlouhé zástupy myslí a srdcí. A je jich bezpočet.
Matt Farley na to šel dočista obráceně. Ve svých skladbách dumá o tom, že „papír je potřeba po celém úřadu“ či že „barevný papír je vzrušující“. Případně oznamuje: „Do garáže mi narazil muž s pluhem.“ Nebo shovívavě chlácholí: „Občas je OK pokakat se nebo počůrat do kalhot. Nemusíte se kvůli tomu cítit špatně.“
Jeho rekordem je sto složených a hned také nahraných skladeb za den.
